Předtím, než se rozhodnete pro jednu z variant, měli byste ale vědět, že nájem i bydlení ve svém mají svá pro a proti. Vždy záleží na konkrétní situaci rodiny, jejích požadavcích a zvyklostech. Vlastní byt a zejména dům není ideálním řešením pro pohodlné. Zatímco v družstevních nebo nájemních nemovitostech se o jejich údržbu a úklid stará družstvo nebo jiný vlastník, a to obvykle prostřednictvím pověřené specializované firmy, o svůj byt či domek musíte pečovat sami.
Jednoznačně pro vlastní nemovitost naopak hovoří její zhodnocení. Po vstupu do Evropské unie lze zejména v atraktivních lokalitách očekávat nárůst jejich ceny. Můžete s ní volně nakládat, tedy ji prodat, zastavit pro úvěr bance nebo ji třeba v mezích stavebního povolení rozšířit. Bydlení ve svém má i další finanční výhodu, i když ne tak velkou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Zatímco bytnému „sypete“ měsíc co měsíc nenávratně do jeho pokladny nájem, v případě vlastní nemovitosti tato povinnost odpadá. Pokud financujete byt či dům z úvěru, musíte sice pravidelně splácet bance, ale platíte za něco, co po čase bude jen vaše, na rozdíl od nájemního bytu.
Bylo by ale chybou se domnívat, že případné splátky úvěru budou jediným nákladem. Každý vlastník nemovitosti by si měl vytvářet takzvaný fond oprav. V bytových domech se tak obvykle děje formou dohodnuté měsíční platby, která se ukládá do společného fondu, a z něj se pak financují opravy a režie nemovitosti. Podobně by se měl chovat i majitel rodinného domku, i když v jeho případě nemusí být spoření pravidelné. Ideální je například ukládat peníze na účet stavební spořitelny.
Jestliže jste se rozhodli pro vlastní bydlení, ať už vás zlákaly nízké úroky úvěrů nebo jste prostě po svém bytě nebo domě vždy toužili, budete nejspíš řešit problém financování. Ne všichni totiž mohou sáhnout do šuplíku a vytáhnout potřebnou hotovost. Pro toho, komu peníze chybí, jsou tu stavební spořitelny, hypoteční banky, případně i „běžné“ komerční banky.
Úvěry od stavebních spořitelen se hodí především na financování nižších částek. Pokud budete potřebovat jen například několik desítek tisíc korun, nebude po vás vyžadovat spořitelna jako jištění půjčky nemovitost, bude jí stačit ručitel, případně několik ručitelů (nemovitost se požaduje u úvěrů zpravidla nad 300 tisíc korun), některé dokonce poskytnou desetitisícové úvěry i bez zajištění. V hypoteční bance je třeba bytem či domem ručit vždy a navíc vám obnos v řádech desítek tisíc korun nepůjčí. Nejnižší úvěry se tu pohybují okolo 300 tisíc korun. Vyřízení úvěru ze stavebního spoření však má svá pevná pravidla, nelze přijít jen tak „z ulice“ do spořitelny a dostat půjčku. Žadatel musí nejprve založit stavební spoření. Aby získal takzvaný řádný úvěr ze stavebního spoření, musí alespoň dva roky ukládat dohodnuté částky. Dříve lze dostat překlenovací úvěr, který je ale v porovnání s prvním jmenovaným podstatně dražší. Zatímco úvěr ze stavebního spoření je ročně úročen 3,9 až 6 procenty, úroky z překlenovacího úvěru se pohybují zhruba od 5 do 8 procent. Ovšem pozor, vypočítávají se nejen z půjčené částky, ale i ze spořící složky. Úvěr od stavebního spoření se může splácet osm, ale i jedenadvacet let, podle toho jaký si zvolíte systém spoření. Pořídit z něj lze nemovitost v osobním vlastnictví, ale i družstevní byt, možné je i financování úprav a rekonstrukcí.
Další možností je hypoteční úvěr, zkráceně nazývaný hypotéka. Jde o dlouhodobý úvěr na nemovitost, který je vždy zajištěn nemovitostí, a to obvykle pořizovanou. Splácet ho můžete pět, deset, ale i třicet let. Úroky se v současné době pohybují od pěti do sedmi procent ročně v případě, že jsou sjednány na příštích pět let. Zájemce musí pokrýt zpravidla třicet procent z ceny bytu či domu ze svého. V rámci speciálních nabídek, které finanční ústavy svým klientům nabízejí, ale mnohdy stačí dvacet nebo deset procent. V současné době je dokonce možná i stoprocentní hypotéka. V takovém případě mají ale banky velké nároky na žadatelův příjem a vyšší je i úrok z půjčených peněz.
Půjčit si na nemovitost je možné i formou spotřebitelského hotovostního, tedy neúčelového úvěru nebo spotřebitelské půjčky určené speciálně pro financování nemovitostí. V porovnání s hypotékou je ale tento typ více úročen (i dvojnásobně) a má kratší dobu splatnosti, takže poměrně zatěžuje peněženku.
Přestože se cena úvěrů v porovnání s minulými lety výrazně snížila, stále zůstávají půjčky výsadou lidí spíše s nadprůměrnými příjmy. Musí mít úspory – banky totiž většinou půjčují jen na určitou část nemovitosti – ale i peníze na různé poplatky spojené s vyřizováním půjčky (to se týká zejména hypoték).
(kar)
Příště: 2. Stavební spoření: úvěry ze stavebního spoření a podmínky stavebních spořitelen
