|
|
Znakem pokroku se před sedmdesáti lety stal automobil, zaoceánský parník a letadlo. A také domy, jejichž společenským centrem bývala velká obytná místnost, mnohdy otevřená do zahrady či na terasu. Obslužné prostory architekti projektovali naopak malé.
Holandský rukopis V sousedství vilových čtvrtí Hanspaulka a Ořechovka, na svahu nad Vltavou s překrásným výhledem na město začala růst v roce 1931 kolonie rodinných domů od různých autorů. Duší celého projektu se stal architekt Pavel Janák, který se tři roky trápil nad změnami regulačního plánu. Výstavba originálních objektů začala… Osada Baba byla inspirována podobnými akcemi ve Stuttgartu, Vídni, Wroclavi a v Brně. Tyto projekty však vznikaly z popudu obce jako komunální investice, na Babě architekti pracovali pro konkrétní klienty. Textilní výtvarnici Emílii Paličkovou zaujal v té době řadový trojdům holandského architekta Marta Stama, vyprojektovaný pro Stuttgart. Přesvědčila manžela, aby ho oslovil se žádostí o projekt jejich rodinné vily. Na Babě tedy mohl vyrůst dům také od zahraničního autora. Kuriózní skutečností ovšem zůstává, že Mart Stam pravděpodobně neviděl pozemek, na který dům navrhoval. Vilu navštívil až po jejím dokončení. Stalo se veřejným tajemstvím, že údajně nebyl s výsledkem zcela spokojen. V odborných kruzích vládlo po několik desetiletí přesvědčení, že se investor do značné míry odchýlil od původního návrhu, stavbu zmenšil a dispozičně upravil.
Pátrání v archivech Autoři současné rekonstrukce Ladislav Lábus a Norbert Schmidt se tedy ještě před započetím prací rozhodli co nejlépe seznámit s veškerou dostupnou dokumentací. Přitom zjistili, že profesor Vladimír Šlapeta nedávno objevil v montrealském archivu Canadian Center for Architecture všechny tři verze původního plánu. Ukázalo se, že plány publikované jako nerealizované Stamovy originály jsou varianty, které předcházely konečné třetí verzi, pocházející taktéž z ateliéru Marta Stama. A ta se s projektem pro stavební povolení, podepsaným manželi Paličkovými, dokonale shoduje. Potvrzení přímého autorství Marta Stama dnes ještě zvyšuje význam a hodnotu vily. Noblesní interiér Vila je i v kontextu Baby výjimečná: na první pohled upoutá úzký obdélník její hmoty a umístění terasy s otevřeným venkovním schodištěm ve vstupním patře. Mezi nejprogresivnější prvky ovšem patří její konstrukce – betonový skelet je v části stavby od pláště oddělen a vytváří tak výrazný rytmus nosného systému.
Prostorově je dům skromný. Ani vnitřní vybavení nebylo nákladné, odpovídalo ovšem tehdejším kritériím kladeným na moderní způsob bydlení: na podlaze v chodbách teraco, v ložnici linoleum, v suterénu dlažba, bílé obkladačky v koupelně, celkem obyčejné dveře trochu podobné těm, které známe i z panelových domů. Snad jen mají neobvykle hezké kliky… Kombinace těchto obyčejných prvků a vhodné barevnosti přesto vytváří pozoruhodně kultivovaný, až noblesní interiér. Původní okna Ateliér Ladislava Lábuse postupoval při rekonstrukci mimořádně opatrně, aby zachránil co nejvíce autentických prvků. „U starožitného nábytku si jen těžko řekneme, že nahradíme nerovný kus dřeva rovnějším. Tak bychom měli uvažovat například i o výměně oken při rekonstrukci architektonicky cenných domů. Z dnešního pohledu jistě nejsou okna stará 70 let dokonalá, netěsní tak, jak by měla. Ale původní jsou jenom ta jedna,“ říká architekt Ladislav Lábus. V podstatě tedy byla všechna okna zachována, stejně jako dveře, vestavěné skříně v šatně rodičů a v suterénu, ale i některé povrchy. Nové materiály se architekti snažili co nejvíce přiblížit těm, které použili stavitelé vily – například linoleum v ložnici je vyrobeno z podobných přírodních materiálů a obdobnou technologií jako ve třicátých letech.
