Tři roky uplynuly od doby, kdy v jeden zářijový podvečer Jiří a David poprvé projeli kolem bývalé budovy JZD, sjeli z kopečka a ocitli se na samém konci vísky, kde asfaltová cesta končí, lesy jsou husté a ticho a klid ohromující.
Čas jako by se na půli cesty mezi Pelhřimovem a Táborem zastavil. V zarostlé zahradě kvetly kytky, chalupa byla zvenku omšelá, ale ve vnitřku obyvatelná. Zkrátka romantika, místo dýchalo atmosférou a natolik Jiřího a Davida zaujalo, že se bez delšího váhání rozhodli chalupu zakoupit.
„Stačilo posekat trávník, vybílit a mohli jsme se stěhovat,“ vypráví Jiří těžko se bránící smíchu. S přicházejícím jarem se prosadila realita a noví majitelé spatřili věci, které zpočátku neviděli. O to vehementněji se pustili do obnovy.
Bylo potřeba vyměnit část uhnilého krovu, vyčistit střechu, osadit okapy, obložit štít novým dřevem, nahodit fasádu, postavit komín, starý se už dočista rozsypal.
„V chlívku jsme shodili strop z kulatin, na kterém byla ještě vrstva staré slámy. To byla nejhorší práce, kulatiny byly těžké, zaprášené, venku byla zima a pršelo,“ líčí Jiří průběh prací a David dodává: „Většinu věcí jsme zvládli opravit sami, ono by nás to ani jinak nebavilo. Máme zde pořád co opravovat, předělávat a vylepšovat.“
Za rok už byla chalupa k nepoznání. Když si však prohlížejí staré fotky, nechápou, jak ji mohli koupit. Některá místa vás zkrátka očarují.
Víkendový domov
Zdánlivě velké stavení příliš obytného místa nenabízí. V jednom křídle je světnice, koupelna a ložnice, druhé zatím slouží jako skladiště nářadí, dřív patřilo hospodářským zvířatům a zemědělskému zázemí a na větší rekonstrukci teprve čeká. David a Jiří se ani nebrání myšlence, že by se na venkov přestěhovali natrvalo, staré křídlo se stodolou strhli a na kamennou chalupu navázali pasivní dřevostavbou.
Obytný interiér nevyžadoval mnoho zásahů, o rekonstrukci elektřiny, vody a zřízení koupelny se postarala už bývalá majitelka, která jim zanechala i vybavení, spoustu malovaných džbánků, misek a plné podkroví, odkud postupně vynášejí poklady, například necky, staré dřevěné lyže nebo i legendární kolo favorit, na kterém Jiří plánuje brázdit místní kopce.
Zarostlá Vysočina
Nepředělává se však jen chalupa, mnoho potěšení poskytuje i zahrada, která byla od začátku hlavním impulsem ke koupi. Na nevelké ploše se rozprostírá pestrobarevná přehlídka květin a zákoutí vybízejících k zastavení. Oblíbený je nejjižnější kout, který je až magicky zarostlý.
Atmosféru dokresluje desítky let starý vysoký jehličnan, o jehož záchranu svedli David a Jiří malý boj. Během bouřky se strom vyvrátil s celým kořenovým balem, tak se jim však líbil, že zlomený vršek seřízli, strom vztyčili a zpátky zasadili.
Ujali se i točivé vrby, kterou si ze zahrady Jiřího sestry přivezli na střeše auta. „Sázím, jak se mi to líbí. Tady jsem zkusil zasadit keř, ale je tu hodně mokro a přes zimu kořeny umrzly. Tak vím, že tu být nemůže. Tady je to na jih, proto tu roste šanta kočičí, levandule a všechny kytky, které milují slunce. Tady je zase hlubší a těžší půda, tak tu pěstuji lupiny...,“ popisuje rozkvetlou flóru Jiří během procházky po zahradě.
Den se chýlí ke konci. S fotografem Lukášem opouštíme naše hostitele a těšíme se na další příjemná setkání, třeba právě u vás.
Poslat Messengerem
