DŮM SNŮ: První slzy a radosti

Dlouho očekávaná reality show Dům snů byla odstartována 3. května 2009, kdy se soutěžící nastěhovali na stavbu. V pondělí 18. května 2009 pak byl slavnostně vysazen muchovník (lat. Amelanchier), jenž bude zdobit vjezd na pozemek a dlouhá léta připomínat výhercům období, kdy bojovali o největší výhru svého života.

Okrasný a současně i užitečný strom zasadili společně ředitel televize Nova Petr Dvořák, režisérka a producentka projektu Jana Rezková a moderátor Honza Musil. Televizní diváci pak první díl pořadu mohli poprvé sledovat na obrazovce ve středu 9. září 2009 od 20 hodin. První díl show nabídl divákům spoustu informací i první výměny názorů.

Nejprve se vrátil o tři čtvrtě roku zpátky, aby nám připomněl, jak probíhaly castingy do této unikátní show Dům snů. Po té se již deset vybraných soutěžících párů seznámilo s pozemkem i projektem, který pro ně odborníci připravili. Už vzápětí došlo poprvé i na „lámání chleba“ – museli se totiž dohodnout na konečné podobě svého domu snů. Vybírali ze čtyř možných variant, které jim nabídl autor projektu Ing. arch. Josef Smola.

Pak se již šťastná dvacítka soutěžících nastěhovala na stavbu, kde na ně čekaly prázdné stavební buňky. V rámci vykládání majetku, který si jednotlivé páry přivezly z domova, se také podrobně představili.

Záleželo jen na nich, co všechno si do svého dočasného domova nastěhují a jak si svůj život v uzavřeném prostoru zpříjemní.

Své bydlení pojali velmi rozdílně a ve výbavě jsme mohli spatřit téměř všechno, od poličky na kosmetiku až po truhlík a sazeničky bylinek. Pak už se převlékli do pracovního a pustili se do práce pod vedením stavbyvedoucího ing. Pavla Huska, jenž jim zadal speciální úkol. Pár, který úkol splnil nejlépe, si vysloužil vůdčí roli pro první etapu stavby.

Do práce se sice všichni soutěžící pustili s elánem, první neshody na sebe ale nedaly dlouho čekat. Největším kamenem úrazu se hned zpočátku stalo stravování, které v první stavební etapě zajišťovali červení a žlutí. S přispěním techniky vyrostla hrubá stavba a v závěru čekala páry první vyřazovací večeře. Jako první byli vyloučeni nejstarší účastníci Dana a Robert z Prahy, kteří do poslední chvíle netušili, že tentokrát ještě balit nemusí. První vyřazovací večer byl totiž jen zkušební. Příště už ale šlo do tuhého.

Soutěžící páry

Lenka (22) a Aleš (24) z Milovic (oranžoví)
Prodavačka na mateřské a servisní technik žijí ve vybydleném bytě po sovětské armádě. Poznali se díky internetové seznamce. Znají se čtyři roky, z toho dva roky už jsou manželé. Doma museli zanechat syna, kterému je rok a půl. Lenka ráda vyšívá a miluje koně, Aleš je domácí kutil.

Martina (40) a Filip (23) z Prahy (černí)
Vyučená kadeřnice pracuje v současnosti jako servírka, její partner je instalatér. Seznámili se v sázkové kanceláři, v níž dřív Martina pracovala. Žijí spolu tři roky v podnájmu. Ona má dvě plnoleté děti z předchozího vztahu. Jejich společnými koníčky jsou sport a zvířata, Filip přiznává, že rád sází.

Romana (24) a Antonín (30) z Mostu (žlutí)
Pokladní je v současnosti na mateřské, její partner pracuje jako výklopný na šachtě a dřevorubec. Seznámili se na inzerát, znají se tři roky. Dva roky jsou manželé, bydlí v nájemním bytě a mají dvě děti. Ona má ráda výlety a plavání, on je náruživý domácí kutil.

