|
|
– To jsou paradoxy, že? Naštěstí žijeme v jiné době… Na začátku této zakázky navíc stál docela zajímavý nápad pana doktora Motejla, který přišel na to, jak státní peníze uvolněné na vybavení kanceláře investovat vlastně dvakrát. Byli jsme se podívat na vlastní výrobu, posoudili možnosti a navrhli odpovídající systém, adekvátní technologickým možnostem Mírova. Vznikla řada kancelářského nábytku, která vychází z našich už dříve navržených a osvědčených systémů. Pan doktor Motejl si navíc přál, aby interiér působil skromně a nevyvolával sebemenší dojem nadřazenosti nebo exkluzivity. – Jste tedy s výsledkem spokojený? S výsledkem jsem vcelku spokojený. Mrzí mě snad jen maličkost, že jsem nedokázal českého ombudsmana přesvědčit, aby do svého úřadu více pustil barvy. Trval na bílých stěnách v kancelářích, vymalovat jsme mohli pouze chodby. Je to škoda, protože barvy do interiéru určitě patří, bílá je ve výsledku vlastně šedivá a působí prázdně. O ladění barev hodně přemýšlím, z vlastních zkušeností vím, jak je těžké sladit barvy v interiéru, protože na každém povrchu působí stejný odstín jinak, barvy se navíc vzájemně ovlivňují a někdy je to docela zajímavé dobrodružství. Před nějakou dobou jezdily v Brně například tramvaje pomalované reklamami ve vínových a šedých barvách. Na studiovém návrhu to mohlo vypadat skvěle, ale když pak vjely do šedivých ulic Brna, úplně zanikly. – Vy jste nedávno navrhl prototypy pastelově barevných regálů… chcete se barevnému nábytku věnovat programově i dál? Barva je v nábytku důležitá, ale pro mne je výchozí vlastní technické řešení, využití specifických vlastností materiálů, doladění konstrukčních detailů. Snažím se navrhnout tvar odvozený od materiálu nebo funkce. Například jednoduché barevné regálky mají šanonovou výšku, a může jimi být vybavena jak pracovna, tak třeba dětský pokoj, kde z nich složíte knihovnu… Minimální výrobní nároky a variabilita jsou prvotní, pak teprve přichází barva, kterou je možné zvolit podle konkrétního interiéru. – Takže vy si od prvního okamžiku nepředstavujete nový nábytek v barvě? Není to nuda? Záleží, jak se to vezme. Největší zábava se mi nabízí právě při hledání konstrukčních řešení. Vy byste se nebavila, kdybyste měla řešit třeba šatní skříň ředitele banky, která zároveň slouží jako tajný únikový východ? – Bavila. Obdivuji třeba Plečnika. Jeho studie vypadají jen jako kresby, o nichž si můžu představovat, že vznikly nahodile někde v hospůdce, kde zrovna seděl s nějakým kameníkem nebo kovářem… Výsledná realizace ale pak vždycky přesně odpovídá předloze. On prostě věděl, o co jde, rozuměl materiálu, řemeslu a podle toho navrhoval. Jiným takovým člověkem, kterého obdivuji, byla moje maminka. Nakreslil jsem stovky kuchyní a mohl bych si proto myslet, že to už umím dokonale. Maminka mě ale vždycky dostala tím, že se na mé návrhy podívala a pokaždé přišla s další variantou řešení, která lépe řešila některý z problémů. Bohužel neměla možnost se více profilovat jako výrazná architektka. Pracovala na mnoha zakázkách pro sériovou výrobu. Vedle toho navrhovala zařízení bytů jak prominentům, tak třeba známým v paneláku. Vždycky do této práce, kde architekt pracuje s kompromisem a v pokoře, vnesla něco svého. – A vy jste také tak pevně přesvědčený, že se nechcete profilovat jako architekt-solitér? Právě teď prožívám období, kdy si uvědomuji, že stojím na několika kolejích najednou, ale měl bych jet jen po jedné. TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ , FOTO: ALENA PODOLNÍKOVÁ a ARCHIV Zdroj: Moderní byt 10/01 Kontakty: COTTO LYSICE, nám. Osvobození 51, Lysice, tel: 0501/47 22 13; H–NÁBYTEK, Uničovská 34, Šternberk, tel.: 0643/41 17 31; EPULUM, Sirotkova 45, Brno, tel: 05/41 21 48 41; MANIAC INTERIER, Sirotkova 45, Brno, tel: 05/41 21 48 41 |
Paradoxy a kompromisy Hynka Maňáka
Dědeček Eduard Pekárek se z truhláře postupně vypracoval na majitele továrny na kancelářský nábytek. Svému oboru se nikdy nezpronevěřil, ať mu život stavěl do cesty jakékoliv překážky. Také jako politický vězeň na Mírově vyráběl židle. Maminka Zdenka Maňáková byla uznávanou architektkou specializující se na navrhování kuchyní a až do konce života byla zavalená prací tak, že vlastně ani nestihla odejít do důchodu. Hynek Maňák je třetím v řadě. Také jeho životem prochází od raného mládí zájem o design a zajímavá konstrukční řešení nábytku. Nedávno byla dokončena jedna z posledních zakázek na návrh interiérového zařízení pro Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsmana) v Brně. Jím navržený nábytek vyráběli vězni na Mírově.
