Skip to content

Designér – a taky muzikant

Jan Jaroš byl od dětství veden k hudbě a výtvarnému umění. Od druhé třídy navštěvoval kromě výtvarného kroužku hodiny zobcové flétny a později lesního rohu. Jak sám říká, hra na hudební nástroje ho moc nebavila, přesto je dnes pro něj hraní na trubku jeden ze způsobů relaxace.

 

    

Jan Jaroš

(narozen 14. 5. 1979 v Olomouci)
• 1993–1997 studium na SUPŠ v Turnově (obor zlatník – stříbrník)
• od r. 1997 externí návrhář kovových bižuterních doplňků firmy Pearl Bohemica (šéfdesignér oddělení vzorování)
• 1998 –2004 studium na VŠUP v Praze (ateliér průmyslového designu III)
• 2002 – stáže v letním semestru 4. ročníku na Politecnico di Milano          (ateliér oděvních doplňků a konstrukce osvětlení)

Prostředí domova a okolí rodného Olomoucka budoucího designéra ovlivňovalo až do čtrnácti let. Po úspěšných zkouškách na zubního laboranta se Jan nakonec rozhodl pro Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově (obor zlatník – stříbrník) „Zdálo se mi to kreativnější než vyrábět zubní protézy. Studium v Turnově bylo spojené s týdenním dojížděním, během něhož jsem se ve vlaku naučil skicovat a mnohdy jsem v něm vymyslel ty nejlepší věci. Ve škole jsem využíval znalostí, které jsem načerpal z domova, kde jsem byl veden k práci s kovem. Ve zlatnické dílně jsem pak uplatňoval preciznost, k níž mě otec (technik) vedl. Technické myšlení se odráželo v návrzích šperků, kde jsem používal skryté mechanismy a složitější konstrukce,“ vypráví o svých začátcích Jan Jaroš.
Touhu po realizaci vlastních nápadů podchytil u studenta jeho tehdejší učitel a zasvětil ho do restaurování předmětů z drahých a obecných kovů. Při pracích na těchto předmětech Jan získával zkušenosti s věcmi, s jakými by se jako student běžně nesetkal. To byl impuls k tomu, že začal navrhovat první předměty – konvice, šálky, příbory a samozřejmě i věci, které si mohl hned pro sebe vyrobit. „Když jsem si něco vymyslel, dokázal jsem to bez předchozího nákresu hned zrealizovat, a to byla určitá výhoda. Tuto schopnost člověk ztrácí, pokud nemá možnost okamžité realizace a z řemeslníka se stává především návrhář. Tak tomu bylo na VŠUP v Praze,“ vzpomíná Jan Jaroš. 
    Součástí základního příborového setu Pappone (vidlička, nůž, lžíce a lžička) je i dezertní příbor s lopatičkou na dort    Karafa na sklenici Aquaset (r. 2002), sodnodraselné sklo. Cílem bylo vytvořit takovou proporci, ve které by láhev s přiklopenou sklenicí vypadala stejně dobře, jako když stojí každá zvlášť. Autor chtěl, aby sklenice s lahví tvořily celek. Dalším detailem je dno sklenice, které slouží jako miska na citron, cena 1 340 Kč, FLORIÁNOVA HUŤ

    Nápojové sklo Pappone (r. 2004), dýnka každé sklenice (sodnodraselné sklo). Díky spreciálnímu odbroušení se zobrazí řez ve tvaru rozevřeného písmene U, které je znakem této kolekce. Součástí nápojové soupravy je sklenice na vodu, víno a portské. Ke sklenici na vodu je i karafa s objemem 0,33 l, cena od 150 do 350 Kč/ks, FLORIÁNOVA HUŤ    Talíře Pappone (r. 2004), porcelán (v prototypu na obr. lakovaná sádra)

Nahoře: Stolní set Temelín (olej/ocet, pepř/sůl), sklo, nerez, korek. Tvarosloví bylo inspirováno prostředím atomové elektrárny a odpovídá minimalistickým trendům luxusních kuchyní a jídelen, kde sklo a nerez tvoří nedílnou součást interiéru, cena 4 000 Kč, ESTERAK, Dole: Menážky Bažanti na olej a ocet (r. 2000, Ajeto huť), sklo, ocel, korek. Tento návrh byl inspirován italskou kuchyní. "Chtěl jsem vytvořit vtipný doplněk na stůl, který může vzbuzovat různé asociace a odkazovat na jiné předměty," svěřuje se mladý designér. Cena 2 100 Kč, ESTERAK

