Narodil se roku 1950 v italské Campagnole, v kraji Reggio Emilia a jako designér začal působit už v roce 1966 v Centro Stile Fiat. Poprvé se zúčastnil svými návrhy benátských bienále v roce 1980 a za pět let nato vystavoval v muzeích moderního umění po celém světě, mj. v Tokiu, v New Yorku, v Centre Georges Pompidou v Paříži, v amsterodamském Berlage, v Barceloně aj. Jeho vášní se stalo organizování výstavních projektů, ke kterým zve jak proslulé autory, tak neznámé nadané tvůrce.

Jedním z prvních byla výstava manifestující nový pohled na design a jeho začlenění do každodenního života nazvaná La Neomerce v rámci milánského trienále v roce 1984. V roce 1996 vytváří koncepci výstavy The New Persona, konané u příležitosti bienále ve Florencii, a získává první ocenění za design – v roce 1999 je to The Good Design Award od chicagského Athenea, v roce 2000 dvakrát Design World.

Vlastní firma Domodinamica

Jeho zájmy a působení se stále rozšiřovaly. V letech 1988 až 1992 navrhl mj. interiér muzea kouzel v Blois (Francie), mobiliář pro náměstí v městě Tojama (Japonsko), interiéry několika hotelů v Německu a začal rozvíjet spolupráci s mnoha italskými výrobci interiérového vybavení. Rovněž založil svou vlastní firmu s názvem Domodinamica a vytvořil pro ni první kolekci neobvyklých objektů zamýšlených pro hromadnou výrobu.

Po šesti letech ji převzala společnost Modular, jejíž program zahrnuje širokou škálu nábytkové tvorby jak pro soukromé, tak pro veřejné interiéry, a Denis Santachiara se zařadil mezi její přední návrháře. Modular s úspěchem prezentuje jeho designy na prestižních mezinárodních vele- trzích, zejména v Kolíně nad Rýnem a v Miláně.

Spolupracuje však i s dalšími italskými a zahraničními firmami nejrůznějšího zaměření, orientovanými na výjimečný design, jako je např. Vitra, Bang & Olufsen, Rosenthal, Panasonic, Swatch, Baleri Italia, Foscarini, Campeggi, Quattrocchio a mnoho dalších.

Santachiara a Zerodesigno

V roce 1921 vznikla v Itálii společnost Quattrocchio se záměrem vyrábět jízdní kola a auta. Vzniklo z toho jízdní kolo s „komářím“ motorem, později přeměněné na motorku. Po válce vytvořil podnikavý zeť zakladatele Pino Poggio nový výrobní program — kovové police na vystavování zboží v obchodních domech, a tak se zrodil systém Zero. Snoubí se v něm formální střídmost italského designu s know-how technického oddělení společnosti Quattrocchio a název Zero (nula) má vyjadřovat jeho descartovskou podstatu – protože když se přičte nula k jakémukoli číslu, dodává mu sílu a mnohokrát ho násobí.

První kolekci nábytku pro veřejné i soukromé interiéry představila firma Quattrocchio v roce 1990 a od té doby tuto řadu, nazvanou Zerodesigno, neustále rozvíjí. V roce 2001 byl přizván ke spolupráci Denis Santachiara a vnesl do ní nový koncept. Navrhl předměty, které mají hravou poetickou interakci s technologií a které dokážou propojit svět nábytku s okolím. Jeho židle, stoly, knihovny, mobilní kontejnery a další doplňky komunikují s ostatními „měkkými“ materiály, jako jsou ubrusy, záclony a koberce, a přispívají ke sjednocení celkového dojmu z interiéru.

Pro Denise Santachiaru je od první chvíle, kdy vstoupil na pole designu, až dodnes typické, že ho zajímá každá nová technologie, s níž přichází v průmyslových procesech do styku. Zároveň vždy usiluje o to, aby v jeho návrzích byla čitelná poetická kvalita, takže jeho práce oscilují na pomezí umění a designu. Některé jeho produkty už se staly součástí stálých sbírek např. v muzeu Vitra, v chicagském Atheneu, v Národním muzeu moderního umění v Tokiu, v MOMA v New Yorku, v muzeu ve Filadelfii a v muzeu Alvara Aalta v Helsinkách.

Žije a pracuje v Miláně. Při příležitosti milánských Salonů poskytl rozhovor, který rozkrývá jeho názory na život i na tvorbu

Kterou část dne máte nejraději?

Časné ráno.

Čtete magazíny o designu?

Listuji jimi.

Všímáte si, jak se oblékají ženy?

Ano, ale také si všímám toho, jak se oblékají muži. Líbí se mi jednoduché oblečení, protože pro mě je důležitý střih a ne postava. To je takový italský žert „il taglio e non la taglia“.

Kde navrhujete?

Projektuji především ve svém studiu, protože potřebuju používat ruce, a tam mohu.

Pro koho byste chtěl navrhovat?

Momentálně mě zajímají hlavně společnosti, které se snaží obchodovat pomocí internetu.

Máte nějakého oblíbeného tvůrce z minulosti?

Ruského malíře a konstruktivistu Kazimira Maleviče.

A co vaši současní kolegové, je mezi nimi někdo, koho si zvlášť vážíte?

Mám rád skoro všechny své kolegy z designu. Jsem zvyklý plánovat výstavy, a proto si musím vážit i návrhů ostatních, považuji za zajímavé i práce mladých designérů.

Diskutujete o svých názorech se svými kolegy, případně s řemeslníky?

Ano, třeba s Albertem Medou, dříve také s Philippem Starckem a s Ronem Aradem.

Jak byste popsal svůj styl?

Nemám styl, hodně se zabývám ideou produktu, nezajímá mě pouze jeho fyzický tvar, který může být více či méně krásný. Pro mě jsou důležitější malé objevy.

Který z vašich projektů vám přinesl velké uspokojení a který ze svých designů máte nejraději?

Mám rád některé své poetické věci, například první kolekci pro Domodinamica. Pokud se týká jednotlivých předmětů, tak to bude nejspíš skládací židle pro Vitru.

Z médií se člověk dozvídá, že Italové se nejvíc bojí nedostatku práce, kriminality a znečištění. Čeho se obáváte vy?

Já se bojím především katastrofistů, tedy všech, kdo smýšlejí o budoucnosti jen negativně. Tito lidé věří, aniž by skutečně věděli. Například současná kriminalita není ve srovnání se

17. nebo 15. stoletím nijak dramatická. Samozřejmě existují problémy, ale to neznamená, že se nedají řešit.

Kontakty:

A. I. T. — DESIGN DUROŇ, Ječná 36,

Praha 2, tel.: 224 941 439,

INTERIER 3000, Divišova 757,

Hradec Králové, tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660;

Guttenbergova 118/2, Liberec,

tel.: 482 710 418

text: Hana Fleissigová

foto: archiv

zdroj: Moderní byt 11/2002