Zatímco dospívající se svým životním stylem (i stylem bydlení) čím dál více přibližují nám dospělým, děti předškolního a mladšího školního věku ještě věnují hodně času hrám a potřebují je ke svému rozvoji. Vzhledem k tomu, že z nejrůznějších důvodů tráví čím dál více času doma a pobývají venku méně než například předešlé generace, je záhodno věnovat dětskému pokoji – jeho velikosti, uspořádání i vybavení velkou pozornost.
Žádný pokoj není dost velký
Při pohledu na dispozice domů a bytů z nabídky většiny developerů mě jímá trochu smutek. Obývací pokoj 40 metrů čtverečných, dětský pokoj 10 metrů, to bývá běžná bilance. Vzhledem k tomu, že v jedné místnosti dítě zároveň spí, hraje si, setkává se s přáteli, učí se a věnuje se i řadě dalších činností, o nichž rodiče ani netuší, jsou takovéto dimenze naprosto nedostatečné. Vzpomeňte si na to, až se budete potýkat se stížnostmi učitelů, poruchami chování či dalšími problémy. Příčiny vedou až k pocitům stísněnosti mezi čtyřmi stěnami.
Pro většinu dětí není žádný pokoj dost velký, ale rozumná úvaha stanoví, že v rodinném domě by dítě mělo obývat přibližně „svých“ 20 metrů čtverečných. Máte-li více dětí s menším věkovým odstupem, můžete zvolit variantu menších pokojů a společné herny či společné šatny. V mnoha rodinách se také řeší problém, zda pro dvě děti zřídit jeden společný, nebo dva samostatné pokoje.
Řešení je individuální, záleží na věku, pohlaví a mentalitě. Obecně lze říci, že malé děti si více hrají společně, v pozdějším věku více vyhledávají soukromí, zvláště pokud jsou různého pohlaví. Vhodným řešením jsou například dva pokoje vedle sebe, které lze rozdělovat a propojovat posuvnou stěnou, či ve vyšším věku oddělit pevnou příčkou.
Řád versus chaos
Při zařizování dětského pokoje se doporučuje myslet dopředu, protože potřeby dětí, velikost nábytku, množství hraček i oblíbené doplňky a barvy se budou s věkem rychle měnit. Dejte pokoji i dennímu rytmu své ratolesti řád – rozdělte pokoj na funkční zóny spaní, učení, hraní a úložné prostory. Předejdete tak (alespoň částečně) nepořádku či zmatenému pobíhání při hledání věcí nebo jejich úklidu.
Již v předškolním věku dítě potřebuje bytelné lůžko s kvalitní ergonomickou matrací, umístěné v klidové části pokoje. Rozhodně neuděláte chybu, když rovnou pořídíte standardní „dospělou“ postel, případně rozkládací lůžko, aby tu mohl přespat i kamarád.
Zóna učení – pracovní stůl, poličky a skříňky na školní potřeby – mají své místo v dobře osvětlené a rovněž spíše klidové části pokoje. Můžete nejdříve – v předškolním věku – pořídit menší stolek spíše na kreslení a hraní a později jej nahradit psacím stolem, nebo si vybrat stůl s nastavitelnou podnoží, který umožňuje zvyšovat výšku pracovní desky s tím, jak dítě roste. K pracovnímu stolu pak patří výškově nastavitelná židle.
Hraní tvoří u nejmenších dětí základní náplň dne a přes všechny zázraky moderních technologií by se nemělo odehrávat jen na tabletech a počítačích. Kostky, panenky, autíčka, hudební nástroje, člověče, nezlob se nebo různé stavebnice nebyly vymyšleny proto, aby nám starším překážely všude po domě a brnkaly na nervy, ale aby pomáhaly rozvíjet myšlení, motoriku, schopnost komunikace, sociální a další dovednosti, a zůstávají nadále nezastupitelné. Proto by pokoji pro nejmenší měla dominovat velká volná hrací plocha. Příjemný měkký koberec, nejlépe kusový, sedací vak nebo puf, malý stoleček a židličky, malá pohovka pro posezení s kamarády…
Doplňky pro krásu i užitek
A kam s těmi všemi hračkami? Ideální jsou úložné prostory, které jsou po ruce a zároveň se dají snadno sklidit ‒ koše, mobilní boxy, vaky, kapsáře, nástěnné poličky, zásuvky pod postelí a podobně. Velmi praktické jsou kreslicí tabule, které lze instalovat na stěnu, vyrábějí se dokonce i nátěry na zdivo nebo dřevo nebo skříně s dvířky z tohoto materiálu.
Atmosféru v dětském pokoji dotvoří dekorace a doplňky v oblíbených barvách – polštářky, přehozy, závěsy, koberečky. Poměrně snadno pokoj vyzdobíte například samolepkami, které nestojí mnoho peněz, a až vaši ratolest přestanou bavit, snadno se odstraní nebo vymění za jiné. Barevné ladění si každé dítě vybere samo, ostré agresivní nebo depresivní barvy na velké ploše ale nejsou příliš vhodné. Připravte se na to, že vkus dětí se rychle mění a že již dávno neplatí tradiční klišé o „holčičí“ růžové a „klučičí“ modré. Proto raději pořiďte nábytek v neutrálních barvách (bílá, přírodní dřevo) a barevné doplňky, jejichž případná výměna nebude tolik finančně bolet.
Netřeba připomínat, že všechny výrobky do dětského pokoje by měly být ze zdravotně nezávadných materiálů, snadno čistitelné, nejlépe omyvatelné nebo prací, se snímatelnými potahy atd. Máte-li pochybnosti, chtějte vidět příslušné atesty či certifikáty.
Poslat Messengerem