Iva (23) a Lukáš (28) z Ostravy-Zábřehu (béžoví)
Budoucí učitelka a student vysoké školy báňské se znají šest let a už tři roky spolu bydlí v panelákovém bytě s Lukášovými rodiči. O svatbě ale neuvažují, protože se partner zatím ženit nechce.

Dana (45) a Robert (49) z Prahy (šedí)
Vyučená zahradnice pracuje v současnosti jako produkční, její partner je vyučený kuchař, momentálně nezaměstnaný. Znají se sedm let, žijí spolu pět let v bytě 1+kk. Z předchozích vztahů má ona dvě a on pět dětí, Dana je navíc už babička. Ona miluje psy, tanec, hudbu a práci se dřevem, on rád plave, soutěží a hraje PC hry.

Ivana (37) a Radek (30) ze Sedlčan (zelení)
Servírka na mateřské a číšník se seznámili v hospodě. Žijí spolu pět let, mají dvě děti. Bydlí v domě, patřícím partnerčině sestře a otci. Ona má ráda power jógu a řízení automobilu, on hraje na klavír a miluje svůj počítač.

Lucie (22) a Jan (28) z Terezína (bleděmodří)
Technickoadministrativní pracovnice na mateřské a zámečník, tesař a kovář se seznámili v restauraci. Žijí spolu pět let, manželé jsou čtyři roky a bydlí v podnájmu. Spolu mají dvě děti, partner má navíc ještě dceru z předchozího vztahu. Ona miluje ruční práce a výrobu bižuterie, on historické bitvy – je členem rakousko-uherského pěšího regimentu KVH Terezín.

Zuzana (25) Ondřej (21) z Prahy (vínoví)
Asistentka ředitele a student se seznámili v práci, žijí spolu necelé dva roky. Bydlí v bytě 3+1 s dalšími 3 spolubydlícími. Ona miluje hory, on rád lyžuje a je automechanik-amatér.

Helena (36) a Jiří (49) z Prahy (červení)
Barmanka na mateřské a pracovník zákaznického servisu se seznámili v prodejně Večerka, v níž Jiří dřív pracoval. Žijí spolu tři roky, mají dítě a bydlí v jedné místnosti. Ona má ráda pohyb všeho druhu a svého pejska, on je vášnivý rybář.

Dana (29) a Jan (33) z Prahy (modří)
Administrativní pracovnice na mateřské a kuchař-číšník se seznámili v restauraci na baru. Znají se třináct let, osm let jsou manželé a mají spolu dvě děti. Bydlí v rodinném domku s prarodiči. On je vášnivý modelář, ona ráda vaří, maluje a sportuje.

