Předchozí část seriálu najdete zde.
Zdálo by se, že když máte noty, půjde všechno hladce. Ale teprve teď se váš dům ukáže v celé kráse. Staré domy jsou plné skrytých pastí, které se vám odhalí okamžitě, jakmile sáhnete do zdiva nebo krovů. Jenže – už je rozhodnuto, dilema ani lítost nejsou na místě. Výsledek musí stát za to.
Zápas s vlhkostí
Jak zmíněno, my jsme částečně demolovali a opravovali zároveň. Původní stavbu směrem do ulice jsme zachovali celou (mimo krovů a střechy), střední část celého traktu jsme byli vzhledem k jejímu havarijnímu stavu nuceni pobourat.
Problémem číslo jedna zde byla od nepaměti vlhkost. Dům se nachází pod úrovní přilehlých komunikací, opukové zdi tloušťky 80 cm nabraly ve své historii tolik vody, že bychom se v ní mohli koupat. Zvažovali jsme podřezání (nemožné, protože neexistovala jednotná spára, kterou by se dal řez vést), injektáž (zamítnuto jako finančně náročná záležitost s nejistým výsledkem), nebo odkopání zdiva a instalaci nopové fólie (což je asi nejčastější postup).
Nakonec jsme se rozhodli pro vykopání izolovaného vzduchového kanálu pod terénem kolem obvodových zdí s odtokem do odpadu, a to celé jsme ve finále překryli dlažbou. Tím jsme začali, a celkem to zafungovalo. Vycházel jsem z logického předpokladu, že obvodové zdi je třeba „odstavit“ od mokré půdy a proudící vzduch funguje jako vysoušeč – pomalu, ale jistě.
Boj s vlhkostí je ovšem během na dlouhou trať, a výsledek není nikdy stoprocentní. Dnes již vím, že jsme zmíněné postupy měli podpořit ještě sanačními omítkami.
Myslete i na odpady
Než přijede bagr a zakousne se do krovů a zdí, dobře si rozmyslete, kam budete dávat stavební odpad, kam dřevo, kam kovy, sklo atd. Všeho je víc, než se zdá! Hezké věci si schovávejte, budou se hodit. Pokud máte velký pozemek, doporučuji velké hromady, které se pak odvezou najednou. Pokud ne, jednejte logicky, ale rychle, jinak si pozemek „zaneřádíte“ a přijde deprese.
Pozor na příslušná povolení úřadů, ať už jde o demolici nebo nakládání s odpady. Bohužel se stále ještě dnes najdou lidé, kteří nechají tatru se stavebním odpadem vysypat někam do lesa nebo do stráně, kam odpad nepatří, což považuji za těžký zločin. Přesně tak se to dělalo za minulého režimu (pamatujete?).
Zapojte stroje
Částečné demoliční práce doporučuji provádět svépomocí, ale nedělejte to úplně sami. Neváhejte využít těžkou techniku a stroje, kdykoliv je to možné. Jinak se hrozně nadřete a vyčerpáte ještě před začátkem stavby. Ideální je, pokud demolici provádí firma, která bude později i stavět (ví, do čeho jde). Mě osobně například velmi bavilo mlátit kladivem do futer i okenních rámů, funguje to jako ideální psychohygiena.
Kladivo v akci
Pak stojíte před poloviční ruinou, říkáte si, zda je vůbec možné, že jste tu několik let žili. My jsme rozpoutali postupně nefalšované demoliční domino. Podle plánu jsme nechali zbourat obvodovou zeď směrem do dvora ve střední části stavení. Základy pod ní nestály za moc (marně jsme doufali, že budou), takže se dělaly znova. Při pohledu na protější obvodovou zeď bylo jasné, že musíme odstranit i ji. Sousedé naštěstí nebyli proti.
Pak se dům trochu „hnul“, protože přišel o historickou podpěru, kterou tvořila výše zmíněná zbouraná stavba. Podepřeli jsme ho a usoudili, že je třeba zbourat další zeď na chodbě mezi zbouranou a zachovanou částí, a to včetně stropů. Ano, správně, ve střední části stavení jsme postupně k našemu překvapení odstranili skoro všechno. Tím se samozřejmě všechny práce zpozdily a prodražily. Ale vítejte v klubu – to je rekonstrukce.
Než nastane okamžik, kdy přestanete ničit a začnete tvořit, počkáte si. Všechno trvá déle, než se zdá. Ale nezoufejte! Tuto fázi přežij(e)te a vězte, že to pak už bude zase jen lepší.
