Víte, co mají společného renesanční zámek Kratochvíle, barokní pevnost Josefov, romantický minaret v Lednici a kubistické domy pod Vyšehradem? I přes odlišný architektonický styl, účel a dobu vzniku byly všechny postaveny z tradiční pálené cihly. Ta byla u nás po staletí dominantním stavebním materiálem. Až dvacáté století přineslo změnu v podobě častějšího používání betonu a později nových zdicích materiálů – děrovaných cihel, tvárnic z pórobetonu apod. Ty mají před sebou slibný vývoj.
Jedna cihla, nebo sendvič?
V zásadě lze vysledovat dvě základní koncepce zděných obvodových plášťů – silné dobře izolující jednovrstvé zdivo a „sendvič“ s oddělenou nosnou a izolační částí. Každý z těchto konceptů splňuje normové požadavky a má svá pro a proti, záleží tedy na rozhodnutí stavebníka, které řešení upřednostní.
Jednovrstvé zdivo
Je dnes jednoznačným trendem zdicích technologií. U tohoto typu konstrukce je výsledný tepelný odpor přímo úměrný jeho tloušťce – čím silnější stěna, tím lepší izolační vlastnosti. Proto se nyní v nabídce výrobců objevují tvárnice odpovídající tloušťkám zdiva 425, 450, ale i 500 mm. Zároveň se silně odlehčují, a to jak stále větším podílem dutin, tak i vylehčováním základní suroviny.
Nejpokročilejší modely většiny výrobců (Porotherm, Heluz, Liapor a další) nabízejí kombinaci odlehčené kostry tvárnice vyplněné tepelným izolantem. Používá se perlit, minerální vata i polystyren. Jde o velmi lehké a měkké materiály, bezpečně ukryté uvnitř pevné „skořápky“, takže se s těmito prvky manipuluje velmi jednoduše a staví se z nich stejně jako z běžných cihel.
U věnců a nadpraží oken se často nevyhnete kombinaci s vkládanou izolací, což však nepředstavuje žádnou výraznější komplikaci. Pro dosažení výpočtového parametru zdiva je potřeba používat i tepelněizolačních omítek a doplňkových tvarovek.
Velmi jednoduše se pracuje i s prvky na bázi pórobetonu, například Porfix, Ytong. Mají nejen vynikající tepelněizolační vlastnosti, ale jejich malá měrná hmotnost velmi usnadňuje manipulaci s rozměrnými bloky. Například pórobetonová stěna domu o tl. 400 mm může být lehčí než příčka z plných cihel o tl. 15 cm.
Sendvičové zděné konstrukce
Tvoří je nosné zdivo v ekonomické dimenzi, doplněné o vnější tepelněizolační vrstvu a fasádní obklad, přizdívku nebo omítku. Nosná část stěny může být vyzděna ze všech výše uvedených bloků, nebo z ještě masivnějších materiálů – betonu či vápenopískových bloků. Z těch je pak možné stavět nosné stěny opravdu velmi štíhlé – cca 200 mm.
Na hotovou stěnu se z exteriérové strany následně montuje zateplovací systém. Průběžný zateplovací systém na fasádě usnadní řešení tepelných mostů v problematických místech (věnce, překlady, ostění atd.), nevýhodou je „měkčí“ a zranitelnější venkovní omítka. Fasádu lze opatřit větraným obkladem, ale tato skladba je vždy náročnější na provedení a dražší, ať už se použijí cementovláknité desky, dřevo, kompozitní materiály či cihelná přizdívka.
Přidanou hodnotou je trvanlivost a v neposlední řadě lepší tepelná pohoda. Větraná vzduchová mezera odvádí vlhkost a zabraňuje přehřívání a degradaci tepelné izolace a zajišťuje dlouhodobé zachování jejích vlastností.
* * *
Další články o zděných domech, materiálech a stavbě najdete na našem partnerském webu Stavbadomu.net.
