To, že se známý podnikatel rozhodl žít u nás, není vůbec náhoda. „V patnáctimilionovém Tokiu si člověk připadá jako jehla v kupce sena. Je těžké se prosadit. Šanci mi dala až Praha, pro kterou jsem se definitivně rozhodl v roce 1994,“ vzpomíná. I když má velmi bohatého otce, v Česku začínal úplně bez prostředků. Sotva měl prý na to, aby si pronajal garsoniéru na jednom z odlehlejších pražských sídlišť.
TOMIO OKAMURA |
 ■ narozen v roce 1972 v Tokiu■ Jako zástupce největší japonské cestovní kanceláře MIKI TRAVEL pro Česko a Slovensko k nám ročně „doveze“ více než 129 tisíc turistů, většinou z Japonska. ■ Kromě toho lze v Praze navštívit jeho restauraci, prodejnu nebo třeba i salon krásy. ■ Významný je i jeho podíl na popularizaci japonské kultury u nás, což nedávno ocenil i japonský císař. |
Přesto založil jazykovou školu a záhy začal podnikat v oblasti cestovního ruchu. Možná i proto, že naplňoval své motto: „Nezapomeňme používat slova ,dobrý den, děkuji a na shledanou‘ a bude nám všem na světě lépe!“, brzy prosperoval natolik, že si v blízkosti svého pronájmu koupil první 2 + kk. Bylo to ve stejném domě, kde dnes obývá čtyřpokojový slunný byt s kuchyní, dvěma koupelnami, třemi šatnami a samozřejmě s balkonem.
Stačil dobrý nápad
„I když je pro mne dnes už také malý a nehodí se ke mně vlastně ani z hlediska mého ekonomického postavení, jsem v něm zatím spokojený. Vedle služeb v podobě úklidu a praní má i nepřetržitou čtyřiadvacetihodinovou ochranku, takže jsem se mohl oprostit od starostí, že mě někdo vykrade,“ vysvětluje Tomio Okamura. Když se před lety zařizoval, měl prý jednu velkou výhodu. „Nebyl jsem limitován finančně, takže stačilo, abych si prohlédl pár časopisů, vytvořil si určitou představu a potom už jenom chodil po obchodech a nakupoval.“ Výsledek mu prý pochválil i jeho bratr, který po absolvování ČVUT a AVU také zůstal v Česku.
| Více článků z rubriky BYDLENÍ na www.modernibyt.cz nebo www.mujdum.cz. |
Všechno je jinak
V bytě prý kromě základních dispozic přitom nezůstalo nic původního. „Všechno jsem předělal. Od podlah přes dveře až po vypínače,“ tvrdí podnikatel. „Pokud jde o zařízení, mám tady věci od různých výrobců. Některé z nich byly opravdu drahé, další jen draze vypadají. Jak vidíte, když to vhodně zkombinujete, nemusíte mít doma jen luxusní věci.“ Osvětlení vstupní chodby v podobě reflektorků tak bez problémů střídají světla s nápaditým italským designem. A červeně lakovaná komoda z Ikea v obývacím pokoji efektně kontrastuje s bílou sedací soupravou z nejkvalitnější a také nejjemnější kůže. „V místě, kde sedávám, jsem k ní nechal přidělat opěradlo,“ dodává Okamura.
Další, co si dopřál, jsou stoly se skleněnými deskami od firmy Volker Design. Rok mu prý ale trvalo, než si na ně zvykl a zbavil se pocitu, že je rozbije pokaždé, když na ně něco pokládá. Hlavnímu prostoru vévodí teplé okrové barvy omyvatelných stěn i světle oranžové a červeně cihlové tóny lehoučkých záclon a závěsů.
Moderna i v kuchyni
Přes barový pult se nabízí otevřený pohled do kuchyně. Ta má všechny vymoženosti dnešní doby, nenajdete v ní ale nic typicky japonského. Dokonce i hrnky na čaj stejně jako veškerý další porcelán jsou od firmy Rosenthal a sklo je Moser. Osvědčené značky jsou samozřejmě v koupelnách, kde je vybavení od firmy Jacuzzi. První, kde je sprchový kout, má design podle A. Jacobsena, v druhé, tentokrát s vanou, je zase všechno od Ph. Starcka. Na designéra si tu zahrál i sám majitel, třeba v podobě žlutých pruhů světel v zrcadle, drobných jantarových detailů v obkladu z umělého kamene nebo i masivní skleněné tabule mezi umyvadlem a WC. Protože k jeho dalším nápadům a snům patřil i ten, že bude mít obrovskou postel s rozměry 220 na 240, do ložnice se mu už ani nic jiného nevešlo. Tedy kromě umění.
Jsem český patriot
„Bratr mi poradil, abych místo Dalího nebo Miróa raději kupoval české poválečné umění. Protože jsem český patriot, myšlenka se mi zalíbila. Z autorů jsou pro mne klíčovými Boštík, Malich, Šimotová, Sýkora a Kolíbal. Protože nejsem expert, ale sběratel, mám tu od nich díla, která jsou každému srozumitelná.“ Ani jimi však není byt přeplněný. Jak Tomio Okamura dodává: „Nemám rád přeplněné evropské interiéry. Japonsko se u mě projevuje právě v celkovém konceptu bydlení. Když bude prostor vzdušný, vynikne každý detail.“ Škoda jen, že si všeho vlastně ani moc neužívá. I když v Evropě pochopil, že život není jen práce a že v něm také nesmí myslet jen na sebe, ale i na druhé, na zahálku doma mu prý čas opravdu nezbývá.
