Nejběžnějším postihem dlužníků jsou zákonné úroky z prodlení. Někdy jsou ve smlouvě výslovně připomenuty, jindy tam o nich nenajdeme ani slovo. To však nemá žádný význam. Dostaneme-li se do prodlení s placením peněžité částky, jsme v obou případech povinni platit věřiteli – vedle dlužné částky – úroky z prodlení. Nerozhoduje, o jaký dluh jde: při prodlení s placením faktury za stavbu či opravu domu se úroky počítají stejně jako u nájemného za dům nebo pozemek. Jen u nájemného z bytu je úprava odlišná.
Zákonné úroky
Výše úroků z prodlení je nyní v České republice vázána na diskontní sazbu České národní banky: zákonné úroky jsou dvojnásobkem této sazby, stanovené k prvnímu dni prodlení. Pozdější změny sazby už nemají na úročení dluhu vliv. Pokud tedy někdo dosud nezaplatil platbu, splatnou v lednu roku 2001, nabíhá mu stále desetiprocentní roční úrok – i když dlužníci, kteří se dostali do prodlení v listopadu 2002, připlatí svým věřitelům jen 3,5 procenta ročně (na podzim roku 2002 byla diskontní sazba zatím nejnižší za celé období od roku 1989).
Ještě před několika lety mělo na úroky z prodlení vliv i to, zda se smlouva řídí občanským nebo obchodním zákoníkem. Obchodní kodex míval totiž vlastní úpravu: podle ní byly úroky o 1 % vyšší než ty, které požadovaly za své úvěry banky v sídle dlužníka – a to v době uzavření smlouvy. Dnes už odkaz na zákoník nerozhoduje: od Nového roku 2001 se úprava v obou zákonících sjednotila.
Název „zákonné úroky“ neznamená, že by jiné úroky byly nutně protizákonné. Například obchodní zákoník výslovně připouští možnost sjednat ve smlouvě smluvní úroky v odlišné výši.
Smluvní pokuty
Povinnost platit smluvní pokutu může vzniknout jen ujednáním, a to písemným. Nelze doporučit zařazení smluvní pokuty do listiny, kterou protistrana nepodepisuje. Třeba některé počítačové programy tisknou na faktury informaci o pokutě, která bude účtována v případě prodlení s platbou. Pouhým doručením takové faktury ovšem povinnost platit smluvní pokutu nevzniká.
Smluvní pokutou se dá zajistit i jiná než peněžitá povinnost. Občanský zákoník uvádí: „Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.“ Ke sjednání smluvní pokuty často vede právě obava ze složitého dokazování vzniku a výše škody, způsobené případným porušením smlouvy. Strany se ovšem mohou dohodnout, že vedle smluvní pokuty bude mít věřitel nárok ještě i na náhradu škody.
Dlužník, který porušení své povinnosti nezavinil, nemusí smluvní pokutu platit – jestliže ovšem nebylo sjednáno něco jiného nebo pokud se smlouva neřídí obchodním zákoníkem.
Poslední den na poště nebo u soudu?
U peněžitých částek je vhodné upřesnit, zda se zaplacením rozumí okamžik odepsání peněz z plátcova účtu (nebo zaplacení na poště) anebo dojití peněz na příjemcův účet. Není těžké si domyslet, že autoři smluv pravidelně zvýhodňují svou stranu (jeden účastník obvykle platí, druhý poskytuje jiné plnění).
Výjimečně může mít příjemce peněz zájem na tom, aby platbu včas neobdržel: třeba když zákon nebo smlouva spojuje s prodlením další právní následky (tak při neplacení nájemného může vlastník nemovitosti dát nájemci výpověď). Peníze pro příjemce však může dlužník složit do soudní úschovy. Pokud se o ně nikdo nepřihlásí do šesti let, připadnou státu.
Náklady mohou být vysoké
Ještě připomeňme, že pokud se povinnost úspěšně vymůže u soudu, musí neúspěšná strana sporu zpravidla zaplatit vítězi náklady soudního řízení. Jde přinejmenším o soudní poplatek, většinou čtyři procenta z žalované částky, případně ještě o náklady na advokáta. Obdobně to platí u exekuce (výkonu rozhodnutí) – i zde má nést náklady povinný.
Náhrada těchto nákladů samozřejmě není sankcí. Výše náhrad u advokátů a exekutorů jsou však v předpisech určeny jednoduchým způsobem – a kromě případů, kdy vyhláškové náklady skutečnou odměnu nepokryjí, jsou i případy opačné, které mohou dlužníka hodně bolet.
DISKONTNÍ SAZBY CENTRÁLNÍ BANKY
|
|
text: Dan Holubkov
ilustrace: Pavel Dufek
zdroj: Můj dům 1/2003
