|
|
Architekt Ing. Jan Mayer (1954)
• Vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor vodní stavby. Postgraduálně absolvoval architekturu při Akademii výtvarných umění. Do roku 1987 se věnoval scénografii audiovizuálních výstav, poté začal rekonstruovat zámecký park v Dolních Počernicích. • Předsedá Linhartově nadaci, která podporuje oblast kultury a umění. Dlouhodobě spolupracuje s Yvonou Bělíkovou, Tomášem Kučou a Petrem Václavkem. Připravuje projekt rezidenčního centra pro zahraniční umělce v Dolních Počernicích. Rekonstruoval renesanční zámek Schlosswachbach v Německu, připravil projekt přestavby zámku v Týnci u Klatov. Podle jeho projektu vzniká sportovně-rekreační areál Horse Academy na sedmnáctihektarovém pozemku u Velkých Popovic. V hlavním městě rekonstruoval experimentální prostory ROXY – NOD a rockový klub Bunkr, v Jablonci nad Nisou jazzový klub EX. Připravuje projekt budovy kabaretního divadla La Fabrika v pražských Holešovicích a areálu Electric Palace Cinema v anglickém Bridgeparku. V současné době navrhuje rovněž zahrady a parky. |
|
Najít dnes v dostupné vzdálenosti od Prahy příjemné místo k práci a k životu není právě jednoduché. Stavební pozemky mizí realitním makléřům pod rukama málem světelnou rychlostí a enklávy stále se rozrůstajících obcí na hranicích hlavního města pohlcují zbytky „bílých míst“ na mapě. Charakter v současné době oblíbených typů rodinných domů ale nemusí vyhovovat každému. Tím spíš, že nové, značně unifikované zóny novostaveb postrádají infrastrukturu nutnou k normálnímu životu a nenabízejí ani příliš originality nebo soukromí.
Novostavbám se však daří razantně vstupovat i do staré zástavby obcí. Najít si tedy to „svoje správné místo“ není nijak snadný úkol. Když se architekt Jan Mayer rozhodl pro pořízení vlastní nemovitosti v dostupné vzdálenosti od Prahy, mohl se stejně dobře vydat hledat jehlu v kupce sena. TIPVyberte si dům svých snů v našem |
Vklíněný do svahuVáhat mezi novostavbou a rekonstrukcí je dnes, z finančního hlediska, téměř ztráta času. Ať už zvolíte jednu či druhou variantu a nechcete se přitom sami navléknout s celou rodinou do montérek a spustit míchačku, moc si nevyberete. Obojí vás přijde přibližně stejně draho, a to dokonce v případě rekonstrukce spíš ještě dráž. Pro Jana Mayera, zkušeného v oboru rekonstrukce historických objektů, to však byla zbytečná otázka. Jeho prioritou bylo najít ideální, inspirativní a klidné prostředí, s autentickou atmosférou, kde by se jemu i jeho přítelkyni, která je malířkou, dobře pracovalo.
Poměrně záhy se mu prostřednictvím přátel podařilo získat tip na nemovitost v jedné z příměstkých obcí ležících nad řekou Berounkou. Malý a značně zchátralý domek, posazený těsně ke svahu, byl nasáklý vlhkostí a zahrada prudce letěla vzhůru málem v devadesátistupňovém úhlu. Když však architekt Mayer vystoupal na hřeben pozemku a podíval se na protější strmé svahy zaplavené načechranou pěnou rozkvetlého třešňového sadu, kterým se procházeli koně s mohutnými plavými hřívami a ohony, byl rozhodnutý. Jako rodák z Jizerských hor odjakživa v Praze postrádal výhled do kopců a najednou měl pocit, jako by se ocitl ve svém rodišti. Okamžitě věděl, že tohle je přesně to pravé místo, které hledá.
|
Second hand jako stylS pýchou dědiců průmyslové revoluce máme ve zvyku posuzovat úroveň civilizace podle jejích technických možností. Intuitivní moudrost a staleté zkušenosti odpozorované z koloběhu přírody ke své vlastní škodě hrubě podceňujeme, nebo po letech pohrdavých předsudků s úžasem znovu objevujeme. Pravidla feng-šuej jsou dnes takzvaně v módě jako velký hit Dálného východu, ale ani naši vlastní předkové nebyli hluší a slepí ke svému životnímu prostředí. Ideální situování kostelů, zámků, kapliček, ale stejně tak i obyčejných obytných domů do krajiny o tom jasně vypovídá. Ani původně skromný domek pod svahem nebyl výjimkou, což dokazuje třeba i optimální rozmístění jednotlivých místností z hlediska světových stran.