DŘEVOSTAVBA – POHODLNÉ, ZDRAVÉ, MODERNÍ A RYCHLÉ BYDLENÍ

Z ČEHO SE STAVÍ DŮM SNŮ

Název dřevostavby vznikl především od názvu základního konstrukčního materiálu, jímž je dřevo. Dřevo má výborné protipožární a mechanickofyzikální vlastnosti, ale jeho určitou nevýhodou je poměrně velká změna objemu vlivem kolísající vlhkosti. Zásadním požadavkem tedy je, aby řezivo bylo před zabudováním do stavby dobře vysušené a aklimatizované s okolním prostředím. V současnosti se již u většiny systémů dřevostaveb nepoužívá klasické rostlé řezivo, ale je nahrazováno konstrukčním masivním dřevem tzv. KVH, což je vysušené a kvalitativně vytříděné řezivo, délkově nastavované zubovým spojem, jež vykazuje mnohem větší rozměrovou stabilitu a díky ohoblovanému povrchu se sraženými hranami i větší protipožární odolnost.
Vzhledem k tomu, že dřevo je v současné konstrukci dřevostavby největším tepelným můstkem, začínají se čím dál více s rozvojem nízkoenergetických a pasivních domů se zvýšenou tloušťkou tepelných izolací uplatňovat lepené I-nosníky na bázi dřeva – například STEICO joist a wall. Tento prvek vyniká především velkou rozměrovou stabilitou, nízkou váhou a tvoří minimální tepelné mosty díky tenkému, ale staticky dostačujícímu profilu stojiny.
Nejvíce vlhkostně namáhaným prvkem u dřevostaveb jsou základové prahy, proto se v současné době hloubkově impregnují.
Většinu stěnových systémů dřevostaveb je nutné zavětrovat, aby se zajistila dostatečná prostorová tuhost konstrukce. K tomu se především využívají OSB desky, sádrovláknité desky a tvrdé vláknité desky typu DHF, které mají výbornou ztužující schopnost a současně jsou difuzně otevřené pro vnější opláštění stěn dřevostaveb a ztužující záklopy střešních konstrukcí pod tvrdou krytinu. Velkou výhodou OSB desek je, že jsou velmi dobře zpracovatelné, houževnaté a mají i zároveň poměrně vysoký difúzní odpor. Můžou tedy sloužit i jako kvalitní parobrzdná vrstva.

Využití systému Steico v praxi

Vkládání dřevovláknité izolace Steico flex

Srovnání vlastností různých izolačních materiálů při změnách venkovní teploty

Základní směry v izolování dřevostaveb
Dřevostavby se staví především v nízkoenergetických či pasivních standardech, takže izolační systémy tvoří velmi důležitou součást stavby. V současné době se dají izolační systémy v podstatě rozdělit na dva směry – difuzně uzavřený a difuzně otevřený.
Starším systémem je difuzně uzavřený. V tomto systému se teoreticky nepředpokládá žádný průchod vodních par konstrukcí. Znamená to nutnost dokonalé parotěsné zábrany v interiéru stavby. Takovou vrstvu lze vytvořit z kvalitní parotěsné folie (např. Isocell airstop VAP), kde je opět potřeba všechny spáry a spoje folií důkladně přelepit a utěsnit – například Isocell Airstop flex. Pokud je parotěsná vrstva dobře provedená, zajišťuje i vzduchotěsnost vnitřní obálky stavby a snižuje tím i tepelné ztráty. Pod touto parotěsnou vrstvou je montována pro plošné ztužení stěn deska OSB.
V následné vrstvě, směrem do exteriéru, bývají použity minerální, skelné či dřevovláknité izolace, jako výplňové izolace mezi nosné stěnové sloupky. Celá stavba je pak opláštěna opět OSB deskami, nebo sádrovláknitými deskami, které stavbu ztuží z venkovní strany a zároveň vytvoří pevný podklad pro fasádní zateplovací systémy. Poslední venkovní vrstvou je fasádní zateplovací systém, kde se nejčastěji používají polystyrenové nebo minerální izolace. Takto složené konstrukce z více různorodých materiálů jsou funkčně i technologicky poměrně náročné.
Současný trend v konstrukci dřevostaveb ovšem směřuje k materiálově jednoduché, maximálně ekologické, tepelně úsporné a konstrukčně přirozené skladbě stěn a střech – k tzv. difuzně otevřenému systému. Tento systém počítá s regulovaným obousměrným průchodem par konstrukcí. Jednotlivé izolační vrstvy jsou navrženy tak, aby difuzní odpor směrem do exteriéru klesal. Tím je zajištěn snadný prostup par konstrukcí, aniž by se vlhkost srážela uvnitř izolačních částí konstrukcí, kde pak může být příčinou plísní a hnilob. V těchto částech dobře fungují izolace na bázi přírodních materiálů, jakými jsou dřevo, konopí, len a další. Stavba pak přirozeně „dýchá“. U tohoto systému je nutné vytvořit vzduchotěsnou zábranu, která bude zároveň sloužit i jako vrstva parobrzdná. K tomu se opět dá využít vrstva OSB desek, nebo lze použít speciálně impregnovanou celulózovou fólii – například Isocell Öko-natur.
Tato vrstva nemá funkci zabránit parám přístup do konstrukce, ale má zajistit dostatečný difuzní odpor, aby mohly vodní páry bezpečně odejít z konstrukce do exteriéru i za extrémních podmínek. Vše musí být opět důkladně utěsněné kvalitními parotěsnými páskami. Jako výplňové izolace mezi sloupky a krokve jsou velmi vhodné dřevovláknité izolace – například STEICO flex, STEICO canaflex nebo Termolen, které jsou vysoce paropropustné, mají velkou sorpční schopnost a schopnost akumulovat vlhkost a tím výrazně přispívají k zamezení kondenzace vodních par v konstrukci.

