Každému experimentu musí ovšem předcházet určitá suma znalostí. V každém případě stojí za pokus koupit květinu, kterou jste doma ještě nikdy neměli.
Klasická vánoční hvězda
Mezi vánočními „pokojovkami“ jednoznačně vede E. pulcherrima, původem z Mexika. Je to ta důvěrně známá „vánoční hvězda“ nebo poinsettie. Roste v Mexiku a Střední Americe, kde je odedávna vysoce ceněným okrasným druhem. Může dorůst výšky až 8 m, ale jen v přírodě a v příznivých podmínkách. Zářivě červené listeny jsou uspořádány do růžice kolem květenství (cyathií). Četné kultivary mají barvu listenů cihlově červenou, růžovou nebo krémovou. Mnoho lidí si tento keřík kupuje jen jako vánoční dekoraci a po svátcích rostlinu vyhodí. Pokud si ji chcete nechat a pěstovat déle, měli byste jí splnit několik požadavků. Velkou roli hraje délka a kvalita osvětlení – při dostatečném světle a pokojové teplotě vydrží barevné listeny E. pulcherrima velmi dlouho.
Pokud chcete starší rostlinu přivést ke kvetení i v dalším roce, je třeba dodržet několik termínů teplot a délky osvětlení. Vánoční hvězda je krátkodenní rostlina, která k rozkvětu a vybarvení listenů potřebuje den kratší než 12 hodin. Délka dne od září vyhovuje a rostliny vykvetou přirozeně, je však třeba je ponechat v nižší teplotě než pokojové, zhruba 16 až 18 ˚C, na světlém místě, nejlépe na okně. Přes den rostlina potřebuje světla co nejvíce, po setmění však musí být tma, nesmí ji rušit ani světlo z ulice. Jakmile se listy vybarví, může se teplota zvýšit. Jako substrát vyhovuje běžná rašelinná směs s pískem, hnojí se granulemi zapravenými do substrátu nebo postřikem hnojiva na list.
Trnová koruna
Co mají společného květiny, kterým se říká „vánoční hvězda“ a „trnová koruna“? Obě patří do rodu pryšec (Euphorbia) a obě jsou tedy značně jedovaté. Také mají svorně rády teplo a hodně slunce, přestože pocházejí z úplně jiných konců světa. Vděčný druh Euphorbia milii neboli „trnová koruna“ pochází z Madagaskaru a v současnosti se prodává snad v každém květinářství. Původní forma kvete červeně nebo žlutě a je silně otrněná. Je to krátkodenní rostlina, která zakládá květenství při dni kratším než 12,5 hodiny. Starší rostliny mohou přezimovat při snížené zálivce a teplotě 10 až 15 ˚C. V prodeji jsou i kříženci E. × Lomi – tedy hybridy E. milii s E. lophogona a několika dalšími přikříženými druhy. Hybridy mají polosukulentní, sytě zelené listy, měkčí trny, kolem cyathií jsou dva listeny v odstínech fialové, růžové, oranžové, krémové a žlutozelené.
Nejsou citlivé na délku dne a kvetou v průběhu celého roku. Vyžadují co nejvíce světla a teplota by neměla klesnout pod 18 ˚C. A opět pozor – není radno podcenit působení latexu pryšců, protože i lidem bez alergické reakce může silně podráždit potřísněnou kůži. Zvlášť nebezpečné je, když se dostane do očí, pak je nutný okamžitý výplach vodou a pro jistotu i návštěva lékaře. To je důvod, proč pryšce rozhodně nepatří do dětských pokojů a raději ani do dosahu dětí.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Rododendron pod stromečkem
Tropické rododendrony, nebo nesprávně také azalky, patří mezi nejkrásnější živé vánoční ozdoby. Ano, opravdu tropické, z více než tisícovky druhů jich v tropech a subtropech roste většina, v tropických horách dokonce téměř polovina a některé dokonce i na stromech jako orchideje. Pro pěstitele byly tyto rododendrony objeveny kolem roku 1843 v jižním Pacifiku. První, kdo tropické rododendrony pěstoval, byli Angličané, pak se přidali Američané a Novozélanďané. V katalozích firem najdete kolem 400 původních druhů i nádherných hybridů.
Tropické rododendrony milují teplé dny a chladné noci, tedy velké výkyvy teplot. Dobře se jim daří při vyšší vzdušné vlhkosti. Substrát získáme smísením vláknité rašeliny, hrubého perlitu, pemzy a drobné drcené borky – rododendrony potřebují stále vlhké kořeny, ale nesnášejí trvalé mokro, pokud květináč stojí v misce s vodou. V době nasazování poupat a kvetení přihnojujeme výhradně speciálním hnojivem pro vřesovcovité rostliny a dodržujeme koncentraci podle návodu. Důležité jsou i dobrý pohyb vzduchu, jen lehké přistínění a trvale vysoká vzdušná vlhkost. A patrně vás překvapí, že i rododendrony jsou jedovaté, tak pozor, aby vás o Vánocích nepotkala zbytečná nepříjemnost.
Brambořík patří do chladna
K tradičním vánočním rostlinám patří samozřejmě brambořík (Cyclamen). V obchodech se prodává ve spoustě barevných odstínů, s vícebarevnými květy, se zkadeřenými okvětními lístky nebo různé miniaturní formy. Málokdo však zná původní plané bramboříky, třebaže jeden z nich je domácí i v naší přírodě. Přes dvacet druhů bramboříků roste především ve Středomoří, od Španělska po východní Írán, a na jih až do severovýchodní Afriky. Vyznají se v nich jen botanici specialisté, protože bramboříky jsou velmi variabilní, barva květu skoro všech druhů kolísá mezi světle růžovou a karmínovou, proměnlivé bývá i zbarvení a tvar listů.
V přírodě bramboříky rostou buď v podrostu světlých listnatých lesů nebo ve skalních spárách, u nás se s nimi lze setkat například v Podyjí. „Základním“ druhem pro všechny vyšlechtěné kultivary je Cyclamen persicum, který roste na vápencových půdách ve východním Středomoří. Patří k největším druhům a jeho květní stvoly mohou být vysoké až 15 cm. Květy jsou bílé, růžové i sytě karmínové. Barevné formy bramboříku perského se začaly pěstovat již kolem roku 1740 a jejich křížením vznikly celé skupiny kultivarů. Asi před 40 lety se objevily mezidruhové hybridy a nyní tolik oblíbené miniaturní formy.
Pěstujeme je ve směsi rašeliny, písku, kompostu a vápencové drtě, v polostínu se svěžím, vlhčím vzduchem. Kvetoucí rostliny potřebují poměrně nízké teploty 5 až 10 ˚C, jinak rychle odkvétají. V prostoru mezi okenními skly bramboříky vydrží kvést až čtyři měsíce. Zaléváme je do misky, hlíza a mladé listy by měly vždy zůstat suché. Na jaře rostliny umístíme pokud možno ven do stínu a vlhka, v létě potřebují zálivkovou pauzu, aby nasadily poupata. A pozor na jednu důležitou věc – hlízy bramboříků obsahují velmi jedovatý glykosid cyklamin.