Aktuální životní styl Dům se samozřejmě změnám nevyhnul. V patře například sdružením tří malých nevyhovujících prostorů přibyla koupelna. Architekti také z funkčních důvodů vybourali část stěny šatny u ložnice, která byla dříve zcela oddělená od lodžie a výhledu. Nejvýraznějším zásahem byla úprava vstupního prostoru a zejména propojení vstupu i obytné místnosti s terasou podle původního Stamova záměru. Předsíň byla rozšířena alespoň natolik, aby se tu dal pověsit kabát. Propojením původně navrženého zádveří mezi interiérem a terasou s prostorem, jímž se do vily vstupuje, se předsíň i obývací prostor zvětšily a otevřely opticky – v létě i fakticky – směrem k terase. „Máme docela radost z toho, že to, co ještě před deseti lety nebylo zajímavé, se dnes stává svým způsobem populární. Nakonec je to vidět i na cenách,“ říká Ladislav Lábus a uzavírá, „řada lidí už ví, co to je funkcionalismus, a je ochotna jej nejen akceptovat, ale i vyhledávat. Svědčí to o skutečnosti, že jde zřejmě o stále aktuální způsob životního stylu, který nám není příliš vzdálený.“
Technické údaje: Obytná plocha: 95,8 m2 Plocha lodžie a teras: 70,7 m2
Architekti
Očima architektů U funkcionalistických vil se většinou setkáme s několika stavebními problémy: domy mívají subtilní konstrukce, tedy i tenké zdi s poměrně značnými úniky tepla. Ploché střechy bývají často poškozené, někdy, podobně jako v případě Stamovy vily, s minimálními spády odváděných dešťových vod. Na Babě vyřešili tento problém v devadesátých letech necitlivým navýšením atiky, které výrazně změnilo vzhled domu. Exteriér mnoha rodinných domů z této doby značně poškodila novostavba garáže. Při rekonstrukci jiné vily na Hanspaulce se nám podařilo vyřešit tento problém integrováním garáže do plotu. Ta potom působí přirozeně jako prvek drobné architektury a nenápadně se začlení do zahrady. U Stamovy vily nebylo možné tento princip aplikovat vzhledem k velikosti a svažitosti pozemku i kvůli řešení stávajícího oplocení. Pro parkování auta jsme vymezili místo pod stávající terasou. Přístupová cesta je částečně zpevněná a vyhřívaná.
Zateplení objektu Dům měl vážné problémy s vytápěním. Nebylo možné počítat s tím, že by se při celkové rekonstrukci neřešilo omezení tepelných ztrát, které samozřejmě ani zdaleka neodpovídají požadavkům současné velice přísné tepelné normy. Zateplování fasád funkcionalistických domů na Babě i jinde z pochopitelných důvodů odbor památkové péče většinou nepovoluje. Standardní přidávání izolace totiž u objektů, jejichž základními principy byla jednoduchost, přesnost navazujících detailů a promyšlenost proporcí, zcela mění jejich vzhled a charakter.
U Stamovy vily byl však obvodový plášť, tvořený většinou cihelným zdivem z děrovaných cihel o tloušťce pouhých 19 cm, navíc s betonovými sloupy procházejícími z interiéru do exteriéru, natolik problémový, že nebylo možné jej ponechat bez povšimnutí. Takto vzniklé tepelné mosty nelze řešit jinak než alespoň minimálním zateplením.
My jsme měli trochu štěstí. Na rozdíl od některých jiných funkcionalistických domů byla všechna okna poměrně hluboko zapuštěná za líc fasády, takže přidávání izolace není tak znatelné. Navíc po odstranění omítky tloušťky 2,5 až 3 cm, přidáním 5 cm izolace a 0,5 cm nové omítky, celkově v ploše přibyly pouze 2,5 až 3 cm, které jsou podle našeho názoru při dané hloubce zapuštění již nerozeznatelné. U ostění oken jsme vzhledem k malé dimenzi rámů přidávali pouze 2 cm izolace. Na jediném místě, ve štítě, kde zasklení terasy navazovalo v jedné ploše na omítku hořejšího patra, jsme zvenku přidali také jen 2 cm izolace. Zůstala tak zachována vzájemná poloha okna a omítky. Zbytek izolace jsme doplnili zevnitř. Tento způsob zateplování objektů byl například použit i u daleko přísněji chráněného souboru funkcionalistických vil v německém Stuttgartu, které byly před časem velice pečlivě restaurovány.
Autentické prvky Maximálním zachováním autenticity stavby a repasí – pokud možno všech použitelných stavebních detailů – získá investor mnohem větší hodnoty, než kdybychom přistoupili k jejich výměně za výrobky se současným standardem nebo je nahrazovali replikami. Zůstala tedy původní okna a dveře s kvalitním dobovým kováním, pouze chybějící kování bylo doplněno věrnými replikami. Podlahu chodby a kuchyně i schody pokrývalo funkcionalisty oblíbené teraco, které je velmi trvanlivé a bylo možné je restaurovat. Cihelnou dlažbu v suterénu jsme také ponechali, i za cenu stavebně náročnějšího řešení trasy ležaté kanalizace. Zůstala původní zábradlí. Podařilo se nám zachovat také jeden z radiátorů topení. Je plechový a poměrně hluboký. Samozřejmě tekl a museli jsme ho nechat repasovat. Nová pískovaná otopná tělesa Kalor se podle nás do interiéru dokonale hodí. Docela nás ale mrzí, že jsme nebyli razantnější při obhajobě našeho projektu a nepodařilo se nám původních radiátorů použít více.