|
|
Okno komůrky určené ke spaní je orientováno na sever, všechny další místnosti vyžadující „chladný provoz“ rovněž, hlavní obytnou místnost zase zalévá hřejivé denní světlo. Když Jan Mayer přemýšlel o charakteru domu a jeho budoucí podobě, rozhodl se, že zde důsledně aplikuje princip recyklace starších materiálů, ke kterým má jako architekt pracující na rekonstrukcích řady objektů snadný přístup. Nešlo v prvním plánu jen o značné snížení nákladů – domek pod svahem si totiž zasloužil zachovat svůj osobitý styl a atmosféru. S hravou invencí a přitom velkou pokorou k původnímu charakteru domku i okolí architekt Mayer vytvořil příjemné a dostatečně prostorné sídlo ve stylu „second hand“. |
 |
Architekt soběNárod sobě vybudoval z ničeho Národní divadlo. Jan Mayer měl k dispozici lepší počinek – domek se dvěma místnostmi a skromnou koupelnou, nízkou půdičkou a úpornou vlhkostí stahovanou z jílovitého svahu v zádech. Prvotním úkolem bylo celý objekt účinně a jednou provždy odvlhčit a zabránit dalšímu pronikání vlhkosti. Architekt Mayer se rozhodl nevyužívat žádný z moderních postupů, ale pracovat jen s technologickými možnostmi našich předků. Kolem domu byl vykopán hluboký odvětrávací příkop, aby mohl dům dýchat, a navíc byla obnovena od sklepa až po střechu vedoucí odvětrávací šachta. Architekt se nenechal zlomit ani pochybnostmi o tom, že dřevo je v celém objektu napadeno dřevomorkou a prohnilé. Dům se podařilo starými postupy skutečně dokonale vysušit a problémy s vlhkostí se už nikdy neobjevily. Druhým krokem bylo vytápění celého objektu a dostavba obyvatelné přístavby navazující na nízkou střechu. Vytápění je řešeno „centrálním“ kotlem na dřevo v přízemí a teplo je vedeno průduchy do všech místností v domě. V hlavní obytné místnosti a v půdním ateliéru jsou navíc ještě funkční krb a velmi efektní starožitná litinová čínská kamna.
|
 |
„Bonbonkem“ celého domu je přístavba vystupující ze střechy do prostoru zahrady, kde na ni navazuje stupňovitě řešená terasa. Základním stavebním prvkem tohoto prostoru jsou stará, zrestaurovaná okna z jisté secesní vily, kterou Jan Mayer před časem rekonstruoval. Majitel si přál původní okna zlikvidovat, ale tady našla skutečně důstojné a mimořádně efektní uplatnění. Okna tvoří téměř 80 % plochy stěn a dávají tak celému prostoru charakter čechovovského zahradního domku. Půvabným nápadem bylo i použití jemně vybledlé namodralé barvy s patinou na úzké dřevěné ostění mezi jednotlivými okny. Světlá, modravá barva v nuancích od zelenkavé až po azurovou totiž bývala typická pro celou tuto oblast letních sídel pražské smetánky. Ještě dnes ji můžeme na mnoha starých vilkách, domcích a kůlnách vidět (bohužel už často ve velmi oprýskaném stadiu). |
Bydlet znamená příjemně žítProtože ještě stále probíhá rekonstrukce přízemní části domu, kde bude v budoucnu kuchyň s obytným prostorem a ložnice, přesunulo se těžiště běžného života rodiny Jana Mayera prozatím do přístavby. V přízemí je nyní k dispozici ve finální podobě jen koupelna – ta si však pro svůj kouzelný vzhled zaslouží obdiv návštěv. Umyvadlo a vana zasazené do pískovce stejně jako lehce narůžovělý mramorový štuk na stěnách připomínají stará sídla chudší francouzské šlechty. Podobný vzhled bude mít i kuchyň, jejíž torzo, opět v pískovcovém základu, majitelům slouží už dnes.   V horním podlaží přístavby na každého už při vstupu dýchne pocit příjemné a neokázalé útulnosti. Hlavní místnost má charakter ateliéru s velkým pracovním i jídelním stolem zároveň, s pohodlným prostorným lůžkem a starožitným pracovním pultem, u kterého vestoje s oblibou pracuje architekt Mayer. Na místnost navazuje pokoj dcery a velmi originálně a vtipně řešená koupelna se zapuštěným hlubokým bazénkem. V celém prostoru jednoznačně hraje prim světlé dřevo a to nejlépe s patinou nejmíň sta let. Úcta a vztah obyvatel domu pod svahem ke starým dobrým časům jsou tu patrné na každém kroku. Dokonce i starý zahradní stolek a židle na terase jsou ponechány lehce oprýskané a zašlé věkem – moderní nátěr by jim vlastně uškodil a smyl romantický pel dávno uplynulých let. Linhartova nadaceLinhartova nadace působí v oblasti alternativní kultury od roku 1987, oficiálně zaregistrována byla v roce 1990. Od té doby rozvíjí širokou aktivitu, zaměřenou na zmapování kulturního pole v oblasti hudby, divadla, vizuálního umění a dalších žánrů. Posláním nadace je především vytváření podmínek pro rozvoj a prezentaci českého alternativního umění a užší spolupráce v rámci jednotlivých uměleckých žánrů a kulturní sféry vůbec. Nadace také podporuje tvůrčí prostředí pro práci a setkávání mladých, nezavedených umělců a podporuje i mezinárodní kulturní výměny prostřednictvím festivalů, sympozií, přednášek a společných projektů s dalšími organizacemi. |
