Jan Plecháč – objev roku Czech Grand Design

MgA. JAN PLECHÁČ

– narozen 20. 8. 1984

– vystudoval obor konstrukce a tvorba nábytku a interiéru na Střední škole uměleckoprůmyslové a v roce 2010 dokončil studium oboru architektura a design na VŠUP v Praze

– kromě ceny Objev roku v soutěži Czech Grand Design 2010, získal také např. Cenu katedry architektury za nejlepší diplomovou práci a Cenu prof. Jindřicha Halabaly v roce 2008 za interiér květinářství v Pařížské ulici a v roce 2010 opět za svou diplomovou práci

– nyní mj. připravuje velké kancelářské prostory pro Aukro

Vaše diplomová práce Icons zaznamenala velký úspěch. Bylo od počátku vaším cílem představit ikonické kousky nábytku v nové podobě, nebo vás dřív inspirovala možnost tvarování z ohýbaného drátu?

Protože šlo o projekt, na kterém jsem pracoval dva semestry, celý proces navrhování byl velmi dlouhý a prošel několika změnami. Nejdříve jsem měl představu o sedacím nábytku, který by byl částečně čalouněný. Snažil jsem se hledat vztahy mezi funkčními čalouněnými prvky nezbytnými pro pohodlné sezení a mezi čistě estetickými znaky formy. Postupem času mne stále více oslovovalo pracovat pouze s formou jako takovou a hledat pro ni nové uplatnění. Pokud jsem ale chtěl učinit svůj koncept „staré formy a nového příběhu“ srozumitelným pro širší veřejnost, musel jsem se zaměřit na práci se světovými ikonami nábytku, které všichni dobře znají. Pomocí obrysové linky jsem pak převedl jednotlivé kusy do drátěné konstrukce. Ohýbaný drát byl tedy pouhým instrumentem, který celému konceptu velmi pomohl, ale určitě nebyl počáteční inspirací. Náročné bylo zachovat celkový výraz každého kusu, například u židle Red and Blue od Gerrita Rietvelda, jejíž sedací část je pouze z desek, jsem musel udělat hustší síť, abych dosáhl dojmu celistvosti. Naopak u křesla Kubus od Josefa Hoffmana to bylo o něco snazší, protože jeho forma tvoří síť, která je zároveň nosná.

Oslovila vás již nějaká firma, která by měla zájem Icons vyrábět?

Zatím mne oslovila česká firma specializující se na ohýbání kovů, která mimo jiné spolupracuje s Vitrou, a jeden holandský výrobce. Obou nabídek si velmi vážím. Také jsem se v dubnu zúčastnil milánského veletrhu, kde jsem vystavoval v sekci Salone Satellite pro mladé designéry a nějaké kontakty navázal i tam. Na spolupráci se těším, protože by mohla přispět ke snížení výrobních nákladů, které jsou nyní poměrně vysoké.

Z PRAHY AŽ NA MILÁNSKÝ DESIGN WEEK 

Zdá se, že Jan Plecháč bere kariéru v tom nejlepším slova smyslu pevně do svých rukou. Za padesátitisícovou odměnu, kterou získal jako součást ocenění Objev roku v Czech Grand Design Awards, si totiž zaplatil výstavní plochu na slavných Satelitte v rámci milánských Salonů nábytku, které se konaly letos v dubnu. Právě v této části expozice obvykle brouzdají zástupci světových nábytkářských firem při hledání mladých designérských talentů.

Věnujete se také architektuře. Chcete i v budoucnu tvořit v rámci designu a architektury, nebo máte k jednomu z těchto oborů blíž?

Studoval jsem v ateliéru architektury a designu pod vedením Jiřího Pelcla a Radima Babáka, kteří se skvěle doplňovali. Baví mě právě ten přesah z jednoho oboru do druhého a nadhled, který z tohoto spojení vychází. Principy přístupů k architektuře a designu se v mnohém mísí, vnímám jejich automatickou návaznost a myslím, že by byla škoda zaměřit se pouze na jednu věc, když se tak pěkně prolínají.

Již čtyřikrát se konal DesignSUPERMARKET, na jehož přípravě se podílíte. Co vás přivedlo k nápadu zorganizovat tento festival designu?

Duchovním otcem této akce je můj kamarád a nynější kolega Henry Wielgus, já jsem se přidal až při druhém ročníku. Od začátku šlo o to dát mladým designérům možnost potkat ty, kteří mají o jejich produkty opravdový zájem, a zároveň naučit lidi vyhledávat mladé designéry a nakupovat u nich. DesignSUPERMARKET se liší od ostatních velkých akcí v této oblasti tím, že dává možnost si vystavované produkty na místě koupit. Není to kulturní akce, kam by lidi šli jen proto, že by tam měli být. Chodí tam lidé s opravdovým zájmem, které něco spojuje, a na každém ročníku to je vidět. Zpočátku to pro nás bylo natolik organizačně náročné, že jsme paradoxně neměli čas vytvořit nic, co bychom tam mohli sami prezentovat. V současnosti spolupracujeme s dalšími lidmi a tak produkci vůbec nemusíme řešit a zastáváme v podstatě jen funkci dramaturgů, scénografů a kurátorů, tedy vybíráme, kdo z designérů se zúčastní. Protože to neděláme pro peníze a chceme nabídnout opravdu jen to nejlepší, spíš než kvantita nás zajímá kvalita. Tento koncept se nám osvědčil a máme radost, že výsledkem je spokojenost na straně vystavujících i na straně návštěvníků.

Kontakt:

JAN PLECHÁČ,

http://www.janplechac.com/