Dřevovláknité izolace akumulují teplo
Další výhodou dřevovláknitých izolací je vysoká schopnost akumulace tepla díky vysoké měrné specifické tepelné kapacitě, která je zhruba třikrát vyšší než mají současně běžně používané tepelněizolační materiály na bázi kamene a skla. Tato vlastnost přispívá hlavně k zamezení přehřívání interiéru v létě, což se nejvíce projevuje v podkrovních obytných prostorech. Pro lepší představu je uvedeno v grafu srovnání průběhu teplot v podkroví za stejných venkovních teplotních podmínek při užití dřevovláknité izolace STEICO flex a běžné minerální izolace za podmínky zachování stejných tlouštěk materiálů.
Z grafu je patrné, že výkyvy teplot v interiéru při užití dřevovláknité izolace jsou minimální a dokonce izolace přes den „mírně chladí“ a v noci „mírně přihřívají“. Stavbu je také nutné opláštit paropropustnou vrstvou. K tomuto účelu se používají u provětrávaných fasád difúzně propustné dřevovláknité desky – například STEICO universal, special, Formline DHF, DFF nebo fasádní difuzní folie, jako například Isocell Silano a Stamisol.
Ty pak zároveň slouží jako pojistná hydroizolace a vzduchotěsná obálka stavby pod tzv. provětrávané, většinou dřevěné fasády z palubek, modřínových profilů nebo dřevěných deskových materiálů. U kontaktních zateplovacích fasádních systémů se především užívají dřevovláknité izolace – například STEICO protect, na které se pak přímo aplikují odpovídající difuzně propustné omítkové systémy.

Stavební izolace na bázi dřeva, lnu a konopí
Celá staletí člověk s úspěchem využíval jako výborný tepelný izolant dřevo, len nebo konopí a výrobků z těchto přírodních surovin. Na tyto materiály se ve vývoji stavebních prvků, materiálů a technologií v minulých letech poněkud zapomnělo.
V současné době tyto přírodní materiály naštěstí doznávají opět své renesance nejen vzhledem k novým výrobním technologiím, které těmto materiálů dávají velmi širokou možnost použití jako tepelně a zvukově izolačních hmot, ale také z hlediska stále většího zájmu uživatelů staveb o použití přírodních ekologických materiálů z obnovitelných zdrojů ve svém životním prostředí. Parametry těchto izolačních materiálů jsou srovnatelné s tepelně izolačními vlastnostmi tradičních izolačních materiálů. Navíc však disponují například 3x vyšší tepelnou akumulací, která se zvláště v horkém letním období projevuje znatelně příjemnějším klimatem v interiéru. Zajímavé jsou schopností těchto izolací předávat naakumulované teplo do interiéru s následným časovým posunem 10-12 hodin, tj. v pozdních nočních hodinách a k ránu.
Výrobky z výše jmenovaných přírodních surovin jsou navíc zdravotně nezávadné a vytváří zdravé prostředí v obytných místnostech. Elastická vlákna izolačních desek působí jako přirozený pohlcovač hluku, jsou paropropustné s výbornou akumulací vlhkosti s následnou schopností předávat vlhkost do exteriéru v rámci difúzně otevřených konstrukčních systémů. Podstatně snižují tepelné ztráty konstrukcí v zimním období s výraznou eliminací případných tepelných mostů.
Také dlouhá životnost těchto materiálů s následnou možností recyklace nebo bezodpadového zpracování, je řadí díky velmi nízké energetické náročností na výrobu, přepravu a aplikaci k izolačním materiálům příštích let. Surovinová základna pro jejich výrobu je pečlivě sledována, stejně tak jako parametry jednotlivých izolačních materiálů vyráběných a kontrolovaných dle přísných evropských norem.
V současné době jsou výrobky pro tepelné a zvukové izolace na bázi dřeva a konopí pro izolace podlah, střech, stěn i pro dodatečné vnější zateplovací systémy staveb k dispozici na našem trhu ve výrobcích německé společnosti STEICO pod obchodnímy názvy STEICO Flex, Canaflex, Therm, Universál,Speciál, Floor, Roof, Protect a další. Také tepelné izolace ze lnu pod názvem Termolen nacházejí stále větší využití především při rekonstrukcích historických dřevostaveb.

