|
|
O design se začal zajímat už během studií, kdy v ateliéru Navrhování interiéru a výstavnictví pod vedením docenta Jiljího Šindlara připravil první prototypy nábytku, blíže se seznámil s pravidly a nejrůznějšími možnostmi přístupu k zařizování. Startovací motory pro jeho interiérovou tvorbu byly zažehnuty, stačilo už jen přidat plyn.
Zlaté české ručičky Velmi brzy si uvědomil, že cena zahraničního nábytku je zpravidla neúměrná, a tak našel firmu, která na základě jeho návrhu nábytek vyrobila. Zpočátku to bylo jen několik kousků, zejména pro přátele, díky kreativním nápadům a kvalitnímu provedení se klientela začala rozšiřovat.
Tím se zvětšilo i pole působnosti, vedle jednotlivých solitérů přibyly návrhy místností, části interiéru a posléze celých bytů a domů. Během krátké doby si sice vytvořil vlastní designérský rukopis zachovávající určitý styl, jeho tvorba je však různorodá. O ní a dalších věcech jsme si povídali v jedné pražské kavárně.
Kde nacházíš inspiraci pro své návrhy? Všude kolem sebe. Několik let odebírám zahraniční časopisy s architekturou, jezdím na mezinárodní veletrhy nábytku a zúčastňuji se setkání mladých začínajících návrhářů. Nasávám atmosféru a přenáším ji do své tvorby. Inspirující je pro mě rovněž část historie, zejména myšlenky slavného architekta Le Corbusiera, jehož poselství si velmi vážím.
Co tě nejvíc baví při zařizování? První fáze, kdy se seznamuji s klientem. Naslouchám jeho přáním a o nich pak přemýšlím a hledám nejlepší řešení. Každý člověk je jiný, takže i návrh nikdy nemůže být stejný. Někdo preferuje vzletný styl, někdo určitý prvek okázalosti. Fascinuje mě různorodost.
Z čeho vycházíš na začátku každé realizace? Důležité je přání investora. To je stěžejní a od něho se odvíjí vše ostatní – můj názor, možnosti daného prostoru i jeho genia loci.
Vidíš posun ve své práci? Rozhodně, každý se přece vyvíjí. Myslím, že nejdůležitější je běžná praxe. Čím víc realizací, tím víc zkušeností. Zatímco jsem na začátku své činnosti našel jedno nebo dvě řešení, dnes jich najdu mnohem víc. Dokážu také mnohem lépe reagovat při konzultaci s klientem.
Jak tě berou investoři coby mladého designéra? Začátky byly pro mě těžké, nebyl jsem totiž zcela připravený přijímat kritiku. A ta je v mé práci docela běžným jevem, připravujete-li pro někoho nábytek či zařizujete interiér, musíte vnímat jeho názory a do určité míry se jim podřizovat, případně klienta orientovat určitým směrem. Dnes kritiku beru jako přínos.
Své návrhy realizuješ u českých firem. Jsi s jejich prací spokojen? Hodně to záleží na jejich vybavení. Koncem devadesátých let ještě neměly dostatečně připravenou technologii výroby, což se častokrát projevovalo na konečném výsledku. Dnes už je to mnohem lepší. Troufám si říct, že leckteré české výrobky jsou co do kvality lepší než některé zahraniční kousky. Český národ je šikovný.
Jaké materiály rád používáš? Nejvíc sklo a kov. Jsou neutrálně zbarvené, takže interiér lze doladit pomocí doplňků, textilií apod., které lze časem změnit. Oba materiály rád kombinuji se dřevem.
Začal jsi jako absolvent vysoké školy a dnes po relativně krátké době máš za sebou hezkou řádku realizací. Je něco, co bys chtěl vzkázat začínajícím návrhářům? Maximálně zúročte svá studia, realizujte své sny a nebojte se. Alespoň to zkuste, na světě jsme jenom jednou.
Čestmír Huf – narozen 24. 9. 1974 ve Zlíně, vystudoval fakultu architektury v Brně – 2000 účast na workshopu v Kolíně nad Rýnem – 2000 účast na workshopu ve Vídi – 2001 účast na Satellite – eorkshop v Miláně
Kontakt: ČESTMÍR HUF, Hilmarova 979/2, Praha 5, tel.: 604 657 131
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Čestmír Huf: Na světě jsme jenom jednou
Zdravě se naštvat není čas od času špatné. Zpravidla to totiž člověka vyburcuje k lepším výkonům, z nichž má dotyčný radost, a to se projeví na jeho celkovém přístupu k životu. Něco podobného prožil před několika lety architekt Čestmír Huf. Když jako čerstvý absolvent Fakulty architektury nastoupil v designovém studiu, brzy si uvědomil, že u stolu v projekční kanceláři zůstat nechce. Rozhodl se, že si práci na volné noze alespoň vyzkouší. A vyšlo to.
