Eva Pilarová: Roubená láska na první pohled

První písemná zmínka o osadě, kde si Eva Pilarová pořídila roubenou chalupu, pochází z roku 1356. Roubenka sama letos „oslavuje“ rovných dvě stě padesát let a stejně stará je i zákonem chráněná lípa zasazená kousek od ní. Chalupa pak svým postavením připomíná chytrou horákyni: stromy a keře ji dostatečně obklopují, ale zase ne natolik, aby na zahradě nezbylo místo třeba pro bylinkové zákoutí, posezení u šálku kávy nebo grilu. Ostatně rozmanitost a víceúčelovost je zde na místě – zpěvačka na své chaloupce nejenže odpočívá, ale i pracuje. Každoročně tu připravuje své vánoční koncerty, učí se nové písničky, píše svoje paměti… Vznikají zde také její kuchařské knihy – od přípravy receptů přes vaření jídel až po fotografování.

V šedesátých letech Eva Pilarová úzce spolupracovala s režisérem Jaromírem Vaštou, který měl chalupu v Dolní Vidimi na Mělnicku. Okouzlena okolím a atmosférou krajiny se rozhodla pořídit si ve stejné lokalitě stodolu a zrekonstruovat ji na obytnou chalupu.

Když už byla zavedená voda a elektřina, přijel na návštěvu kamarád, který Evu Pilarovou zavezl na výlet ke kouzelné roubence uprostřed chráněné krajinné oblasti severních Čech. V zahradě se právě předváděly ovocné stromy v celé své kráse a nádherné květy zpěvačku doslova uchvátily. „V ten moment mě vůbec nenapadlo, že když člověk kupuje chalupu, měl by vědět, v jakém je stavu, jestli se nezřítí střecha a co podlahy… Mně se prostě líbily kvetoucí stromy, a tak jsem kývla.“

Láska na první pohled se často vymstí, ale Evě Pilarové přálo štěstí. Celkový technický stav objektu byl více než dobrý. Podlahy jsou dodnes původní, a jestli se na nich něco podepsalo, tak jedině nájezd jezevce, který se podhrabal do hlavní obytné místnosti. Dodnes vydržela také původní střecha. Až se jednou bude muset vyměnit, Eva Pilarová bude nucena najít kompromis mezi svou představou (líbily by se jí červené tašky) a tím, co nakonec povolí ochranáři.

O renovaci si už v době koupě říkala stará a prohnilá prkna verandy. Zpěvačce kdosi poradil, aby nové dřevo hned natřela vyjetým motorovým olejem. Poslechla a dodnes si nemůže patřičně patinované a zakonzervované dřevěné fošny vynachválit. 

Nejvýraznější zásah však představovala rekonstrukce bývalé prádelny na koupelnu, která se nedávno převlékla ze sterilní bílé v osvěžující barevnou kombinaci.

Všechny řemeslné práce přitom zpěvačka důsledně zadává odborníkům. Jak sama říká, její kutilská snaha začíná a končí u přitloukání hřebíků a budovatelské pokusy amatérů neuznává. Místní řemeslníky si nemůže vynachválit. Podle jejích slov jsou šikovní, co slíbí, to dodrží, a poctivá práce pro ně nejsou jen prázdná slova.

Původní myšlenka vybavit chalupu selským nábytkem vyrobeným na míru vzala postupně za své. Selský styl je proto dnes patrný jen u sedací soupravy v pracovně. Ostatní vybavení interiéru sice dýchá dobou minulou, avšak zároveň značnou žánrovou pestrostí.

Skutečným skvostem hlavní obytné místnosti jsou původní kachlová kamna, která se však nepoužívají. Důvodem není jejich špatný technický stav, nýbrž kocour Lord, který má za kamny pelíšek a přes den si tam společně s manželem paní Evy Janem Kolomazníkem dává „dvacet“. Kamna v sousední místnosti, která slouží jako pracovna i místo odpočinku současně, naopak fungují skvěle a dokážou vytopit téměř celé stavení (pokud ne, vypomohou akumulačky).

Milou připomínkou starých časů jsou také výklenky, v nichž našly své místo skřínky, nebo malá přízemní pícka. Atmosféru pohody let dávno minulých evokuje i téměř čtyřicetiletý gramofon a vyšívané nápisy, které zdobí stěny místností: Má největší radost jest má tichá domácnost…, Není života tam, kde není již lásky… Ke kouzelnému starosvětskému koloritu patří i obrazy svatých, které tu však nejsou pouze jako dekorace. Ostatně duchovní odpočinek hledá Eva Pilarová také v malé kapličce postavené nedaleko chalupy, kterou nechala vysvětit. Když tu pobývá, každý den sem přichází zapálit svíčku a pomodlit se. 

Kromě kocoura Lorda a zmiňovaného jezevce, kterému zachutnala podlaha, tu jsou „doma“ i jiná zvířata. Na návštěvu a taky pro něco na zub přichází srnka s mláďaty, bachyně s mladými divočáky, liška, zajíci…

Svérazný a originální prvek tvoří v zahradě koutek určený pro sbírku jedenačtyřiceti trpaslíků. Prvního z nich kdysi dávno dostala Eva Pilarová jako žertovný dárek. Další tři si koupila v Německu sama a dnes už je dostává od přátel. Nevadí jí, že mnozí považují trpaslíky za kýč. „Co se člověku líbí, je jeho věc a nevidím důvod, aby mu do toho někdo mluvil,“ dodává. „Dokážu se dlouho dívat na obraz, který mě něčím osloví, ačkoli netuším, co jím chtěl autor vyjádřit, a mám dojem, že jsem svědkem něčeho výjimečného a krásného. A potom se podívám na jiný moderní obraz a nejenže mu nerozumím, ale žádný pocit ve mně nevyvolá. Proto říkám: zaplať Pánbůh za trpaslíky – aspoň vím, na co se koukám.“