KONSTRUKČNÍ A MATERIÁLOVÉ ŘEŠENÍ DOMU SNŮ

Konstrukčně i dispozičně je rodinný dům navržen jako jednopodlažní podélný jednotrakt. Koncepce umožňuje uvolnění a plnou variabilitu vnitřního prostoru, tj. možnost snadného provedení dispozičních změn i do budoucna na základě postupně se vyvíjejících požadavků uživatele. Z hlediska volby konstrukčního systému je dům navržen jako moderní panelová dřevostavba na principu stavebnice. Sklady jednotlivých konstrukcí vychází z certifikovaných detailů společnosti Steico.

Panely nosné konstrukce podlahy přízemí byly ukládány na dřevěné montážní prahy spodní stavby. Mezi spodním lícem konstrukce podlahy a upraveným terénem je cca 500 mm odvětrávaný a průlezný kontrolní prostor. Panely jsou zateplené a ze spodní strany opatřeny ochrannou vrstvou z dřevité desky, podle potřeby s bitumenem. Z vnitřní strany je položené souvrství podlahy umožňující rozvod VZT kanálků 50/200 mm systému Steico-floor.

Stěnové konstrukce přízemí jsou tvořeny opět panely vyplněnými tepelným izolantem s vnitřní instalační předstěnou před parotěsnou rovinou z konstrukčních OSB desek. Povrch je ze sádrokartonových desek a vnější plášť z vodorovně montovaných modřínových profilů – palubek s odvětrávanou mezerou. Stěnová konstrukce podkroví je obdobná, vnější povrch však tvoří probarvená omítka aplikovaná s lepící stěrkovou hmotou a síťkou na deskách z dřevité vlny Steico-protect.

Nosnou konstrukci ploché střechy nad přízemím tvoří panely vyplněné tepelným izolantem s tepelně izolovanou instalační rovinou ukončenou směrem do interiéru sádrokartonovým podhledem. Nad záklopem z konstrukční OSB desky je dvojitá odvětrávaná mezera, následuje další záklop z OSB desky, hydroizolace, separace a souvrství zelené, vegetační střechy po obvodě s obsypem kačírku. Obvod střechy je opatřen titanzinkovou přepadovou lištou. Dešťové vody budou jímány do okapu podél severního průčelí se svody do zahradní jímky. Panely střešního pláště jsou v místě kuchyňské linky podepřeny v interiéru pohledově přiznaným podélným nosníkem z masivního/lepeného dřeva. Na nosník navazují nenosné příčné trámy opět z lepeného dřeva montované v polovičním modulu. Příčné trámky jsou propojeny s lepenými dřevěnými sloupky prosklení jižního průčelí hlavní obytné místnosti. Masivní přesah střechy na sever bude vynesen příložkami stropnic v pravidelných roztečích. Podhled střechy je z modřínových palubek.

