|
|
Kopec v centru Budějovic? Jinak je ale Rudolfov pamětihodnou částí města. V místním kostelíku kdysi „farářoval“ i pozdější exkomunikovaný kněz a lidoveckokomunistický ministr Plojhar. Podle pamětníků měl pověst veselého kumpána, který nepohrdl žádnou světskou radovánkou. Ostatně i páně ministrovu oblíbenou restauraci na Lannově třídě, kde přes ulici sídlil sekretariát lidovců, nikdo nikdy nenazval jinak nežli Vatikán. Pod oficiálním názvem Dukla by se cizí návštěvník města na známou osvěžovnu sotva doptal. Při hledání vhodného místa zavítali naši hostitelé několikrát i do Rudolfova a chvíli zvažovali, zda právě zde nazapustit kořeny po návratu z vysokohorských štací. Nakonec dali přednost parcele blíže k centru města, která je rovněž na vyvýšeném místě a skýtá dobrý výhled na budějovickou „placku“ i kopec nad Rudolfovem, který nese místní název Baba. Čtyřicet tatrovek Samotná parcela na vrcholu stráně je téměř vodorovná, zatímco okolní domy jsou v mírném svahu. Náhoda nebo šťastná volba místa o ploše zhruba 900 čtverečních metrů? Majitel se jen usmál: „Kdepak, pozemek jsme vyrovnali navážkou. Vešlo se sem na čtyřicet tatrovek zeminy.“ Vzápětí jsme se dozvěděli, že dům stavěl s několika najatými zedníky a známými sám majitel. Dokonce vytvořil i návrh, který do finální podoby přenesl projektant. Náš hostitel dosáhl jako kuchař velkého věhlasu a jeho práce se postupem doby stala vyhledávanou nejen u nás, ale i v rakouských a švýcarských Alpách. V době mezi turistickými sezonami namaloval a postavil rodinný dům. Jen tak, jakoby mimochodem… Všiml si Okolní terén je s vchodem do domu prakticky v jedné úrovni. Oba manželé si už dnes, kdy patří ještě k mladší generaci, uvědomují rychlost kvapícího času a „na stará kolena“ nechtějí zdolávat překážky, které by se jim dnes zdály být nicotné. Celé přízemí je proto prozíravě koncipováno jako bezbariérové. Společná práce V případě našich hostitelů nic podobného nefunguje. Jsou spolu nejen v alpském hotelu, ale i během letního období. Baví se o práci i v soukromí? Slova se ujala paní domu: „Kdysi jsem četla, že známá vokální skupina ctila zásadu, že nikdo nebude při společné práci mluvit o svém soukromí. Prý jen tak mohli vystupovat celá desetiletí. Nevím, ale zdálo by se mi nepřirozené, kdybychom se s manželem nebavili v soukromí také o práci. Dělíme se o radosti a úspěchy, ale probíráme i každodenní problémy. V době, kdy jsme zvažovali výstavbu nového domu, jsme získali další podnět k diskusím. Chvíle mezi službami v hotelu jsme využívali k prohlídkám okolních rodinných domů. Některé prvky jsme pak použili.“ Je vždy příjemné potkat cílevědomé lidi, kteří jsou schopni splnění svých záměrů podřídit nemalý úsek života. Je ještě příjemnější vidět, že se svým umem a prací našinec dokáže prosadit v tvrdé konkurenci v prestižních místech, která vyhledává náročná evropská a světová turistická klientela. Nezáviďme takovým lidem jejich příjmy. Jsou tvrdě zasloužené! Jen je nám trochu líto, že takoví fachmani nepracují doma, kde jejich práci nikdo nedokáže patřičně ocenit. Nebo rodina v souvislosti v novým domem uvažuje o návratu? Oba manželé si notují: „Ne, trvale bychom v zahraničí žít nemohli. Určitě se vrátíme. Dokonce máme několik nabídek z hotelů přímo v Budějovicích. Možná už další rok do Alp nepojedeme. Když se rozhodneme pro domov, jste zváni na specialitu.“ Můžeme prozradit, že náš hostitel, pokud se rozhodne pro práci doma, by se mohl stát kulinářským mistrem jednoho z nejslavnějších českobudějovických hotelů. Je docela možné, že v době otištění tohoto příspěvku si na jeho specialitách pochutnávají místní štamgasti i návštěvníci ze zahraničí. Dispozice na míru Interiér je řešen s ohledem na potřeby rodiny. Centrem přízemí je rozsáhlý prostor obývacího pokoje, jídelny a kuchyně, který má dohromady přes osmdesát čtverečních metrů. Většina přízemí, koupelny a WC jsou vydlážděny a vytápěny podlahovým topením. Všechny dveře jsou z dřevěného masivu, stejně tak zakázkový nábytek. V přízemí je kromě centrální zóny ještě ložnice, dětský pokoj a koupelna. Celé podkroví je obytné a nabízí dvě koupelny a čtyři pokoje. Stropy jsou podbity palubkami, které skrývají tepelnou izolaci. Nejen samotná stavba, ale i ztvárnění interiérů je dílem majitele, který si poradil s obklady i s pokládkou plovoucích laminátových podlah. Dlužno dodat, že tyto práce jsou provedeny na vysoké profesionální úrovni. I dokončený dům je možné vylepšovat. Například z původní zahradní pergoly se postupně stal zastřešený altánek, který dnes skýtá příjemné posezení. Dlažba kolem domu se majitelům znelíbila a v nejbližší době bude nahrazena přírodním kamenem. Nikdy nekončící je práce kolem jezírka a zahrady. Jak před odjezdem řekla naše hostitelka: „Kolem domu je pořád práce dost.“ Chce se dodat, že pracovití lidé vždy mají co dělat. Foto: Robert Virt, Text: Miroslav Kotek |
