Typickou balkonovou rostlinou, která se často množí vegetativně, je pelargonie. Domovem většiny z přibližně 300 druhů je africký jih a všechny jsou vytrvalé. V přírodě rostou od pobřežních suchých skal a pouští až po vysoké, ve věčné mlze zahalené chladné hory, kde kvetou téměř celoročně. V nádobách se tradičně pěstuje několik původních druhů, jejichž listy silně voní citronem. Truhlíky ovšem patří moderním velkokvětým hybridům, vzpřímeným nebo převislým, odrůd byly vyšlechtěny již stovky.
Traduje se, že nejbohatěji kvetou prvním rokem, proto je nutné rostliny každoročně řízkovat. Slabší kvetení v dalších letech bývá ale často zaviněno nevhodnými podmínkami. Pelargonie se vysílí a v létě dlouho trvá, než se zase dostanou do kondice. Mateční rostlinu je nutné přes zimu uchovat na co nejsvětlejším místě při teplotách 5–12 °C. Řízkovat je možné celou zimu, čím dříve, tím lépe, aby do jara mladé rostliny stačily co nejvíce narůst. Mladé rostliny pěstujte na co nejsvětlejším místě, aby se nevytáhly, ven je vysazujte až po posledních mrazech. Starší rostliny však při dobré péči vydrží mnoho let a v bohatém kvetení nijak nezaostávají.
Verbeny a další rostliny
Oblíbené truhlíkové rostliny, které většina z nás zná pod počeštěným jménem verbena (Verbena), popřípadě nevžitým spisovným českým názvem sporýš, v knihách najdete pod latinským jménem Glandularia. Rozsáhlý rod, který obsahoval asi 250 (až na dvě výjimky amerických) druhů, se rozpadl na několik menších. Ve své domovině to bývají vytrvalé, mnohdy dřevnatějící keříky.
Až na několik málo výjimek se u nás pěstují zahradní hybridy, a to nízké záhonové typy (stonky dorůstají asi 20 až 25 cm výšky) a poléhavé typy s dlouhými, chabými, převislými stonky až metrové délky, které se rozrůstají do polštářů širokých kolem půl metru. Této vlastnosti se bohatě využívá při pěstování v truhlících a v závěsné keramice.
Převislé, truhlíkové odrůdy se množí řízkováním a zahradníci nabízejí vegetativně množenou sadbu. Pokud je pěstujete v kvalitní, na živiny bohaté zahradní půdě na slunném místě a v létě je dostatečně zaléváte a pravidelně přihnojujete, nádherně kvetou. Zimují se podobně jako pelargonie, jen teplotu i zimní zálivku potřebují o trochu vyšší.
Prakticky stejné požadavky mají další druhy vegetativně množených „letniček“, například australská modrokvětá vějířovka (Scaevola), jemná všelicha (Brachycome) s květy modrofialovými nebo mexická Sanvitalia procumbens se žlutými úbory a černým nebo zeleným středem. O něco vlhkomilnější a na zálivku náročnější je červenolistá Iresine, jihoafrický Monopsis nebo různé kultivary kejklířky (Mimulus).
Netýkavky i africká kopřiva
Jednou z mála nápadně kvetoucích rostlin vhodných do stínu a na severní stranu domu je netýkavka (Impatiens). Stínomilné jsou především tradiční druhy našich babiček – africká I. walleriana, které se říkalo sultánka, a I. balsamina z Asie. Mnohem odolnější jsou moderní velkokvěté hybridy, které se šíří pod názvem Impatiens New Guinea-hybridy a snesou slunce stejně dobře jako zastínění. Vynikají velkými plochými květy, barevnými listy a snášejí i sušší vzduch a mírné vyschnutí. Výborně se kombinují s různobarevnými odrůdami africké kopřivy (dříve Coleus, nyní se jmenuje Solenostemon) nebo s fuchsiemi.
Netýkavky ani africké kopřivy přes zimu nesmí vyschnout, potřebují dostatek světla a téměř pokojovou teplotu. Lze je na zimu hodně sestříhat, aby nezabíraly tolik místa. Pozor na škůdce! V zimním období jsou rostliny oslabené a přitahují mšice, molice a další savý hmyz jako magnet.
Doplňkové rostliny
Jako převislý doplněk do nádob se často používá vytrvalý dvouzubec, původem z Arizony a Mexika. V kultuře je rozšířen jediný druh Bidens ferulifolia. Ačkoliv původní forma je vzpřímená, pěstují se především plazivé a převislé formy dosahující až metrové délky. Početné, asi 3 cm široké úbory vykvétají v období od června až do prvních mrazů. Skvěle se uplatňují v truhlících v kombinaci téměř s jakýmikoliv rostlinami, nejčastěji s pelargoniemi.
Nejsou příliš náročné, potřebují slunce, kvalitní zem, nejlépe směs rašeliny, kompostu a písku v dostatečně objemné nádobě, pravidelnou zálivku a hnojení. Velmi snadno se množí řízkováním v únoru, matečné rostliny přezimují při dostatku světla a teplotách okolo 10 °C. Podobný efekt mají převislé kultivary rodu Plectranthus, které za léto narostou do více než metrových závěsů a efektně doplňují kvetoucí rostliny v okenních či závěsných nádobách.
Jako zelený převislý doplněk se používá i vytrvalý břečťan nebo okrasné druhy chřestu (Asparagus), kterým na zimu stačí teploty nad nulou.
Možností je mnoho, v prodeji se každým rokem objevuje spousta novinek, které je možné kombinovat s tradičně pěstovanými druhy. A když zrovna některý rok truhlíky nevyjdou tak, jak byste si ideál představovali – nevadí, příští sezonu chybu napravíte a pořídíte si vhodnější druhy.
Co to vlastně jsou balkonové letničky? |
| Strohý profesor botaniky vysvětlí, že letnička je rostlina, která v jediném roce vyklíčí, vyroste, dospěje a vykvete, vytvoří semena a odumře. Pro zahradníky má však mnohem širší význam. Letničkou označují jak pravou jednoletku, tak i rostlinu, která je schopná vykvést v roce výsevu, ale s příchodem zimy u nás zahyne, přestože je ve své teplejší domovině vytrvalá. Často se hovoří o takzvaných vegetativně množených „letničkách“, což jsou trvalky množené řízkováním a určené k okrase domů na jednu sezonu (předpokládá se, že v bytech není rostliny kde zimovat). |
