Uplynulo několik let a Ronan i jeho mladší bratr Erwan patří k umělcům, jejichž jména znají milovníci designu téměř po celém světě. Svou nenapodobitelnou kreativitou stále překvapují. V rodné Francii už byli vyznamenáni nejprestižnějším oceněním – na pařížském salonu 2003 získali titul Créateur de l’année neboli tvůrce roku. Dostali se tak do skupiny těch nejlepších, mezi nimiž nechybějí jména jako Pascal Mourgue, Jean Nouvel či Philippe Starck. Práce mají tolik, že potřebují tři asistenty a společně s nimi realizují díla, nad kterými se tají dech. Věnují se veškeré problematice spojené s prostorem, zasahují do průmyslových projektů nejrůznějších oblastí. Starší Ronan dává přednost technice ruční kresby a Erwan naopak kreslí pomocí svého počítače. Nejšťastnější jsou zřejmě ve svém ateliéru v Saint-Denis u Paříže.
|
![]() |
Ronan Bouroullec se narodil 13. června 1971 v bretaňském Quimperu. Vystudoval školy École des Arts Appliqués et des Métiers d’Art a pařížskou školu École des Arts Décoratifs. Vyučuje design na École cantonale d’Art v Lausanne. Erwan Bouroullec se narodil 17. března 1976, absolvoval školy École Nationale d’Arts Plastiques a quimperskou školu École des Beaux-arts de Quimper. Od roku 1997 získali řadu prestižních světových ocenění. Jejich modely byly vystaveny na mnoha kolektivních a autorských výstavách, jejich práce jsou zastoupeny v četných sbírkách muzeí (New York, Paříž, Londýn, Lisabon, Rotterdam). |
Zabývají se realizacemi nábytku, prostorových stěn, bytových doplňků, ale také architektonickými návrhy (např. tzv. plovoucího domu pro oblast kanadských jezer, který splňuje vysoké požadavky na mobilitu). Minimalistický design bratrů Bouroullecových neuznává pravé úhly, hledá organické struktury, vyznačuje se vysokou univerzálností a skladebností a především dokáže zaujmout odborníky i širokou veřejnost. Starší z dvojice bratrů – Ronan nám poskytl krátký rozhovor. |
Vaše návrhy jsou určeny pro moderní interiéry. Jak vypadá váš byt?
Nebydlím vůbec moderně. V Bretani, kde mám dům, najdete hlavně nábytek z druhé ruky. Doma mám málo věcí a hlavně nemám nic z toho, co bych navrhoval – žádný kus nábytku, který bych sám nakreslil. Nechci ho mít na očích, protože je to součást mého zaměstnání. Potřebuji mít velký prostor pro duševní činnost. |
![]() ![]() |
Dnes jste s bratrem uznávanými umělci, ale vy jste chtěl být v mládí fotbalistou. Designérská profese byla údajně jediným řešením kvůli špatným známkám. Je to pravda ?
Školu jsem neměl rád a školní program mne stresoval, takže do svých patnácti let jsem byl velmi špatným žákem. Pak jsem vstoupil do školy pro aplikovaná umění a to byla pro mne záchrana, protože tamní režim byl mnohem liberálnější. K designu jsem se dostal náhodou. První věci, které jsem vytvořil, byly katastrofální.
|
![]() |
Vystudoval jste v Paříži a od roku 1999 pracujete s bratrem na návrzích. Jaký je váš styl práce?
Přesná pravidla se nedají specifikovat, protože práce, kterou děláme, je velmi různorodá, od kosmetiky až po nábytkové kolekce. Společně s Erwanem máme jeden stůl a naše práce se podobá ping-pongu. Na začátku je disharmonie, která přechází v harmonii. Překonáváním problémů a diskusí se dostaneme nakonec k výsledku. Nic zkrátka nespadne z nebe.
|
Spolupracujete s řadou významných firem (např. Vitra, Cappellini, Ligne Roset a mnohé další). Má pro vás spolupráce s některým z výrobců zvláštní význam?
Jinak vypadá spolupráce s firmou v Japonsku a jinak s firmou v Itálii nebo ve Francii. Většina společností, se kterými pracujeme, má ve svém čele velmi charizmatické osobnosti připomínající šéfa orchestru. Ten dává zadání a nakonec také rozhoduje o tom, jak bude finální výrobek vypadat. Podle vlastní zkušenosti vím, že i šéf se nechá ovlivnit, když ho přesvědčím o svém názoru. Nemá cenu pracovat s deseti firmami, které jsou stejné. Každá firma má svá specifika a to, co vymyslíme např. pro pana Roseta, nemůže obstát u Cappelliniho – v tom je ten půvab. Je to jako vařit s různými ingrediencemi. Cena, barva, to všechno jsou součásti, které se míchají dohromady ve správném poměru, aby výsledek byl co nejlepší. Do procesu vstupuje také výroba, balení, komunikace. Design je alchymie podobná přípravě pokrmu v kuchyni.
|
![]() |
O zákazníky nemáte nouzi, můžete si je dokonce vybírat. Vnímáte v tomto postavení nějaká omezení?
Záležitost limitů je důležitá, ale současně je velice frustrující. Jiná omezení jsou při sériové výrobě a jiná při spolupráci s galerií, kde mohu experimentovat. Taková práce se rovná výzkumu. Mohu si prakticky vymyslet, co chci, a když si to vyzkouším v galerii a funguje to, mohu to využít i v sériové výrobě. Je to jako v haute couture, která umožňuje integrovat zajímavé prvky do běžné konfekční práce. Spolupráce s průmyslem je pro mne velmi důležitá, protože si mohu v malém měřítku zkusit to, co pak využiji ve velké sérii. A také se mohu dostat na úžasné cenové relace. Na druhé straně se z průmyslové výroby tak trochu vytrácí řemeslo, know-how a další prvky, které považuji za pozitivní.
Jste člověk, který ke své práci přistupuje s obrovským osobním zaujetím. Když se podle vašeho návrhu vyrobí třeba nábytek v malé sérii nebo zcela na zakázku, sledujete jeho další osud ?
To raději ani nechci. Malé série si většinou kupují sběratelé nebo muzea, takže často se stává, že skončí někde v depozitářích nebo ve sklepích.
|
![]() ![]()
|
Co vás v nejbližší době čeká?
Věnuji se několika projektům a momentálně spolupracuji s výrobci čokolády. Dalo by se říct, že kreslím čokoládu. Jméno firmy vám samozřejmě neprozradím, jen to, že sídlí ve Švýcarsku. Je to úžasná spolupráce.
Kontakty:KONSEPTI,
Komunardů 32, Praha 7,
tel.: 222 326 928,
fax: 222 321 358,
LIGNE ROSET,
Ječná 15, Praha 2,
tel.: 224 918 558,
tel./fax: 224 919 599;
VITRA KONCEPT,
Komunardů 32, Praha 7,
tel.: 266 712 755,
|