 |
Excentrická dynamika tvarů, robustní černá kontura a rozpínající se ladné i barokní křivky – takový je nezaměnitelný rukopis Káji Saudka, který okouzlil už několik generací fanoušků komiksu. Málokoho by ale napadlo, že s obdobnou dávkou invence malíř postavil a zařídil svůj vlastní domov. Proměnit typizovaný projekt rodinné „řadovky“ v útulné bludiště, srovnatelné snad jen s bydlením v malostranských domcích, totiž vyžaduje skutečně tvůrčího ducha.
|
Jedni z prvníchVe dvacátých letech minulého století zaujaly Tomáše Baťu zaplevelené parcely na okraji Prahy. Nechybělo mnoho a slavný Zlín by dnes seděl na svahu na Strahově. Pozemky byly již zasíťovány a existovaly nákresy budoucích Baťových továren. Podrobný průzkum podloží však proslulého továrníka varoval před zrádnými půdními vrstvami strmého strahovského svahu. Pozemky tedy dál ležely pod hromadou městské skládky ladem až do šedesátých let, kdy zde vyrostla první fronta družstevních řadových domků se standardní dispozicí 4 + 1 + garáž a dvě menší zahrádky. Posléze, již za tuhé normalizace, se další pásy podobných řadovek rozběhly takřka po celém svahu. V jednom z těch prvních, průkopnických, však už tehdy pár let bydlel kreslíř Kája Saudek se svojí rodinou.
|
Na šikmé plošeJak dnes Kája Saudek vzpomíná, chodíval kolem jejich pomalu rostoucích domků starý zkušený polír a pokyvoval hlavou: „Nestavte to tady, mládenci, tady je svah, to vám ujede.“ Měl samozřejmě pravdu. Celá fronta domů skutečně pomalu putuje podle zákonů přitažlivosti směrem dolů, a domy se tím pádem i poněkud naklánějí. Železná konstrukce staveb však udržuje jejich stabilitu a tak se zatím neobjevily ani žádné praskliny ve zdech.
Řadové domy vizuálně jednoznačně potvrzují dobu svého vzniku. Jednoduché tvarosloví odpovídá dobovému stylu i omezeným možnostem trhu se stavebními materiály. Střízlivě bílá fasáda, plochá střecha, jednoduchý horizontální předěl balkonu a hlavně velkorysé okenní plochy vpouštějící do interiérů dostatek denního světla. To vše připomíná inspiraci zlatou érou českého funkcionalismu, která v případě těchto domků ještě není řemeslně mechanicky okopírovanou řadou obytných kostek, jak je známe z pozdějších let.
|
 |
|
Dynamické zakřivení prostoruPůvodní vnitřní dispozice domu vychází z osvědčeného modelu – suterén poskytující prostor technickému zázemí, přízemí s malým pokojíkem (snad pro postkapitalistickou služku) a velká obytná místnost s kuchyňským koutem. Horní podlaží nabízí ložnici, dětský pokoj a velkou koupelnu. Pro typizovaného uživatele typizovaný prostor – pro Káju Saudka noční můra. Zejména přízemní obytná „haluzna“ s prosklenými plochami, před kterými nebylo úniku, mu naháněla husí kůži. Proto také byly jeho prvním tvůrčím počinem v domě příčky, jimiž rozdělil centrální obytný prostor na tři menší útulné místnosti. Vznikl tak jídelní salonek, kuchyň a příjemné posezení mezi krbem a policemi plnými knih v nádherných kožených vazbách. Velkoplošná a všudypřítomná okna měnící dům nevybavený klimatizací v přetopené akvárium začal Kája Saudek nemilosrdně zazdívat. Dodal tak celému prostoru intimitu útulného barokního domku, který působí, že je uvnitř několikanásobně větší, než přiznává zvenčí. Proměna původní dispozice je tak dokonalá, že i sousedé se u Saudků při prvních návštěvách dokázali v domě spolehlivě ztratit a odcházet rovnou do skříní… |
S renesančním rozmachemVýsadním prostorem originálního výtvarníka, jak sám říká vejminkem, je suterén. Tady má svůj potemnělý „pánský“ pokoj s pohodlným „váledlem“ před velkou televizí a hlavně ateliér s výhledem do bujné zeleně svobodomyslně nezkultivované zahrady. Koho by překvapilo tajuplné příšeří ateliéru, pro nějž si naprostá většina výtvarníků vybírá ten nejlépe osvětlený pokoj, netuší nic o rytmu malířova pracovního dne. Kája Saudek má totiž převrácený denní režim. Chodívá spát kolem osmé hodiny ráno a k práci zasedá po půlnoci.
|
Bydlení s patinouStěny celého domu pokrývá souvislá „tapeta“ obrazů, grafik a fotografií Káji Saudka, jeho bratra Jana, dcery Bereniky i syna Patrika. Svůj velký prostor tu však mají i knihy – pro výtvarníka nezbytný zdroj inspirujících obrázků a fotografií. Namalovat galéru z dob Isabely Kastilské totiž dnes dokáže po paměti a přitom zcela bez chyby jen málokdo.
Členité přízemí dokládá lásku majitelů domu ke starožitnostem a drobným předmětům autenticky patinovaným časem. Starožitný nábytek, lustry, dekorativní předměty a k tomu jako kontrast razantní křivky a svůdné pohledy Saudkových krasavic na desítkách obrázků po stěnách.
Hlavní podíl na zařízení domu má především manželka Káji Saudka, paní Johanka. Starožitný nábytek sama sháněla a také vlastnoručně restaurovala. Svůj díl však přinesl i malíř, který si rozhodně nepotrpí na chladný moderní design a nejmodernější technologie. Mnohem milejší než počítač je mu stařičký, ale stále funkční psací stroj Underwood, který kdysi našel vyhozený u popelnice. |
TIPVyberte si dům svých snů v našem |
Psí život a přerostlá zahradaÚtulný pokojík naproti kuchyni obývá jako svůj velmi privátní dámský budoár paní domu. Horní patro se tak stalo takřka výhradním hájemstvím dcery Bereniky, budoucí zahradní architektky. Její privátní zónu ale ostražitě hlídá pes, omezující se v dobrém rozpoložení mysli na tiché varovné vrčení.
Ostatně psí život je u Saudků velmi pevně včleněn do organismu celé rodiny a psi mají v tomto domě odjakživa svoje (zdravě) výsadní postavení. Oddanou společnost pánovi domu dnes dělá pepřově zbarvená, ježatá Betty neurčitelné rasy. Kája Saudek ji před dvěma lety získal díky Martě Kubišové, která pomáhala najít hodné pány pro zkřehlá štěňata pohozená v papírové krabici před hypermarketem. Opuštěného outsidera však dnes Betty rozhodně nepřipomíná. K dispozici má totiž nejen celý dům se všemi válecími a sedacími místy, ale i přední a zadní zahradu, kdysi vlastnoručně osázené Kájou Saudkem. Za ty roky neomezovaného růstu zde vegetace poněkud zmohutněla – jak pán domu říká, přerostla mu přes hlavu – díky čemuž vábí obdobně přitažlivou atmosférou jako slavná a kouzelná Zahrada Jiřího Trnky. Jako by v sobě skrývala něco tajemného a krásného. Možná právě ten na první pohled jednoduchý dům s těžko uchopitelným labyrintem plným umění.
|
