|
|
Fakulta designu a výtvarné výchovy Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem za sebou nemá dlouhou historii, ale každý rok práce přináší výsledky, které dokládají, že založení školy tohoto typu v severočeském regionu mělo smysl. Zpočátku totiž sudičky nad kolébkou nové školy spíš kroutily hlavou, což potvrzuje i docent univerzity, akademický malíř Vladimír Švec: „Samozřejmě můžeme říct, že každá instituce má svou řádnou zakládací listinu, na té je datum – a je jasno. V mých vzpomínkách však institut vznikl jakýmsi letmým startem a jakoby se v několika místech a časech nesnadno poskládával, tak trochu i proti vůli mnohých. Prostě původ složitý a nejasný.“ Původní Institut designu a výtvarného umění byl součástí ústecké univerzity, vyrostlé z bývalé samostatné pedagogické fakulty. První vznikl v roce 1992 ateliér skla, vedený akad. sochařem Pavlem Mizerou, jako druhý přibyl v roce 1993 ateliér porcelánu a keramiky, vedený akad. sochařem Pavlem Jarkovským. V roce 1994 byly otevřeny ateliéry přírodních materiálů, fotografie, grafického designu a textilní tvorby a jako poslední v roce 1998 užitá grafika. Od samého začátku byla v programu školy jasná orientace, vycházející z lokálních tradic severočeského regionu. Na existující síť středního školství se sklářským, keramickým a textilním zaměřením navázal další stupeň vzdělávání s výhodou bezprostředního kontaktu s výrobou. Ve čtyřech ročnících je celkem 102 studentů. Fakulta zatím umožňuje bakalářské studium, ale ve fázi posledních příprav je úroveň magisterská. Dosavadní absolventi s titulem bakalář artis mají za sebou spolupráci s Crystalexem Nový Bor, Českým porcelánem v Dubí nebo s Keramickými závody Ideal Standard v Teplicích. Na další cestu, kterou po ukončení školy zvolí, odcházejí vybavení odbornými znalostmi a nabití zkušeností z tvůrčí atmosféry školy málem rodinného typu.
Rozhovor s akad. sochařem Pavlem Jarkovským, vedoucím ateliéru porcelánu a keramiky Pane docente, vy jste jeden z těch, kteří na škole silně prosazují rozšíření na magisterské studium. Jsem velice proti tomu, aby bylo na užitém umění jen bakalářské studium, je to málo. Ukazuje se, že čtyři roky nestačí, studenti potřebují rok na diplomku, aby ji mohli dotáhnout do konce, a tak často odkládají absolutorium. Za kolik svých studentů vlastně bojujete? Ideální stav na keramice jsou tři, maximálně čtyři studenti, výjimečně pět v ročníku. Bohužel škola je placená za hlavu, mám šest studentů, což je moc, dva externisty (jeden je z Japonska). Museli jsme odmítnout Poláky, Němci by rovnou chtěli nastoupit po deseti, ale to je nereálné. Limitují vás peníze? My dnes už nejsme státní, ale veřejnoprávní škola, což je takový alibismus státu. Můžeme sice hospodařit, ale to hospodaření je sporné – sponzorsky seženu peníze, ale nesmím si je ušetřit a převést na další rok, musely by propadnout. Určitě vás tedy přepadají skeptické myšlenky… Asi se nebudete divit, dost často. Vznikají z různých drobností, kterých je hodně a jsou nesmírně ubíjející. Přes prázdniny třeba nemáme spravené kruhy… Stavíme pec na porcelán, která bude bonbonkem v České republice, možnost výpalu na 1 560 °C, s hlučností pod státní normou, aby se dalo dělat i v noci. Bude skutečně pěkná, ale pálit jsme v ní měli už minulý semestr. Teprve v září však byly podepsané poslední smlouvy. Ztratili jsme celý semestr. Jsme taky nesmírně špatně vybaveni počítačovou technikou. Studenti by se měli seznámit i s trojrozměrnou prací na počítači – taková špičková fréza kdyby tu byla – v republice se uživí jedna, škola by možná byla teoreticky schopná na sebe i vydělat.
Ale těžké poměry většinou stmelují kolektiv… Studenti si vaří a musím říct, že i kluci vaří vynikajícím způsobem. Jsme pořád pohromadě, víme o sobě všechno a musíme mít určité ohledy. Řekl bych, že v ateliéru je docela dobrá parta. Máme detašované pracoviště v porcelánce v Dubí, kde zatím není kde spát, takže jsme hledali, jak ušetřit čas ztrácený přejížděním do Ústí na koleje. Každý má pracovní stůl 2 x 1 m, který si večer uklidí a dá si tam karimatku a spacák. Myslím, že takové spolužití je pro nás všechny velmi pozitivní, zblízka sledujeme navzájem svou práci, komentujeme, hodnotíme. Já přespávám na stejném patře, na večeři jdu do stejné hospody naproti jako oni. Nemůžeme si být cizí.
Rozhovor s Annou Strnadelovou, studentkou 2. ročníku Aničko, dostala jste mimořádnou cenu ředitele Design Centra za návrh dlažby, která je dnes už v běžném výrobním programu Chlumčanských keramických závodů. Jak jste o navrhovaném dekoru přemýšlela? Chtěla jsem narušit pravidelnou a chladnou geometrii dlaždic, kterou určuje jejich daný tvar. Nabourat ji lehce načrtnutou linkou, která vychází více z přírody. Na člověka působí mnohem přirozenějším dojmem. Necítila jste se svázaná množstvím už existujících dekorů? Ani ne. Myslím, že je výhoda, že nejsem přímo z prostředí továrny, protože nevycházím z už vytvořených vzorů, tolik mě neovlivňují. Kreslíte si někdy nápady, abyste je nezapomněla? Často je nejdříve nosím jen v hlavě. Protože po přenosu na papír se trošku mění, je třeba je přesně definovat. Někdy – spíš u prostorových objektů – je bez předchozího kreslení rovnou modeluji z hlíny. Teď máte téma klauzury „malý úložný prostor“. Vyhovuje vám takové úzké vymezení? Zadaný úkol mi částečně usnadňuje práci, protože stanovuje hranice, v nichž se musím pohybovat, ale zároveň mě neomezuje úplně. V tématu se můžeme pohybovat téměř volně. Je zajímavé navrhovat design předmětů, které budou sloužit jako užité – tedy přímo lidem. Není snadné skloubit funkčnost s originálním řešením, dobrým designem a ještě sériovou výrobou. Je to spousta omezení, ale myslím, že mezi nimi je ještě místo pro něco nového.
text: Pavlína Blahotová foto: archiv |
Design školou povinný
Na letošním předávání cen soutěže Taurus všechny překvapila držitelka zvláštní ceny Anna Strnadelová, absolventka prvního ročníku Fakulty designu a výtvarné výchovy v Ústí nad Labem. Oceněné návrhy keramických obkladů pro Chlumčanské keramické závody jsou originální, mají lehkost a švih. Napadlo nás, že když takto vypadají práce po dvou semestrech studia, určitě se v dílnách školy najde zajímavých věcí víc.