Statistické údaje o dřevu, základním materiálu pro Dům snů:

■ Rozloha lesů činí v současnosti 33,5 % z celkové rozlohy České republiky a neustále se zvyšuje, roční přírůstek činí 18 mil. m³ „živé“ dřevní hmoty.
■ Roční těžba reprezentuje 15 mil. m³, nezpracovaný přebytek proto činí 3 mil. m³/rok.
■ V absolutním množství zásob dřeva je ČR na 4. místě v Evropě, pro představu to činí 245 m³ /ha.
■ Patříme mezi 12 nejlesnatějších evropských států a držíme 6. místo v přírůstku na hektar.
■ Pro srovnání, zásoby dřeva v roce 1930 činily 307 mil. m³, v roce 2003 to byl více jak dvojnásobek – 650 mil. m³.
■ Roční spotřeba dřeva činí v České republice 0,23 m³/obyvatele, V Rakousku je to 3x více, v severských zemích 4x více, (V EU jsme na posledním místě spolu s Portugalskem).

Skladba difuzně otevřené stěny s provětrávanou fasádou: instalační mezera, OSB deska, Steico flex, Steico universal, latě, dřevěný obklad

■ Zaostáváme rovněž hluboko v míře využití dřeva ve stavebnictví, severské státy 70 %, Rakousko Německo 20 %, ČR méně než 3 % (!). To však neznamená, že by se v celkovém objemu u nás méně stavělo, ale že dřevo je nahrazováno méně ekologickými stavebními materiály (zejména plasty, ocelí, betonem).
■ Podíl staveb na bázi dřeva na bytové výstavbě jev ČR jen 1 %. V Německu to je 7 %, (ale například jen v Bavorsku neuvěřitelných 70 %), v Rakousku a Švýcarsku 10 %, ve Skotsku 50 %, V Norsku a Dánsku přes 60 %…
■ Stavebnictví patří v ČR mezi hlavní národohospodářská odvětví s patnáctiprocentním podílem na tvorbě HDP – zaměstnává 9 % produktivního obyvatelstva. Již v současnosti 1/3-1/2 objemu vývozu za rok v rámci sektoru stavebnictví tvoří dřevostavby, (převážně typové rodinné domy).
■Dřevo je jediný stavební materiál, který má pasivní bilanci CO2. To znamená, že v celém životním cyklu ho více absorbuje, než zpracované na stavební materiál vyprodukuje.

■ Ve výrobcích ze dřeva se dlouhodobě uchovává uhlík, tím se stabilizuje jeho množství v přírodě a zmenšují dopady na globální klimatické změny. Jeden m³ dřeva váže až 250 kg CO2.
■ Jeden průměrný rodinný dům reprezentuje potřebu 100-150 m³ dřeva a při životnosti cca 100 let je to významné množství vázaného CO2.
■ V místě, kde vytěžíme dřevní surovinu na jeden rodinný dům vyroste za méně jak sto let nový les, který váže další tuny tohoto významného skleníkového plynu. (Naopak při výrobě cementu, oceli, pálených cihel i vápna a jejich přepravě se značné množství CO2 pouze uvolňuje do ovzduší).
■ Každý Evropan má k dispozici téměř jeden m³ dorůstajícího dříví ročně. To znamená, že pro každou tříčlennou rodinu vyroste za 50 let 150 m³ reprezentující surovinu, z níž lze postavit rodinný dům s kvalitní izolací a nízkými náklady na vytápění. Takto účelně zpracované dřevo lze po dožití domu recyklovat nebo spálit a vzniklé teplo opět účelně využít. Za dobu životnosti dřevěného domu vyroste nový les…

Zdroj informací: Nadace „Dřevo pro život“, 2004