|
|
Způsob života (tedy i bydlení) dnešní lidské společnosti přírodě rozhodně nefandí. Slova o návratu k přírodě jsou většinou pouhými frázemi či psychologickými berličkami strádajících lidských duší. Stále intenzivněji se sice vyzdvihuje stavění domů v úzkém sousedství krajinných prvků, o přímém kontaktu či pravidelném pobytu v přírodním lůně si však kvůli vlastní uspěchanosti můžeme nechat jenom zdát. A tak ke slovu znovu (pokolikáté už?) přicházejí pokojové rostliny. Zelené spasitelky v kořenáčích jsou (kromě domácích zvířecích mazlíčků) v našich příbytcích prakticky jedinými zprostředkovateli opravdového dotyku té nejčistší přírody. A že kontakty s živými bytostmi pro své duševní zdraví potřebujeme, o tom nemůže být pochyb. Problematika pěstování pokojových rostlin je stále na pořadu dne. Mají to na svědomí jednak zpestřující se nabídky zahradnických prodejen, jednak nové pěstitelské možnosti, které s sebou přinášejí stavební technologie a trendy moderního bydlení. Nebude tedy jistě nošením dříví do lesa, když vám nabídneme sérii volně navazujících článků o možnostech a zásadách pěstování rostlin v bytových interiérech. V každém z nich se nejprve seznámíme s několika obecně platnými zásadami správného pěstování „pokojovek“. Má-li mít naše povídání skutečný užitek, probereme si vždy i konkrétní možnosti vhodného výběru a pěstování zelených obyvatel do specifických podmínek určitého bytového prostoru.
K čemu nám ty kytky jsou? Než začneme ozeleňovat svoje soukromí (a investovat někdy nemalé finanční částky), musíme dobře zvážit vlastní časové možnosti. Rostliny mohou být v krajním případě pouhým pasivním doplňkem interiéru, který zakrývá jeho nedostatky a vyplňuje „hluchá“ místa. Rostlinky zařazené do této pro jejich život nepříliš optimistické kategorie na tom nejsou nejlépe, přesto zůstávají živými bytostmi a tudíž budou mít určitou minimální poptávku po čase svého majitele. Pokud tedy budeme nakupovat dražší květiny a nehodláme se jim příliš věnovat, kupujme opravdu jen ty nejodolnější druhy. Je přece velký rozdíl, pořídíme-li vzrostlý fíkus za mnoho set korun nebo maličkou dvacetikorunovou kapskou fialku, kterou coby „předmět“ okamžité spotřeby po několika týdnech potěchy vyhodíme. Tento článek má však přispět k poznání zásad PĚSTOVÁNÍ rostlin, nikoliv jen jejich UŽÍVÁNÍ. Pro rostliny a potažmo i pro dušičky pěstitelů je stoprocentně lepší opačná varianta – když se zelení tvorové stanou skutečnými účastníky našeho života a přímými spoluuživateli bytových prostor, jejich organickou součástí. Jejich pěstování se v tomto případě stává opravdovým koníčkem vlastníka bytu – a spektrum použitelných druhů se může značně rozšířit. V drtivé většině případů se pokusy o pěstování domácích rostlinek ustálí na úrovni zlaté střední cesty mezi oběma uvedenými extrémy, ovšem i to určitě není špatné – koneckonců, jsme jenom lidé a ani v přírodě nerostou všechny rostliny v ideálních podmínkách a bojují se zatraceně silnou konkurencí.
Vybíjení baterií Vedle oblasti estetiky umějí rostliny pěstované v bytech nabídnout i další požitky zlepšující kvalitu lidské existence. Kromě už zmíněného pozitivního působení na lidskou psychiku dokáží nezanedbatelným způsobem ovlivňovat složení bytového vzduchu: odparem vody zvyšují jeho vlhkost, uvolňováním vonných baktericidních silic jej dokáží provonět a částečně sterilizovat a bez významu není ani mechanické zachycování polétavého prachu.
