|
|
Pohledy Luďka del Maschia Nakolik je pro vás design trendovou záležitostí? Na trendech není nic špatného, je to součást vývoje. Někdy vyzní do prázdna, někdy z nich svět žije dlouhé roky… Rozčiluje mne spíš ten za každou cenu design, za každou cenu a jinak než normálně… Bylo by naivní tvrdit, že jsme osobití a neovlivnitelní, zvlášť v dnešním světě zahlceném naservírovanými informacemi. Často a rádi listujeme časopisy. Myslím, že je normální se nechat ovlivňovat. Když nad tím však uvažuji, mám stále silnější pocit, že to, co děláme, děláme tak proto, že to prostě jinak neumíme. Kromě interiérového designu se zabýváte i architekturou… …kdesi jsem četl: Design je homosexuální bratr architektury. To je výstižné. Architektura je mnohem komplexnější a náročnější. Je to zodpovědnější práce s dalekosáhlejšími dopady. Architektura v podstatě chystá pro design (interiérový design) prostor. Architekt postaví dům a „interiérista“ jej tzv. vycpe zevnitř, není to samozřejmě pravidlo, dobří autoři si to ohlídají komplexně. My se ale často dostáváme k opravování neopravitelného. Je maximálně příjemné, pokud máme možnost věnovat se věcem od počátku do konce. Celé domy však neprojektujeme ani nerealizujeme tak často. To, aby dům nebyl design a naopak, je neustálý boj.
Jaké zakázky tedy převládají? Drtivá většina jsou úpravy interiérů. Tam je předem hodně dané. V těchto vymezujících mantinelech se snažíme, někdy i navzdory původní neopodstatněnosti, vtisknout prostoru duši, najít jeho kvalitu, vytvořit ho tak, aby se v něm dalo dobře žít. Snažíme se, aby naše práce nebyla jen bezhlavý obal stávajícího. Myslíte, že věkový rozdíl mezi členy Overalu je pozitivum? Věkový rozdíl neexistuje.
Je možné po půldruhém roce společné činnosti vyprofilovat, kdo se bude zabývat tou kterou prací? Doufám, že už to tak částečně děláme. Je to produktivnější. Není v našich povahách kategoricky si úkoly rozdělit, ale kupodivu se tak děje nějak zdánlivě samo, nenásilně. Pochopitelně, jsme čtyři rozdílní lidé. Lze kvantitativně vyjádřit, kolik jste za tuto dobu udělali společné práce? Jaký jsme měli obrat? Nepočítáme to na kusy, ale na pocity.
Co je hybným momentem, který rozpoutá nejdřív vizi a pak i zhmotnění zakázky? Je to pořád stejný stimul. Sen o prostoru, který chceme uchopit. Možná je to ale dohánění nějaké té vizuální modly, kdo ví. Může se stát, že už máte jasnou představu a něco nebo někdo ji zaplaší? Nápady se vždycky obrušují. V lepším případě jen technickými problémy. Jindy financemi nebo naší vlastní neschopností udržet je při životě.
Plány se někdy rozsypou, protože nestojí za nic. Pokud má věc smysl, děje se od začátku do konce samovolně.
Existuje konstantní ústřední motiv vašich příběhů? Prostor a světlo. O realizacích Overalu se říká, že jsou samy o sobě artefaktem. Poskytují dostatek duševního prostoru pro jejich uživatele? Doufám, že se nám vytváření prostorů daří – bez prostoru pro připomínky uživatelů. Na první dojem je hodně zavazující barevnost… Ta je kupodivu většinou na přání klienta, ne snad konkrétní barvy. Taky není nezaměnitelná, za čas musíte stejně vymalovat. Mnohdy je to levné a účinné řešení „organizace prostoru“. Působení barvy má ale velice úzký vztah ke struktuře povrchu, tedy záleží, na co ji natřete. Je nesmysl natřít materiál, který žije sám sebou. Používáte ve své práci nějaké „výrobní“ schéma? Neužíváme ustálené principy. Postupujeme spíše živelně. Ale jedno schéma vlastně užíváme hodně často: last minutes, schéma nejrozšířenější.
Kontakt: MASCHIO, Pod Šternberkem 306, Zlín-Louky; TUNNEL, Komunardů 28, Praha 7, tel.: 266 712 753
text: Monika Karásková a Lenka Kopecká foto: Libor Stavjaník a archiv |
Last minutes bez slevy
Overal je volné sdružení tří designérů a jednoho architekta působící v rámci firmy Maschio ve Zlíně. Jako skupina má za sebou řadu realizací a léta zkušeností.
