|
|
Pro Jacobsena znamenal „Dům budoucnosti“ průlom na scénu dánské architektury. Striktně geo-metrický rozvrh kruhové centrály s protilehlými asymetrickými křídly představoval v Dánsku bezprecedentní linii architektury. Ani funkcionalistický nábytek z trubkové oceli nebyl do té doby v zemi v podstatě znám. Pro Arna Jacobsena to byl první projekt, který realizoval jako celek, od architektury po interiérové vybavení, výběr barev a textilie. Jacobsen s Lassenem testovali na projektu nové tvarosloví, sklidili obdiv, stejně jako vyvolali odpor. Byl to úspěch. I přes prvotní radikalismus jsou mladší Jacobsenovy návrhy tradičnější. Upustil od plochých střech, navrhoval fasády ze žlutých cihel a stanové střechy. První velkou realizací, která zhmotňuje vizi moderního bydlení, jsou rekreační obytné bloky Bellavista, jež byly spolu s restaurací, divadlem a úpravami pláže Klampenborg postaveny v letech 1932–1935. Již v průběhu stavby Bellavisty vznikala městská vícepatrová budova Stellingův dům spolu s interiérem obchodu a banky. Oblý roh a hladká fasáda vycházely z typologie tradičních městských domů. V celkovém řešení nahradil Jacobsen extrémní modernost zklidněným výrazem a diskrétní exkluzivitou. Od té chvíle utváří modernismus vyspělých forem. Manželka Joni, sama textilní návrhářka, jej podporovala a pod jejím vlivem Jacobsen začal vytvářet předlohy pro tištěné textilní vzory. Vzory reflektovaly designérovu zálibu v květinách. Vášnivý zahradník Jacobsen pečoval o rozlehlou zahradu s více než třemi sty druhy rostlin, kterou založil po návratu do Dánska v roce 1951 u svého domu v Klampenborgu. Jedním z nejznámějších dezénů je Hyacint s geometricky stylizovanými květináči a cibulkami půvabné květiny. Kontrast geometrizujících a organických forem cibulek vytváří efektní kompaktní vzor. V padesátých letech se u Jacobsena jak v architektuře, tak v designu projevují nové tendence. V roce 1952 vznikl designérův nejslavnější návrh nábytku — Mravenec (Myren). Jednoduchá stohovatelná židle sestává pouze ze dvou částí; jednoho kusu lisované tvarované překližky a trojnohého rámu z trubkové oceli. Gumové „tlumiče“ v kontaktních zónách stejně jako propojení sedadla a opěradla jsou zárukou pohodlnosti židle. Nejen forma, ale i přístup k materiálu je minimalistický. Původně byla židle vyráběna ze čtyř druhů černě lakované tvarované překližky. Dnes se prodává v celé barevné škále. Arne Jacobsen i přes silný tlak vždy odmítal nahradit původní variantu tradičními čtyřmi nohami. Tato varianta vznikla až po jeho smrti. Mravenec znamenal začátek, brzy po něm Jacobsen vytvořil mnoho variant židlí se sedadlem a opěradlem z jednoho kusu tvarované překližky. Návrhy vznikaly v průběhu let 1952–1961, některé z nich se blíží organickým skořepinám laminátových židlí Charlese a Ray Eamesových. Podobně byl také veden snahou vytvořit sedací nábytek, jehož sedadlo, opěradlo, ale i područky budou tvarovány jako opticky kontinuální, sevřený tvar. Na tomto základě se v roce 1958 zrodila Labuť (Svanen), polstrovaná židle a lavice, a Vejce (Aegget), křeslo s taburetkou, jež představuje vlastně paralelu k prvnímu návrhu. Obě byly konstruovány stejně, skořepina byla původně tvarována ze styroporu. Dnes se používá polyuretan. Po Labuti navrhl Arne Jacobsen židle, opět konstruované ze styroporu, podobných měkkých linií, o jejichž tvarech vypovídají samotné názvy — Šálek (Gryden), Kapka (Draben). Podle těchto a předchozích návrhů dodnes vyrábí sedací nábytek firma Fritz Hansen. Kromě nábytku a textilních vzorů je Arne Jacobsen autorem nestárnoucích návrhů stolních doplňků a nápojových souprav z nerezové oceli pro firmu Stelton, vynikajících tvarovou čistotou a jednoduchostí. Text: Michaela Kádnerová, Foto: Archiv autorky a redakce |
