Jezírko je možné vybudovat mnoha způsoby. K technice zakládání a údržby existuje mnoho publikací a návodů. Pokud se vše podařilo a na jezírko je radost pohledět, můžete se pustit do nejpříjemnější z činností – začít vysazovat vodní a vlhkomilné rostliny.
Tajemné lekníny
Přímo symbolickou a zároveň velmi oblíbenou vodní rostlinou je leknín, v angličtině nazývaný waterlily (vodní lilie). Pěstování není složité a radosti z krásných květů si může užít opravdu každý. Z více než čtyřiceti druhů jich většina roste v tropech, jsou mezi nimi i nádherné miniatury vhodné do nádoby na balkon či terasu.
Do zahradních jezírek lze vybírat z mnoha hybridních odrůd, které v sobě spojují krásu i jednoduchost pěstování. Botanické druhy z přírody bývají většinou křehké, citlivé a náročné na pěstování.
Lekníny mají silný vytrvalý oddenek, pevně zakořeněný v bahně. Pro sázení všech zahradních druhů a odrůd jsou vhodné velké plastové květináče nebo hluboké mísy vyplněné směsí jílovité půdy, kompostu a rašeliny. Hloubka jezírka by se měla pohybovat mezi 70 a 100 cm. Oddenek sázejte do substrátu vrcholem vzhůru a přesypte pískem.
Rostliny přesazujte každý třetí rok, stačí však i pouhé přihnojování granulovanými hnojivy. Můžete je v sáčku od čaje nebo v kousku silonové punčochy vtlačit do substrátu. V bahnitém se lekníny vysazují volně, lépe pak odnožují. Většina u nás prodávaných odrůd je dostatečně mrazuvzdorná a mohou zůstat v jezírku celoročně.
Fascinující stulíky a plavíny
Vodníkovy paličky nebo prostě stulík (Nuphar) jsou chladnomilnější rod, jehož dvacet druhů roste na severní polokouli. Květy všech druhů vypadají podobně, nejčastěji se pěstuje náš domácí stulík žlutý (Nuphar lutea).
Zásobním orgánem stulíků je též plazivý oddenek uložený v bahně. Vytváří dvojí listy, v mladším věku ponořené, později vyhání listy kožovité, které leží na vodní hladině nebo nad ní vyčnívají. V červnu až srpnu stulíky kvetou asi šesticentimetrovými květy. Pěstování není nikterak náročné, podobá se pěstování leknínů.
Sázet můžete i do větších a hlubších nádrží, bez obtíží vyrůstá až z třímetrové hloubky, ideální je 40 až 60 cm. Množí se nejlépe dělením trsů. Snáší i mírné znečištění vody. Najdeme jej v proudící vodě, v klidných tišinách velkých řek (například v Labi) a v rybnících bohatých na živiny.
Velmi krásnou vodní rostlinou, napodobující stavbou těla lekníny, je plavín štítnatý (Nymphoides peltata). Patří však mezi vachtovité (Menyantaceae). Velké nálevkovité zlatožluté květy rozkvétají od června do srpna. Plavín potřebuje hlinitojílovitou půdu, v příliš písčité se mu nedaří. Vyžaduje slunné místo a stálejší hladinu vody, nesnáší znečištění chemickými látkami a hnojivy.
Vysazuje se na jaře do hloubky 50 až 150 cm. Množí se opatrným rozdělením krátkých oddenků nebo semeny. V nádrži s jinými rostlinami může být i expanzivní, nehodí se ani jako akvarijní rostlina. Do stejné čeledi patří i vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), která je o něco odolnější. Hodí se spíše do malých hloubek u břehů spolu se zevary (Sparganium) a prustkou (Hippuris).
Vlhkomilné a bahenní rostliny
Na břehy jezírek je výběr mnohem bohatší – bahenních a vlhkomilných rostlin se nabízí velice široký sortiment. Oblíbené jsou kosatce, především kosatec žlutý (Iris pseudacorus), sibiřský (Iris sibirica) a Kaempferův (Iris kaempferii).
Pozadí k nádrži vytvoří různé druhy vrbiček, mohutné trsy zlatokvětých popelivek (Ligularia), růžově kvetoucí kyprej (Lythrum) nebo nízké vrbiny (Lysimachia).
V zahradách japonského stylu se osvědčily exoticky působící mrazuvzdorné bambusy nebo barevnolisté formy javoru dlanitolistého (Acer palmatum).
Na jaře břeh oživí i různé petrklíče, devětsily nebo neobvyklý áronovitý Lysichiton. Pěknou ozdobou břehu jezírka je trs orobince, ale není třeba sázet vysoký od rybníka, do zahrádky se mnohem lépe hodí orobinec nejmenší (Typha minima), který je miniaturou našich druhů a dorůstá metrové výšky.