Pro zkušenosti se zařizováním dětského pokoje, kde je třeba vytvořit domov třem dětem najednou, jsme zašli hned na dvě místa. Maminka sedmiletých trojčat Jakuba, Radima a Vojty (a čtyřleté Elišky) se s námi podělila o vlastní praktické zkušenosti z bydlení v klasickém bytě 3 + 1 v Praze. Názor otce dnes už odrostlých tří dětí obohacený o profesionální praxi přidal zlínský bytový architekt Bedřich Petráš (BOD).
Proměny pokoje pro trojčata
„První pokus o zařízení dětského pokoje byl rychlý a jednoduchý: třikrát dětská postýlka, dvě velké zánovní skříně s dostatečným množstvím polic, jeden přebalovací stůl a uprostřed místnosti dětský koberec s obrázkem silnice. Dost jednoduché, ale v jednoduchosti je krása. Barevný dlouhý závěs, kulatý papírový lustr a sluníčko udělaly pokoj útulný nejen pro miminka.
Jak kluci rostli, přidávali jsme pouze vhodné úschovny na hračky, např. velký proutěný koš s víkem, který sloužil jako útočiště všech možných plyšáků. Myslím si, že několik takových mobilních kontejnerů je lepší řešení (alespoň v určitém věku dětí) než hračky vyrovnané v poličkách a skříňkách.
Za nejdůležitější v té době jsme považovali bezpečný pokoj s velkým prostorem pro hraní. Když hlídal náš švagr flegmatik, lehl si před dveře, aby mu batolata neutíkala, a klidně spal.
Větší změna v pokoji nastala, když klukům bylo asi dva a půl roku. Postýlky jsme vyměnili za zdravotní matrace. Postele jsme nepořizovali, protože jsme nadále chtěli zachovat co největší volný prostor. Matrace jsou přes den složené na jedné hromadě pod přehozem a večer se rozloží vedle sebe. Peřiny jsou ukryté v peřiňáku. Přebalovací stůl byl nahrazen uzamykatelnou skříňkou (brání drobné stavebnice před nájezdy mladší sestry Elišky) a několika policemi na knihy.
Během času přibylo v pokoji (kromě již zmíněné sestry) ještě piano, tabule, žebřiny, kulečník, klouzačka, žíněnka a jedna geniální věc — hák zavrtaný do stropu. V době deště, plískanic a nemocí se na hák dá zavěsit např. houpačka, lano nebo boxovací pytel.
Příští rok nás čeká škola a to je tedy průšvih. Vím, že každý z kluků bude potřebovat aspoň trochu soukromí, ale v jednom pokoji (i když je to ten největší v našem bytě) to bude náročné zajistit. Všechen nábytek plánujeme vyrobit na zakázku tak, aby byl každý centimetr plně využit. Dvě palandy s úložným prostorem budou v jednom rohu místnosti a půjde o jediné soukromí, které bude každý z nich mít. Vestavěné skříně musí být dokonale naplánované, protože ukryjí skoro vše (hračky, učení, oblečení) a ráda bych Ó zachovala naše piano. Bytelná pracovní deska s pojízdnými zásuvkami bude to poslední, co se do pokoje vejde. A ještě něco, uprostřed místnosti dětský koberec se silnicemi.
A na co jsem s těmi třemi dětmi v pokoji přišla? Jeden pokoj je pro tři děti opravdu malý!“
Pohled bytového architekta
„Máme-li zařídit dětský pokoj pro více dětí v rozdílném věku, je třeba jim připravit prostředí, které umožní každému z nich splnit jeho nejdůležitější potřeby. Předškolní dítě potřebuje především prostor na hraní na podlaze a na ukládání hraček v dostupné výšce, spaní by mělo být řešené individuálně. Starší (osmileté) dítě může spát na palandě, potřebuje psací stůl a úložný prostor ve skříňkách. Nejstarší sourozenec (13 let) je na tom podobně, ale měl by mít oddělené prostory na ukládání, protože si už dokáže sám udržovat ve věcech pořádek.
Při zařizování je třeba uvažovat o dětském pokoji jako o místu, které plní najednou čtyři funkce:
Prostor na hraní — Je třeba umožnit jednoduchý přístup k hračkám s možností snadno a rychle je uklidit. Nejlépe vyhovují zásuvky a kontejnery o různých velikostech.
Prostor na spaní — V dětském věku je nejdůležitější volba matrace. Žádná zdravotní postel v pozdějším věku nenapraví deformace páteře z dětství. Nikdy by dětem pro trvalé spaní neměla sloužit rozkládací křesla, pohovky nebo lehátka. Lepší je při nedostatku místa použít patrové, výsuvné nebo stohovací lůžko.
Prostor na učení, psaní — Ideální je víceúčelový psací stůl s měnitelnou výškou pracovní desky. Velmi důležitá je volba židle ke stolu. Výšku židle můžeme upravit, ale nesmíme zapomenout dítěti podložit nohy, aby mu nevisely volně dolů. To způsobuje odkrvování nohou, což je důvodem k neklidu a nepozornosti dítěte.
Úložné prostory — Doporučuji otevřené spodní skříňky s možností ukládání do zásuvek nebo krabic. V šatní skříni by měla být výškově nastavitelná tyč na ramínka.
Na závěr jedna důležitá rada — zkuste si sednout ke svým dětem na zem, abyste měli představu, z jaké výšky pozorují okolí, kam dosáhnou, jak vysoký je nábytek okolo — pak poznáte jejich svět. V této poloze zkuste komunikovat se svým partnerem, na kterého se budete dívat se zakloněnou hlavou. Vždy uděláte lépe, když se ke svým dětem posadíte na zem. Tím se jim více přiblížíte a možná pochopíte i další věci, o kterých jste dosud neměli tušení. Pak se to dá přežít…“
TEXT: PAVLĺNA BLAHOTOVÁ, BLANKA PADEVĚTOVÁ A BEDŘICH PETRÁŠ
FOTO: ARCHIV
Kontakty:
BOD, ČSA 253, Valašské Klobouky,
tel.: 0636/32 11 10;
BOOM LIVING, Masarykova 976,
Hluboká nad Vltavou, tel.: 038/796 51 15;
FAIREX, Trojanova 18, Praha 2,
tel.: 02/24 91 94 84;
MARINI DESIGN, Lazarská 8/13, Praha 2, tel.: 02/24 94 70 37;
ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, M-Palác, Heršpická 5, Brno, tel.: 05/43 10 72 20
