|
|
Podivní protinožciBlahovičníky neboli eukalypty (latinsky se totiž celý jejich rod nazývá Eucalyptus) pocházejí z Austrálie, menší počet jich najdeme i v Malajsii, Indonésii a na Nové Guineji. Ve své domovině vypadají úplně jinak než jejich neduživí a vytáhlí příbuzní, přežívající s vypětím všech sil v tmavých koutech našich bytů. Jde o majestátní, mnohdy až 100 metrů vysoké stromy s vysokým a hladkým kmenem. Listy blahovičníků mají zajímavé vlastnosti — unikátní je především tzv. listová dvojtvarost. Na výhonech nejmladších rostlin totiž vyrůstají bezřapíkaté listy zcela specifického tvaru a postavení. Listy ze starších větví už vypadají „normálně“, ale zato dokáží využít svůj řapík skutečně nebývalým způsobem: umějí se natáčet k Slunci „zády“, či spíše bokem — zkrátka svým nejtenčím profilem. Tak, aby na ně dopadalo co nejméně slunečních paprsků. Pro samotné blahovičníky to znamená obrovskou úsporu odpařované vody, pro jejich bezprostřední okolí už tahle specialitka zas tak výhodná není — eukalyptové lesy totiž poskytují jen velmi chudičký stín, a tak to v jejich podrostu mnohdy vypadá jako na poušti…
Tři metry za rokBlahovičníky jsou velmi rychle rostoucí dřeviny. V příznivých podmínkách dokáží během jednoho roku přirůst i o tři metry! Téhle jejich vlastnosti se už pár desetiletí využívá ke zpětnému zalesňování tropických oblastí. Eukalypty vyrostou i v poměrně suchých půdách a jsou tak vlastně jedinými dřevinami, které lze vysadit na plochy člověkem nerozumně vykácené (a následně erozí zničené a větrem vysušené). Jak žalostně a nepřirozeně takové monokultury v praxi vypadají, je už věc druhá… Vzdor předchozím slovům o suchomilnosti byly rychle rostoucí druhy blahovičníků používány dokonce i k vysušování močálů. Stromy schopné odpařovat obrovská kvanta vody navíc ozdravovaly krajinu — zlikvidovaly totiž líhniště moskytích přenašečů malárie. Dřevo eukalyptů je těžké, pružné a velmi odolné vůči hnilobě (díky vysokému obsahu silic). Stavaře tedy může zajímat, že se ho v tropech používá především pro vodní stavby. Hnědá až červená dřeva určitých blahovičníkových druhů se nazývají australský mahagon, jiné označujeme pojmy jako „bílý mahagon“ nebo „železné dřevo“.
Voňavky a mana nebeskáListy blahovičníků opravdu obsahují množství aromatických silic. Z listů druhu Eucalyptus globulus (jehož semenáčky bývají často nabízeny i coby pokojová dřevina) se získává nazelenalá a vysoce vonná esence — folium eucalypti. Té se používá k výrobě léků, voňavek a dokonce i cukroví! Také další druhy (např. E. dumosa) nám mohou osladit život — poskytují totiž sladkou manu.
Pokojové rostliny?Z předchozího výčtu eukalyptových vlastností bystrý bytový „uživatel rostlin“ jasně vycítí, že k ideálním pokojovkám mají blahovičníky daleko. Pokud ovšem bylo prodavačovo přesvědčování příliš silné a zájemci i nadále prahnou po jediném zachránci kvality jejich bytového vzduchu, znovu připomínáme pár slov z předchozího textu: majestátní stromy, množství slunce, nebývale rychlý růst… Vlastnosti zvýhodňující své nositele kdesi v tropických oblastech rozhodně nebudou tím „pravým ořechovým“ při běžném, řekněme konzumním pěstování v bytech! Především rychlý vývoj a monstrózní rozměry eukalyptů dělají problémy. Jakkoliv budeme rostliny v jejich rozletu brzdit, brzy překonají naše prostorové možnosti. Tvarování řezem i střihem je sice možné, větve a kmínky eukalyptů mají ovšem jen omezenou obrůstací schopnost, takže na rostlinách jsou po čase naše zásahy velmi dobře patrné (v tom špatném slova smyslu, samozřejmě!). Navíc je tu problém evropské zimy — vývoj blahovičníků probíhá celoročně a v našich zimních měsících je tedy nutně zcela nepřirozený — nedostatek světla nutí rostliny k příliš dlouživému růstu, stromky se vytahují a deformují. Lékem na tenhle neduh je umístění do co nejsvětlejšího a poměrně studeného prostředí (do 10 °C) — a tím určitě nejsou naše ložnice či obývací pokoje. Iluze si nedělejme ani v otázce množství uvolňovaných silic a vodních par do našeho „bytového“ vzduchu. Jistě, eukalypty výrazně voní a odpaří víc než třeba kapské fialky, ovšem celkové množství uvolněných plynů je tak nepatrné, že ho v podstatě nemůžeme pocítit. Aby tomu bylo jinak, museli bychom mít v obýváku vysazený malý eukalyptový háj — anebo spát v houpací síti zavěšené na mohutné větvi starého „ložnicového“ blahovičníku…
Pěstovat, či nepěstovat?Konečně se dostáváme k „hamletovské“ otázce. Pozor: tento článek nemá za cíl odradit všechny milovníky netradičních zelených dekorací bytu od pěstování blahovičníků! Chceme jen varovat před příliš růžovými představami o „zázračných“ schopnostech těchto rostlin. Jinak samozřejmě eukalypty v bytech pěstovat lze — a to dokonce s velkým efektem. Musí se to ovšem umět! Spíše než přímo v pokojích dosáhneme dobrých pěstitelských výsledků při pěstovaní blahovičníků coby mobilní zeleně — ideální je např. kombinace letnění pod širým nebem a zimování ve studeném skleníku či v zimní zahradě. Kromě nadměrných požadavků na prostor a světlo nemají eukalypty žádné další vyhraněné nároky — spokojí se s chudší zeminou, nepravidelným hnojením i ledabylejší zálivkou. Takže: pokud alespoň trochu rozumíte rostlinám, disponujete prostorem a eukalypty se vám líbí, určitě to s nimi zkuste! Ovšem musíte se smířit s tím, že poletovat v éterickém oparu blahovičníkových silic doma nebudete.
Zdeněk Ježek Foto: autor Zdroj: Můj dům 11/01 |
Blahovičníky
Kdy jsem se s nimi setkal poprvé? Je to už pěkných pár let: na jedné zahradnické výstavě prodával stánkař velmi zajímavě vyhlížející, stříbřitě „pomoučené“ stromečky. „Pane, kupte si blahovičník — vyčistí, zvlhčí a provoní vzduch vašeho bytu! Tytam budou alergie i dýchací problémy! “Sazenička velmi slibně voněla, i podlehl jsem propagandě a odnesl si ji domů. Jen ať ukáže, co umí! Bohužel, přestože v mých žilách koluje zahradnická krev a o rostlinách snad něco vím, první pokus nedopadl nijak slavně. Vzduch v mém obydlí zůstal neprovoněn a nezvlažen. Co však bylo horší: podobně dopadly i další pokusy. Život každého blahovičníku totiž skončil dřív, než stačil cokoliv změnit. Jak je to tedy s pěstováním blahovičníků v bytových podmínkách doopravdy?
