Nápady se rodí také z absurdity

Daniel Piršč si vybral porcelán, protože výrobky z něj patří k nejčastěji používaným předmětům, které člověka každodenně provázejí už po několik tisíciletí. Má také jako autor potřebu vidět, jak jeho nápady rychle fungují v praxi. Uživatel většinou nepřemýšlí o tom, proč je konvice vytvarovaná právě tak a ne jinak, ale designér v tom musí mít jasno. Právě konvice je docela oříšek, protože z hlediska funkce musí tvůrce vyřešit mj. upevnění víčka, po nalití nesmí tekutina odkapávat z hubice, ucho musí být pohodlné, celek by měl působit esteticky a případně reflektovat dobu svého vzniku.

Absurdnost jako východisko

Když jsem se zeptala na tvůrčí metodu, kterou při vymýšlení nových tvarů používá, Daniel Piršč nejprve potvrdil, že nápady přicházejí autorům většinou odkudsi shůry, ale pak připustil, že on sám často začíná absurditou. V takových chvílích zkoumá nejprve ta nejvíce nepravděpodobná řešení. A hle, někdy se ukážou dokonale funkční a navíc novátorská.

To je třeba případ čajové konvice nazvané CD. Víčko u ní tvoří toto současné charakteristické médium (kompaktní disk), na které může být cokoli nahráno, například vyznání lásky, blahopřání k sňatku, případně fotografie určené příjemci. Daniel tvrdí, že CD vydrží bez poškození horko unikající z nápoje, ohmatávání a méně ohleduplné zacházení vůbec. Sám to vyzkoušel. Jeho CD Pot se tak stala kromě svého základního poslání také nevšedním dárkem a porcelánka Leander v Loučkách uvažuje o jejím zařazení do výroby.

Jeden z posledních nápadů zrodil nástěnné hodiny, jejichž tělo tvoří materiál lycra, který se nechá zformovat přísavkami do různých tvarů. Jsou k dostání ve třech tvarových variantách a třech barvách – bílé, modré a červené.

Sen o manufaktuře

Většina prototypů má dva hlavní problémy – kdo je bude vyrábět a kdo je prodá. Při prodeji zase hraje hlavní roli cena, která musí být úměrná pracnosti a materiálu a musí uživit výrobce i obchodníka. I z těchto důvodů se Daniel Piršč soustřeďuje na předměty každodenní potřeby, neboť si je lidé pořizují několikrát za život a on se rád zabývá jejich designem. Jeho servis Tereza, který vyrábí rovněž Leander v Loučkách, má velký úspěch v řadě zemí západní Evropy a také v Moskvě. Tereza má mnoho podob, kromě základní bílé se líbí v pestrém barevném šatu nebo s jemným dekorem.

Být designérem velkého výrobce je určitě lákavé, ale jeho snem je vlastní malá manufaktura, kde je člověk svým vlastním pánem a může zkoušet, co ho napadne.

Běh na dlouhé trati

Při svých četných stážích v českých porcelánkách se Daniel Piršč důkladně seznámil s klasickými výrobními postupy a zároveň začal experimentovat v duchu svého absurdního východiska. Prozatím učí a vede studenty v ateliéru keramiky profesora Václava Šeráka (do této funkce si ho před časem vybral) k maximální otevřenosti mysli. Vedle toho ho často svrbí ruce, aby odlil nebo vytvořil nové autorské modely. Že se mu to daří, je vidět na kolekci dosavadních designů. Naplnění snu o vlastní výrobě je zdánlivě v nedohlednu, ale to ho neodrazuje. „Je to běh na dlouhé trati,“ říká s úsměvem, „člověk jen musí vydržet s dechem.“