|
|
Životní pouť Marcela Lájose Breuera (1902-1981) by vydala na několik románů. Stejně jako mnoho dalších mladých mužů se Marcel, narozený na počátku dvacátého století a žijící v maďarské Pécs, daleko od kosmopolitního světa umění, rozhodl, že bude studovat umění a stane se malířem. Odešel do Vídně, kde ho zaujaly ideje nově zakládané státní školy designu Bauhaus ve Výmaru. Bauhaus byl otevřen mladým výtvarně nadaným lidem z celého světa, nevyžadovalo se žádné předchozí odborné vzdělání, nebyla důležitá národnost, náboženství nebo pohlaví. Barcel Breuer přišel do Bauhausu v roce jeho vzniku 1919 a přihlásil se do tesařského ateliéru. Zakladatel a ředitel školy a současně jeho pozdější „třídní učitel“ Walter Gropius brzy rozpoznal, že mladý Maďar má velký talent a orientoval ho na návrhy nábytku. Po počátečním hledání představil židli s odhalenou konstrukcí a s textilním výpletem (označovanou jako křeslo z latí). Do Bauhausu se ještě vrátil, a to na učitelské místo. Škola se v té době musela z politických důvodů přestěhovat z Výmaru do Desavy. Marcel Breuer tehdy začal experimentovat s ohýbanou kovovou trubkou. Inspirace přišla ze dvou zdrojů – ohnutých řídítek jeho jízdního kola značky Adler a židle, kterou sestavil z kovových plynových trubek a kolínek Holanďan Mart Stam. Z návrhu Marcela Breuera se zrodila celá kolekce nábytku (židle, stolky, stoličky, postele, odkladní a pracovní stoly ad.). Mohl se začít naplňovat sen bauhausovské filozofie vyrábět sériově standardizované nábytkové kusy. Židle z ohýbaných kovových trubek měly více pozitivních vlastností – byly lehké, hygienické, pružné (nicméně stabilní) a nabízely sedícímu komfort, aniž by se musely používat složité mechanismy.
Hned první Breuerův návrh z roku 1925 vstoupil do dějin designu. Křeslo B3 pojmenované později Wassily po malíři Vasiliji Kandinském, pro jehož obydlí bylo navrženo, vycházelo tvarově z klasických kubických „klubových“ křesel. Odhalenou trubkovou kovovou konstrukci doplňovaly pouze navlečené kožené nebo textilní pruhy na sedáku, opěradle a područkách. V roce 1926 navrhl Marcel Breuer B32, další z „nesmrtelných“ židlí, založenou na principu konzolového nosníku (jak už se o to pokusil předtím Mart Stam). Od roku 1960 nese označení Cesca (podle Breuerovy dcery Francesky) a stejně jako řada dalších jím navržených nábytkových kusů se vyrábí dodnes.
V roce 1927 odešel Marcel Breuer z Bauhausu a následoval Waltera Gropia do Berlína, kde si zřídil vlastní praxi trvající následné tři roky. Walter Gropius opustil v napjaté politické atmosféře Bauhaus i místo ředitele, které na dva roky převzal švýcarský architekt Hannes Meyer.
Evropské putování končí ve Spojených státech V roce 1931 bylo Německo poznamenáno výrazným ekonomickým úpadkem a politická půda vzmáhajícího se národního socialismu a fašismu začala být pro Marcela Breuera, jehož oba rodiče byli Židé, natolik nebezpečná, že Berlín opustil. Cestoval a sbíral poznatky v jižní Francii, Španělsku, Řecku a Maroku a pracoval na zakázkách ve Švýcarsku a Maďarsku. Ve Švýcarsku zaujal Marcela Breuera nový materiál – hliník. Stejně jako u jiných materiálů s ním ihned experimentoval a patentoval nové typy nábytku. Vyráběla je firma Embru a prodával se prostřednictvím obchodního domu Wohnbedarf. K nejznámějším nábytkovým kusům tohoto Breuerova životního období patří odpočivné lehátko dokládající, že se v té době zajímal o požadavky materiálů a odpočívajícího lidského těla.
Švýcarské období končí v roce 1935, kdy Marcel Breuer utekl před nacisty do Londýna. Tam se předtím uchýlil jeho učitel a kolega z dob Bauhausu Walter Gropius. Z anglického období se zapsaly do historie Breuerovy návrhy překližkového nábytku pro firmu Isokon. Nejznámější je odpočivné lehátko z roku 1936, elegantně a ergonomicky tvarované. Vycházelo ze švýcarské hliníkové verze a objevil se zde i vliv nábytku Alvara Aalta, který měl v Londýně v roce 1933 úspěšnou výstavu.
Život ve Spojených státech Rok 1937 přinesl do Breuerova života další změnu – cestu do USA, kde na něj opět čekal Walter Gropius. Tam začala jeho další životní pouť ukončená smrtí v roce 1981.
text: Lenka Žižková foto: archiv Tecta |
Marcel Breuer i po sto letech průkopník designu
Dvacátému století lze připsat, že to byla doba zrodu designu, jehož posláním bylo navrhovat běžné předměty určené pro strojovou, „opakovatelnou“ výrobu. Realizaci této myšlenky přispěl především zrod a tvůrčí přístup německé školy designu Bauhaus. K absolventům a poté učitelům, kteří ovlivňovali vývoj designu po celé dvacáté století až dodnes, se řadí Maďar židovského původu Marcel Breuer.
