|
|
Na předání Národní ceny za design 2000 přišel oblečený v saku se zapínáním na tři kovové petlice, které si sám navrhl. Efektní oblek na sebe při slavnostním ceremoniálu strhával pozornost dam i kolegů z profese. Teprve při pohledu zblízka však vyšla pravda najevo: designér se zabalil do obalu, který dokonale splnil svůj účel — na první pohled působil efektně, zajímavě a lákavě, svůj obsah (v tomto případě samotného autora) však dokonale chránil. Ivan Dlabač, démon českého designu, je totiž ve skutečnosti velice plachý muž. S mnohavrstevností svého ega nechodí na trh a jediné téma, o němž rád mluví, je jeho práce. Je o čem mluvit. Absolvent Ateliéru architektury a designu na katedře architektury VŠUP v Praze může na rozdíl od většiny svých vrstevníků využít svůj talent v širokém spektru oborů. Nejen proto, že je původně vyučeným dřevomodelářem, ale také proto, že manuální práce pro něho odmalička byla potěšením a spojení nových pohledů na zdánlivě dané postupy ho zajímalo už jako malého kluka. Ke každé zakázce přistupuje z pozice poučeného laika. Nesvázaný konvencemi má volné ruce, odvahu a také silnou důvěru ve vlastní schopnosti. Zdá se možná přehnané uvažovat takhle o nově konstrukčně řešeném vypínači nebo kartáčku na zuby, ale jen málo vyvolených je schopno na běžných předmětech denní potřeby objevit něco nového. Právě zcela nový pohled na zadanou problematiku nakonec Ivanu Dlabačovi vynesl už zmiňovanou Národní cenu za design 2000. Resuscitační lůžko Multicare (vyrábí Linet) má kromě desítek neuvěřitelných vylepšení mimo jiné i postranice z čirého plastu. Pacient tak není uzavřen do svého mikrosvěta, nic mu nebrání v kontaktu s nejbližším okolím, vidí kolem sebe. Jednoduchý nápad. Proč na to dosud nikdo jiný nepřišel? Ivan Dlabač nar. 26. 10. 1961 v Praze 1976–1979 střední odborné učiliště, obor dřevomodelář 1979–1983 střední umělecko-průmyslová škola, obor konstrukce nábytku 1986–1993 VŠUP v Praze, ateliér architektury a designu u doc. Alexia Appla a arch. Bořka Šípka V r. 1994 zakládá designérské studio Divan Design Praha (oděvní, strojírenský a spotřební design, interiéry a volná tvorba) Úvahy Ivana Dlabače: Foukané sklo je práce okamžiku, jen současnost, nic předtím ani potom, a to je na něm fantastické. Nemám respekt před materiálem a ve dřevě a kovu se od nikoho porazit nenechám. Bořím hranice tím, že se orientuji v řemesle i materiálech. Sám osobně můžu i zkušeným mistrům ukázat, že to jde i jinak než dosud. Profesionál je omezený pravidly, zkušeností, kterou já nemám – dívám se jinýma očima. Průhledné postranice na posteli vznikly náhodou. Původně jsem měl představu, že by na postranicích byl veselý květovaný potisk na fólii… Autorské židle — to jsem já, tam si mohu hrát. Vyrobil jsem židli s názvem Z židle trůn. Co je to vlastně trůn? Domorodci v pralese si sednou na zem a jeden na pařez, je výš — tam to začíná, tam se chci vrátit a odtud se na věci dívat. Síla je v tom, že absolutně věříte tomu, že to uděláte nejlépe právě vy. Nesnáším soutěže a požadavky více variant – to nemá smysl. Pracuji na sto procent a tou jedinou variantou jsem si jistý. Mrzí mě, že jsem minul muziku, tam je okamžitý kontakt, podobně jako se sklem – chtěl bych vytvořit nějaký zvuk. Napadla mě jedna myšlenka a ještě stále se mě drží: Všechny cesty vedou tam, odkud jsme vyšli, proto místo, kam chceme jít, je právě tady a teď.
TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV Zdroj: Moderní byt 9/01
Kontakt: DIVAN DESIGN, Terronská 40, Praha 6, tel.: 02/24 32 08 71, e-mail: divan@volny.cz |
