Z ulice rovnou na zahradu

RADEK BAJGAR 

Nar. 1962, ženatý
Studium: Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Praxe:
– reportér a později šéfredaktor týdeníku Reflex (1990–1993, 2003–2004)
– šéfredaktor a spolutvůrce pořadů TV NOVA (Na vlastní oči, Občanské judo, Tabu, Kotel, TeleTele ad.)
– scenárista a šéf projektu seriálu Ulice TV NOVA

 „Dva tisíce metrů – to už má člověk skoro odpovědnost za kus krajiny, ne? A protože základem zahrady nejsou kytky, ale terén, pozval jsem si takového kreativního bagristu a spolu jsme tam popojížděli a rýpali, až to bylo. Vznikly tak dva rybníky – větší z nich má asi dvacet pět metrů na délku a je tři metry hluboký. Zeminou, která v rybnících chybí, jsme vyrovnali svah a vyrobili pár kopců. V zimě jsem pak četl o stromech a ty, které mi odborník pan Řehoř nerozmluvil, jsme vysadili. A další rok jsem zase četl o keřích. Nakonec jsem zjistil, že existují i byliny a skalničky. Už se těším do důchodu, až všechno vyroste a zahrada bude mít úplně přírodní ráz.“

Dostředivost není na škodu

Právě kvůli zahradě šel stranou i dům, ve kterém bydlí se svou ženou, profesí psycholožkou, a dětmi, třináctiletým Ondrou a o dva roky mladší Bárou. Původně bydleli jen o kousek dál – v malém zahradním domku – se stejně krásným výhledem na údolí Berounky a Brdské vrchy, jako mají nyní. „V dané době šlo o ideální bydlení, protože jsme měli jen dvě místnosti, takže jsme byli s dětmi opravdu pohromadě, obklopeni zahradou.“ Jak tvrdí, i jejich novostavba mohla být v tomto duchu možná trochu dostředivější: „Dnes už bych asi stavěl menší dům a s větším důrazem na společné sdílení prostoru. Určitě se to týká pracovny. Pokud zrovna nesedím třeba nad dialogy, k nimž potřebuji klid, připadá mi škoda, že jsme třeba se synem oba na počítači, ale každý v jiné části domu.“

     

Raumplan pro kondici

Dům má neobvyklé uspořádání, které každému, kdo zná slavnou pražskou vilu od Adolfa Loose, jistě připomene raumplan věhlasného architekta. Nic tu není ve stejné rovině, každý vymezený prostor je alespoň o třetinu nebo i o polovinu výš nebo naopak níž než ostatní. Jak k tomu s úsměvem dodává Radek Bajgar: „Dokud můžeme chodit, jsou všechny ty schody dobré i pro udržení kondice. Na vozíku to pak bude horší.“ Dům nakreslil architekt Peter Sticzay-Gromski a kvůli jeho konečné podobě se scházeli víc než rok. „Je to můj přítel, člověk čistých a zřetelných konceptů. I když jsme se opravdu o všem hodně dohadovali, až hádali, architektonická podoba domu je čistě jeho práce. Já jsem jenom dělal oponenta…“

Zevnitř ven a zpět

Půdorys dvojpodlažního domu se zúženým a hodně proskleným podkrovím, kde je pracovna a ložnice, tvoří tři stejně velké čtverce, které se částečně protínají a zejména v prvním patře vytvářejí skvělý multifunkční prostor.

„Chtěl jsem, aby byl vnitřní prostor funkčně i opticky propojen se zahradou, vodou, okolní krajinou. Vidíte, že například obývací prostor s krbem je docela úzký – protože jeho druhou půlku tvoří kus zahrady,“ tvrdí majitel. Nejvíc frekventovanou místností je obývací kuchyň s obrovským starým stolem z teaku. Kuchyň je propojena s dřevěným molem u rybníku – v létě se v něm plave, v zimě se na něm bruslí.

Nábytek nejen na míru

Zmíněný jídelní stůl, několik židlí a jednoduchá křesla z IKEA jsou také téměř jediným kupovaným nábytkem, který je v domě k vidění. Další vybavení interiéru je už na míru. „Něco bylo dáno projektem – třeba sedačku v obývacím pokoji nechal architekt prostě vyzdít. Kuchyňskou linku a skříně ve zdi udělal truhlář. Zbytek jsem ale musel vymyslet tak, aby to nebylo za moc peněz. Velká pohovka do L v pokoji nestála určitě víc než deset tisíc. Truhlář dal na režné cihly prkna a u pana čalouníka jsme si nechali udělat polštáře podle mého náčrtu,“ dodává.

Protože si toho hodně vyráběl sám, patří mezi hlavní materiály bambus – je na všech podlahách a parapetech – a dále překližkové desky multiplex. „Neumím lepit takové ty hrany – multiplex stačí zabrousit. Neumím ani kreslit, takže jsem své náčrty musel řemeslníkům někdy i dost vysvětlovat, aby pochopili, co vlastně chci.“ Z pláště domu do interiéru pak na mnoha místech prostupuje režná cihla. Lícová cihla, sklo a atypické střechy z titanzinkového plechu dominují celé stavbě.

     

Shovívavost na místě

Dům je prý zatím velmi nehotový. „Napřed bylo potřeba zasadit stromy. Teď budou padesát let růst a my můžeme v klidu dokončovat barák,“ plánuje si majitel. A co na to architekt? „Mé snažení sleduje se shovívavým úsměvem. Stejně si všechno nakonec udělám po svém. Ale doufám, že se zahradou je spokojen alespoň tak jako já s jeho návrhem,“ dodává.