Kam se rozběhl Radim Babák

Při probírání dokumentace jeho návrhů jsem se slovy „to je provařené“ nejdříve mávla rukou nad známými stojacími lampami s molitanovým stínidlem. Ale to přece není handicap, když realizace mladého designéra je všeobecně známá. Při pohledu na svítidla a třeba také na pohovky, které podle jeho návrhu vyrábí luhačovická firma MM Interiér totiž člověka na první pohled napadne, že jde o zavedené realizace renomovaných značek. Není se čemu divit. V době volného toku informací se i nábytkový design stává stále více univerzálním, a pokud je něčím specifický, tak právě autorským přínosem konkrétního tvůrce. Radim Babák nemá rád označení český design, protože charakteristický pro jeho tvorbu je rukopis a způsob myšlení. Skutečnost, že shodou okolností žije v České republice, se na podobě křesla nebo domu příliš neodráží. Ačkoliv…

Před třemi roky se jako student zúčastnil soutěže vyhlášené firmou Miele na téma Kuchyň budoucnosti. Vytvořil stohovatelný oboustranný monoblok z polypropylenu, který pochopitelně zůstal ve stadiu vizualizace. Je přesvědčený, že někde na světě tento typ kuchyně už určitě někdo vyrábí. U nás jde přece jen spousta věcí pomaleji nebo nejde vůbec.

Nepropadá však stavům beznaděje, protože má schopnost vidět věc spíš z lepší stránky. Tvrdí, že spousta realizací ho potkala jen díky shodě okolností, díky úžasným náhodám, které mu do cesty přivedly ve správný čas tu správnou osobu. Po rozhovoru pro jeden časopis, kam se nechal vyfotografovat na svém kole, se ozval majitel firmy a nabídl mu možnost spolupracovat na designu nové řady těchto kol. Na loňské výstavě Art & Interior ho vyhledal člověk, který se po čase stal jeho manažerem a důležitou spojkou k zahraničním výrobcům designového nábytku. Letos v Kolíně jsem si tak podrobně prohlížela mezinárodní expozici mladých designérů, až mě oslovila její manažerka, a když zjistila, že jsem z Prahy, mávla rukou – tamhle pan Babák je také z Prahy!

Radim Babák má zatím to vzácné štěstí, že je vyhledáván a oslovován, aniž by se sám musel nabízet. Od rozlítaného kluka, jehož největším koníčkem bylo cyklotrialové kolo a běhání kamkoliv, se posunul o slušný kus cesty. Původně se vyučil truhlářem a maturitu získal na večerní nástavbě. Díky bratrovi, který studoval na brněnské SUPŠ grafický design, poznal okruh lidí, s nimiž si uvědomil, čemu se vlastně chce věnovat. Právě vlastní bratr to byl, kdo mu pomohl s přípravou na přijímací zkoušky na VŠUP v Praze a kdo je dodnes skvělým partnerem pro tvůrčí diskuse i spolupráci. Základy řemesla teď může využívat při navrhování technologických postupů, ale vzpomínka na učiliště ho provází i jinak – křeslo nazvané Sss! je zvěčnělou vzpomínkou na učitele, který tímto způsobem okřikoval své žáky.

Tvůrčí atmosféra umělecké školy dala Radimu Babákovi možnost bezprostředních kontaktů s předními tvůrci v designu, ale také mu posunula osobní limity. Používá dřevo, kov, corian, plast i molitan, v rámci školních prací si mohl dovolit navrhnout kavárnu vsazenou do kasemat nebo krematorium. Kdo ví, k čemu se jednou vrátí.

Rozhovor s MgA Radimem Babákem

Radime, měla pro vás účast na letošním veletrhu v Kolíně nad Rýnem nějaký konkrétní efekt?

Nevím ještě, co se z toho vyvine, ale po Kolíně a dalším veletrhu ve Frankfurtu n. M. nás oslovily dvě firmy a nyní probíhají jednání o tom, jestli bude možné návrh vystavovaného křesla vyrábět v zahraničí.

Proč jste jako materiál zvolil právě PUR pěnu?

Je mi vždycky líto, když designér navrhne nějakou čistou konstrukci, ta se vyrobí, očalouní a zmizí. Nic z ní nezbude. Zatímco z PUR pěny můžete vytvořit monoblok, který má maximálně jeden technický šev a základní tvar je opravdu ve své pravé podobě.

Preferujete nějaký materiál?

Beru to tak, že použiju ten nejvhodnější z hlediska zadání i z hlediska finančních možností. Vždycky jde totiž o peníze. Například při realizaci interiéru grafického studia Marvil v Praze jsem navrhoval pult z MDF, ale díky dobré nabídce se nakonec podařilo zrealizovat jej v corianu, který je odolnější, snese větší zátěž a výsledná forma je čistší.

Na oblíbenou barvu se zřejmě ptát nemusím.

Já vím, že dnes je oranžová trochu trendová barva, ale já ji mám rád pořád. Je taková šťavnatá a také mimochodem podporuje chuť k jídlu, takže už mám zprávy, že v sídle studia všem hrozně chutná.

Přece jenom jste designér a také architekt, neláká vás postavit nějaký dům?

Zatím o tom nepřemýšlím, postavit barák je odvážná věc. Nejde jen o nápad, je to i politika.

V rámci školní práce jsem navrhl projekt na pavilon Expo v Hannoveru, který vypadal jako soustava obrazovek, na něž se promítalo z obou stran, návštěvníci by těmi tématy (sport, kultura, strojírenství) procházeli jako Českem. Součástí pavilonu by byla možnost ochutnat typicky české jídlo – knedlíky s mákem. Hosty našeho pavilonu byste pak poznali podle máku mezi zuby.

Dalším školním projektem bylo krematorium ve Strašnicích. Chtěl jsem konečně udělat krematorium…

Opravdu jste po tom dlouho toužil?

Ale ne, tak jsem to nemyslel. Chtěl jsem udělat krematorium tak, aby rakev po skončení obřadu stoupala vzhůru, protože kremace je přece spalování, zatímco většinou rakev zajíždí dolů, takže napodobuje klasické pohřbívání, a to není pravda.

Radim Babák

nar. 14. 8. 1972 v Brně

1986–1991 SŠUP v Brně, obor nábytkový design

1994–2000 VŠUP v Praze, ateliér architektury a designu

od r. 2000 pracuje jako odborný asistent ateliéru architektury a designu u doc. ak. arch. Jiřího Pelcla na VŠUP v Praze

od roku 2001 spolupracuje s Romanem Soukupem, Magnum design, kde je hlavním designérem

Kontakty:

RADIM BABÁK (Magnum design),

Lucemburská 31, Praha 3,

e-mail: babak.r@email.cz;

MM INTERIÉR, Uherskobrodská ulice, Luhačovice,

tel.: 067/713 11 21;