
Ovšem stále častěji se k ní obracíme v momentech, kdy nás osloví svým designem, kdy promluví její estetická forma - krása. Oslovuje nás jako skvost, proto není pochyb, že si zaslouží své místo v našem interiéru. A ne málo místa, neboť vázy se i dnes stávají osobitými skulpturami, které dosahují úctyhodných rozměrů a váží mnohdy víc než člověk. Ač neživé, oživují interiér a zdobí ho svou přítomností stejně jako sochy.
VÁZA A ŽENA |
Už v Bibli se vyskytuje základní idea vázy - corpus quasi vas - tělo jako váza (nádoba), ale i řada dalších srovnání - tělo jako nádoba ctností i neřestí apod. Je zde patrné základní srovnávání vázy s lidským tělem. Podle slov ředitele Ústavu dějin a umění Akademie věd České republiky, historika umění profesora Lubomíra Konečného dostalo spojení vázy a ženy také podobu výtvarnou. Nejvýrazněji metaforu odráží obraz malíře Francesca Mazzoly zv. Parmigianino - Madona s dlouhým krkem. Její tělo s extrémně dlouhým krkem se váze opravdu podobá a zároveň se odráží ve váze, kterou jí jeden z andělů nastavuje jako zrcadlo. Konfrontace ženy a vázy je však patrná také z různých dobových traktátů. V roce 1542 vydal Agnolo Firenzuola knihu, která nese název Dialogo delle bellezze delle donne (Dialog o krásách žen), v níž různé typy ženských postav přímo srovnává s rozličnými tvary váz. Právě tento spis četlo mnoho umělců a reagovali na něj. Nejznámějším tvůrcem, který se věnoval této metafoře - přirovnání lidského těla k váze -, byl francouzský malíř Nicolas Poussin. |
Líbeznost surovin

ZRALOST A ŽIVOTNOST |
Stejně jako některé ženy zrají do krásy, mohou mnohé vázy půvabně patinovat věkem. Na rozdíl od žen však některé mají neomezenou životnost. |
Bezpečný půvab
