Jak udržet teplo od střechy k soklu

Kontaktní zateplení bez lepení

Tepelněizolační vrstva vnějšího zateplení musí být celoplošně souvislá při zachování roviny a konstantní tloušťky. U kontaktních zateplovacích systémů s izolací připevňovanou pouze lepením, bez mechanického kotvení (pokud to projekt povoluje), musí plocha přilepená k podkladu tvořit nejméně 40 % plochy izolantu. Lepidlo se obvykle nanáší v tloušťce 5–10 mm na zadní stěnu desky po celém jejím obvodu v pásu širokém 50–80 mm a také uprostřed desky (na 2 až 4 místech) v terčích přibližně velikosti lidské dlaně.

Desky lze samozřejmě lepit i celoplošně. Při lepení desek z minerální vlny s příčnou orientací vláken se lepidlo celoplošně „namázne“ na povrch desky zubovou stěrkou s výškou zubů 8 až 10 mm, hmota však nesmí vyplnit spáry.

Terče na fasádní šachovnici

Kontaktní zateplovací systém se k podkladu většinou připevňuje (kotví) plastovými talířovými hmoždinkami s plastovým trnem (pro polystyrenové desky) nebo kovovým trnem (pro desky z minerální vaty). Na ploše 1 m2 se vrtá 4–8 ks děr, jejichž hloubka v nosném podkladu by měla být minimálně 5 cm. Délku hmoždinky tedy určuje tloušťka izolantu + vrstva lepidla + oněch min. 5 cm.

Nejčastěji se hmoždinky osazují do tzv. „T styků“ mezi deskami a do ploch v místech podlepení, hlavy hmoždinek se zapouštějí 1–2 mm pod líc desky. Vznikne pravidelná šachovnice terčů, které se po přebroušení pokryjí asi 2 mm silnou vrstvou tmelu, do níž se zatlačí armovací síťovina (perlinka). Pásy výztuhy se vzájemně překrývají v šířce 10 cm, v rozích se instalují rohové profily. Suchý povrch se napenetruje a nanese se omítka.

Bezkontaktní zateplení

Základem provětrávané fasády je nosná konstrukce ukotvená do zdiva. Na ní se pak, po vložení izolace, připevňují fasádní obkladové prvky. Oproti klasickým fasádám zůstává mezi vnějším pláštěm a vnitřní konstrukcí s tepelnou izolací vzduchová mezera, umožňující provětrávání stěny.

Výhodou je eliminace vlhkosti a kondenzace vodních par ve zdivu, tepelněizolační účinek (v létě se díky vzduchové mezeře a proudění vzduchu fasáda naopak ochlazuje), dále vysoká protipožární odolnost a skvělá protihluková izolace.

Nejpoužívanější izolační materiály

Podle použité suroviny lze tepelné izolace rozdělit na pěnové, minerální a přírodní (dřevovláknité desky, komponenty z ovčí vlny apod.).

Z tavených perliček: Pěnový, izolační polymerní termoplast je známý jako polystyren. Desky se lepí přímo na zdivo, mechanicky se kotví a omítají tenkovrstvou omítkou. Lehčený polystyren se pro stavební účely vyrábí buď expanzní (EPS 70 až 150, kde číslo vyjadřuje napětí v kPa při 10 % stlačení) nebo extruzní (XPS) technologií. Oba produkty jsou výsledkem procesu technologické „přeměny“ kuličkového granulátu (podle druhu použití perly průměru asi 0,63–3,15 mm) ve finální izolační prvek. Přidáním grafitu se vyrábí šedý polystyren – např. Neopor, NeoFloor či GreyWall – (má o 20 až 25 % lepší izolační vlastnosti).

Součinitel tepelné vodivosti bílého polystyrenu činí λ = 0,040 W/mK a objemová hmotnost běžně používaného EPS je ρ = 15 až 40 kg/m3. Existuje i EPS perimetr, což je polystyren s uzavřenou strukturou povrchu, a některé izolační prvky s profilovaným povrchem.

Ze skla a čediče: K minerálním izolacím patří kamenná vlna, která vzniká tavením čediče (75 až 80 %) a strusky (20 až 25 %) a vyrábí se v měkkých rolích, rohožích nebo tuhých deskách. Skelná vlna (desky a role) se vyrábí z nového nebo recyklovaného skla. Uplatnění je prakticky stejně univerzální jako u vlny kamenné, tj. včetně stropů a podhledů i provětrávaných fasád. Vyrábí se také skleněná či kamenná vata (vlna) rozvlákněná, umožňující aplikaci foukáním.

Izolace z minerální vlny disponují velmi dobrými tepelně a zvukově izolačními i protipožárními vlastnostmi, materiál si zachovává dlouhodobou objemovou stálost (tvar), vlna nepodléhá působení plísní, hmyzu a hlodavců (biologické degradaci), je snadno tvarovatelná a oddělitelná. Vlnu tvoří množství jemných vláken a malých dutinek, v nichž je uzavřen vzduch.

Základy a spodní stavba

Kvalitním zateplením spodní stavby lze dosáhnout 10 až 15 % úspor energie. Struktura tepelněizolačního materiálu by měla být nenasákavá, odolná proti vzlínavosti vody a vůči mrazu. Nejběžnějším materiálem pro zateplení soklů staveb jsou desky z extrudovaného polystyrenu. Díky uzavřené homogenní struktuře buněk udržují svoje izolační vlastnosti v jakémkoli prostředí vystaveném vlhkosti (zemní vlhkost, podzemní a tlaková voda), jsou odolné vůči intenzivnímu mechanickému namáhání a součinitel tepelné vodivosti dosahuje hodnoty λ = 0,032 W/mK. Se základovými konstrukcemi úzce souvisí i hydroizolace.

Co se děje pod střechou

Požadavky na úspory energií a související zateplení domů se vztahují i na tzv. pátou stěnu fasády – na střechu. Střechou z domu uniká přibližně 15 až 35 % tepla. To je v průměru o 5 % více než obvodovým pláštěm budovy. Tloušťka tepelné izolace se odvíjí od hodnoty tepelného odporu, součinitele prostupu tepla a tepelné vodivosti. Významnou roli při návrhu a konečné realizaci řešení hrají místní klimatické podmínky (vlhkost, proudění vzduchu, množství srážek a průměrná teplota). Tepelnou izolaci lze instalovat buď nad krokve (nadkrokevní systém), nebo mezi krokve.