Detaily interiérů Vedle již zmíněného propojení vstupního prostoru, schodiště a obytné části s terasou je významnou funkční úpravou přeměna prádelny, pařníku a komory pro služku v samostatný byt, umožňující v budoucnosti i dvougenerační bydlení. Okno v nové obytné místnosti suterénu dnes sahá podle původního nerealizovaného projektu až k zemi. Je tedy možné odtud vyjít na novou dřevěnou terasu a přes ní do zahrady. Volněji, ale s vědomím, v jakém prostředí se pohybujeme, jsme také navrhovali kuchyň a koupelny, na něž jsou v současné době kladeny odlišné nároky na užívání. Dnes jsou klienti často ovlivněni nepřebernými možnostmi výrobků a materiálů, které nabízí stavební trh. Podléhají svodům pořídit si například výrazně barevné dlaždičky s nápadným dekorem. Málokdo si ovšem uvědomí, jak rychle tyto „zvláštnosti“ stárnou. Jak je nepříjemné používat koupelnu, která příliš výrazně prozrazuje již neaktuální módní styl. Proto se snažíme uvažovat spíše v dlouhodobých dimenzích. I jednoduché prvky – tradiční bílé kalibrované obklady, střízlivé použití kamene a nenápadné oplechování vany nerezem v kombinaci s dobovým teracem na podlaze – dokážou vytvořit nadčasovou koupelnu s velmi slušným standardem. U interiérů jsme tentokrát na žádost investora šli do větších detailů než obvykle. Současný majitel „Paličky“ je znalcem funkcionalismu a moderny první republiky. S naší pomocí při výběru většiny nábytku i osvětlovacích těles investor postupně kupoval dobové originály a repliky. O židlích u jídelního koutu se dlouho nepochybovalo. Použity jsou tzv. „pérovky“, vyrobené podle Stamova návrhu. Lavice pod oknem s vestavěným topením a dřevěným obkladem parapetu byla zhotovena podle našeho návrhu, přizpůsobeného prostředí vily i charakteru ostatního nábytku. V současné době se dodělávají ještě tři atypické skříně. Poměrně velká péče a prostředky byly věnovány řešení technických detailů. Dokonce se podařilo překonat i v tomto památkově chráněném území nepochopitelný a nemístný odpor distributora elektrické energie vůči ponechání přípojkové skříně na fasádě domu. Nemuseli jsme tedy znehodnotit původní charakter oplocení. Rovněž jsme zachovali původní rozvodné skříně uvnitř domu. Černé dobové zásuvky a otočné vypínače jsou použity od německé firmy Berker, série 1931, vyráběné ve stejné podobě, jako se používaly před sedmdesáti lety.
Modrá, žlutá, červená Při přípravě rekonstrukce jsme s klientem navštívili několik obdobných rekonstrukcí v Německu a v severních Čechách. Když jsme cestovali do Dessau, kde byly nedávno nákladně restaurovány vily profesorů Bauhausu, překvapilo nás, že u některých funkcionalistických domů byla barevnost často řešena až extrémně. Například ve vilách, kde žili Paul Klee nebo Vasilij Kandinskij, často zářily naprosto novodobé, téměř postmoderní barvy zlaté, červené, růžové… Povzbuzeni poznatkem, že se Stam ve svém časopise ABC zabýval barevností, jsme se na několika málo místech nakonec rozhodli výraznější barevnost také uplatnit. U několika parapetů, sloupů a zdí jsme uplatnili tři odstíny základních barev, které jasně evokují dané období – modrou, žlutou a červenou. Těmto barevně výrazným akcentům tvoří pozadí na první pohled nenápadná barevnost většiny zdí, kde jsme použili jemné režně bílé, šedé a okrové odstíny kletovaných, přírodně barevných štukových omítek. Z důvodu většího prostorového uvolnění poměrně malých místností jsme pomocí těchto jemných odstínů použili princip barevného odlišení obvodové zdi od vnitřních dělicích zdí a sloupů.
Ladislav Lábus, Norbert Schmidt
Kontakty: Architektonický atelier Lábus Komunardů 5, 170 00 Praha 7, tel.: 220 808 338, e-mail: atelier.labus@volny.cz; Hlavní dodavatel: Ing. Jaroslav Futera – TIPS Poděbrady Nová 224, 290 01 Poděbrady, mobil: 605 296 545
text: Hana Vinšová foto: Tomáš Balej |
Záchrana ztraceného Holanďana
Při rekonstrukci slavné vily na pražské Babě od nizozemského architekta Marta Stama zachovali Ladislav Lábus a Norbert Schmidt autenticitu objektu. Atmosféru interiéru přitom oživily odstíny modré, červené a žluté, které jasně evokují počátek třicátých let.
