Dilema, zda si hned po svátcích či naopak před plavkovou sezonou pořídit permanentku do nejbližší tělocvičny, nebo si doma, bez kritických pohledů a poznámek, vybudovat soukromé fitness, cloumá lidstvem (většinově něžným pohlavím) již dávno. Přinejmenším od té doby, kdy člověk vymyslel, zkonstruoval a začal nabízet všechna ta prapodivná zařízení na odstranění tukových faldíků a zbytnění svalové hmoty. Myšlenka je dobrá, realizace často pokulhává.
Přístroj za vás nezacvičí
Jóga, pilates, aerobik, balanční cvičení, core trénink, běhání na páse i docela obyčejné protažení „kostry“ s činkou či míčem, i bezcílné šlapání do pedálů rotopedu – to vše v důsledku může vést a často i vede k budování zdravých návyků a povědomí, že pohyb je kromě utužování zdraví vlastně i docela příjemná zábava…
Před nějakými třiceti pětatřiceti lety, kdy tělocvik ještě byl plnohodnotným vyučovacím předmětem a učitelé se nebáli spustit kruhy a postavit žákům do cesty švédskou bednu, kdy děti chodily do Sokola, chlapci pak na vojnu a děvčata do tanečních kurzů pro pokročilé, bylo přirozeného pohybu poměrně dost. Jenže pak lidé začali trávit většinu času za pracovním stolem a za volantem a bylo to na nich znát.
Také čtěte: Domácí fitness: Otevřeno 24/7
Proto se zrodila myšlenka pořídit si domů pomůcky podporující pohyb. Nejmodernější trendy vedou nejen k jejich skladnosti a miniaturizaci, ale i k jejich univerzálnosti, k jednoduché obsluze i údržbě, která přispívá ke garantovanému úspěchu. Ale je třeba se také držet zdravé zásady – každému dle jeho potřeb a zdravotní způsobilosti, dle prostorových i finančních možností.
Tři dobré rady:
1. Pro domácí fitko je ideální samostatná, dostatečně velká (alespoň 12 m2, tedy 3 × 4 m s vyšším stropem kolem 240 až 280 cm), vytápěná, zároveň dobře větraná místnost (optimální teplota je kolem 19 až 20 °C) s přirozeným denním světlem a celoplošným osvětlením (ne bodovky), s pevnou, odolnou a snadno udržovatelnou – omyvatelnou podlahovou krytinou. Cvičení ve studené garáži, ve vlhkém sklepě nebo v přehřáté a prašné půdě není nic příjemného.
Pozor také na šířku vstupních dveří, některé „stroje“ a dráhy se nedají kompletně rozebrat. Strop a stěny by měly být z pevného materiálu (nikoli tenkých příčkovek nebo obyčejného sádrokartonu), aby se na ně daly připevnit žebřiny, boxovací pytel a další pomůcky.
2. Veškeré vybavení nakupujte s rozmyslem. Rozhodně nejde o nijak levnou záležitost. Pořizovat si drahé „hračky“, co pak zůstanou stát ladem, určitě nemá smysl.
3. Sportujte a čiňte se v zájmu zdraví, ale přitom dbejte na své zdraví. To znamená – než si pořádně „naložíte“, nechte si proklepnout vaši kondičku lékařem a udělejte si vlastní zátěžový test ve fitku a pod dozorem. I veškerá sportovní činnost směřuje ke konkrétním výsledkům. Ty je třeba sledovat, měřit a vyhodnocovat, regulovat dle momentální kondice. Za tímto účelem se vyrábějí a prodávají nejrůznější doplňkové přístroje, ergometry a mnohé další, které jsou schopny kontrolovat a dávkovat fyzickou zátěž.