Skok do reality

Po absolvování střední školy začal pracovat pro firmu Pearl Bohemica, pro kterou navrhoval kovové doplňky pro bižuterii. Tehdy jako externí pracovník (dnes šéfdesignér firmy) se mohl věnovat přípravě na UMPRUM. I když neměl vůbec žádné zkušenosti s designem, zvolit právě tento obor. „Prostě jsem jen věděl, že chci dělat design. Tenkrát jsem se hlásil k profesoru O. Diblíkovi. Paradoxem bylo, že jsem o něm nic nevěděl. Když se mě zeptal, jestli znám i jiné designéry, nejenom ty, kteří se věnují designu automobilů, odpověděl jsem, že ne. Počastoval mě hláškou: „Jaroši, vy jste takovej designérskej diletant.“ Pana profesora jsem bohužel poznával jenom pouhý půlrok – škoda. Byl to člověk, který měl obrovské zkušenosti s průmyslovým designem v Čechách i v zahraničí. Byl to svým způsobem výjimečný člověk, který neměl absolutně problém s předáváním svých celoživotních zkušeností,“ vzpomíná Jan Jaroš.
Po úmrtí profesora Diblíka se vedení ateliéru ujal designérský tandem Olgoj Chorchoj, a tím se samozřejmě změnila i struktura ateliéru, který se začal více věnovat bytovým doplňkům a otevřel se soutěžím i komerčním aktivitám. Jan Jaroš si ještě během studentských let udělal kurz pro starožitníky, neboť měl dobré základy restaurování. Bohužel se tomuto oboru moc nevěnuje. Přesto se ale snaží tyto aktivity nějakým způsobem sloučit a sbírá designové předměty první poloviny 20. století, které podle možností doplňuje i o kousky z 60. až 70. let. K mladším produktům jeho sbírky patří například předměty z lisovaného skla, kterým se v poslední době věnuje nejvíce. „Objevuji na nich rozmanité využití optických vlastností skla,“ dodává.

Projekty

Jan Jaroš se v pátém ročníku podílel také na projektu nejmladší aukční kanceláře Cohn, která měla za úkol vedle starého kvalitního výtvarného umění prezentovat a prodávat také umění současných mladých výtvarníků a designérů. Jako student prostřednictvím aukční kanceláře mapoval zájem zákazníků o mladé talenty malířských a sochařských oborů i designu od počátku století až po současný – malosériový.

V současné době je Jan Jaroš ve vedení vývojového oddělení bižuterie firmy Pearl Bohemica. Vedle této činnosti se podílí na akcích v malém aukčním domě Valentinum, se kterým provádí dvakrát do roka dražby umění a starožitností. Svůj volný čas dělí mezi odpočinek a navrhování předmětů ze skla. Spolupracuje s malou kvalitní sklárnou v Častolovicích u České Lípy. Tam zatím realizuje většinu svých výrobků ze skla v malých sériích. „Nyní se rýsuje spolupráce s firmou vyrábějící svítidla, ale to bych nerad zakřikl,“ dodává na závěr našeho setkání.        

    Jídelní stůl Papone (r. 2004), ohýbaná trubková ocel, deska stolu z hi-macsu. Stůl řeší problém přesouvání potravitn u stolu, kde sedí více než čtyři strávníci. Nad středovým pásem se posuv s mísou pohybuje v ergonomicky přijatelné výšce, tím je přimisťování potravin z pojízdné platformy na talíř příjemnou záležitostí bez "drobných havárií". Cena 54 000 Kč - pouze jeden model, ESTERAK

Mobily k sežrání (r. 2000), želatina, ovoce, párek, petržel. Jedná se spíše o vtip. Původně šlo o jednodenní úkol v ateliéru designu III, kdy se mělo designovat jídlo. Manažerská snídaně by mohla mít takovýto aspikový vzhled. Autor odlil svůj první mobil do lukaporenu, čímž vznikla forma pro různě naplněné kusyMobily k sežrání (r. 2000), želatina, ovoce, párek, petržel. Jedná se spíše o vtip. Původně šlo o jednodenní úkol v ateliéru designu III, kdy se mělo designovat jídlo. Manažerská snídaně by mohla mít takovýto aspikový vzhled. Autor odlil svůj první mobil do lukaporenu, čímž vznikla forma pro různě naplněné kusy  

Hodinky Bomb (r. 2000), prototyp, dural. Tvar hodinek byl inspirován časovačem leteckých bomb z druhé světové války. Ciferník je zde nahrazen planžetami, na kterých jsou vyryty rysky ukazující aktuální čas    

REALIZACE JANA JAROŠE:

• Návrh odvětrávacího stropu pro velkokapacitní kuchyně (vyrábí Atrea Jablonec n. Nisou)
• Návrh skleněné nápojové soupravy na vodu pro Dolce Vita Collection (2004)
• Četné realizace při zakázkových výrobách ve zlatnickém oboru
• Realizace návrhu stříbrné jehlice pro Výbor dobré vůle Olgy Havlové (1996)
• Ocenění Dobrý design 1999 za návrh optických brýlí pro mikrochirurgy

Kontakty:

DE.FAKTO,
Vejvodova 3, Praha 1, 
 
KOVOSTUDIO ESTERAK
Hodolanská 49, Olomouc,
tel.: 602 760 500;
 
QUBUS,
Rámová 3, Praha 1, 

www.qubus.cz

         Židle Kozakorb (r. 2001), prototyp, kovová konstrukce, nohy židle se dají použít jako kozy pod provizorní stůl a korpus při otočení slouží jako stolička    Židle Kozakorb (r. 2001), prototyp, kovová konstrukce, nohy židle se dají použít jako kozy pod provizorní stůl a korpus při otočení slouží jako stolička