Méně už se ale ví, že domácí rostlinstvo pomáhá při vyrovnávání elektrické bilance člověka – je dokázáno, že zatímco předměty neorganického původu (plastové nádobí, „uměliny“ v oblečení apod.) vytvářejí spoustu statické elektřiny, kterou se lidské tělo nabíjí, květiny coby nositelky opačného náboje z nás dokáží nahromaděné „špatnosti“ zpětně vybít! Pokud někdo hovoří po uklidňující procházce lesem nebo po návštěvě skleníku o dobití vlastní „baterky“, trošinku se mýlí. Ve skutečnosti si ji totiž – zdravě a účinně – vybil!
Zásady správného výběru Je prakticky nemožné podat vyčerpávají „návod“, které rostlinné druhy, odrůdy a kultivary se hodí k ozelenění určitých konkrétních bytových prostor nejlépe. Ani dva naprosto stejně zbudované a prostorově orientované byty či domy se nemohou shodovat svými mikroklimatickými poměry – samozřejmě to vyplývá především z jedinečnosti osobnosti každého z nás a tedy z různého životního stylu. Při ozeleňování nových, ještě „neodzkoušených“ prostor je tedy každopádně nutné vždy tak trochu improvizovat a zkoušet. Na základě postupně získávaných zkušeností (pro rostliny mnohdy velmi bolestných, pro nás draze zaplacených) se pak teprve začne postupně formovat určitý výraz a styl zeleně každého příbytku. Již zmiňované velkoprodejny dnes nabízejí plejády nejrůznějších pokojových rostlin. Ve vzduchu visí otázka, jsou-li všechny předkládané druhy opravdu vhodné pro bytové pěstování a zda nejsou mnohé rostliny jen krátkodobě použitelným spotřebním zbožím. Ke cti obchodníků je třeba konstatovat, že drtivá většina u nás i jinde v Evropě prodávaných rostlin je v našich domech dobře pěstovatelná – jen je třeba dobře vybrat a také alespoň trochu rostlinám rozumět. Před vlastními nákupy či výměnami určitě nebude od věci pokusit se o rostlinách, po nichž zatouží naše srdce i byt, něco více vyzvědět. Vhodné literatury je spousta a také znalý zahradník určitě nebude mlčet jako ryba (horší už to bývá u neprofesionálních prodavačů). Faktorem, na nějž musíme brát při pořizování nových „pokojovek“ zřetel největší, je ovšem světelná náročnost konkrétního druhu. Není samozřejmě možné běhat po obchodech s lexikonem, ale už podle vzhledu rostlin lze dost často vytušit, které druhy budou prosperovat v polostínu a které dlouho nevydrží bez přímého dopadu slunečních paprsků. Hodně světlomilné (a zároveň suchomilné) druhy poznáme zpravidla podle menších, popř. otrněných listů, přítomnosti květů, podle zvláštní tělesné stavby (např. sukuletní stonky kaktusů, pryšců a dalších původních obyvatel polopouštních oblastí hovoří za vše). Naopak druhy tolerantnější k celoročnímu zastínění poznáme podle „zelenějšího“ uniformnějšího vzhledu, bujnějšího vzrůstu apod. Nechme už ale pro dnešek teoretizování!
Co do běžného obýváku? Zkusme si nyní ozelenit takový průměrně prostorný a osvětlený obývací pokoj. Samozřejmě, že množství použitých rostlin závisí především na prostorových možnostech – tedy na tom, kolik nábytku a dalších doplňků v místnosti máme. V prostornějším interiéru bychom měli uplatnit jednu nebo několik větších (dominantních) rostlin a určitý počet zástupců tzv. doplňkové zeleně. Nosnými druhy by měly být světelně méně náročné druhy, které navíc postavíme na taková místa, která jsou i v zimě dostatečně osvětlená – zbavíme se tím nepříjemného stěhování a posunování mnohdy těžších květináčů s rozložitými rostlinami. Doplňkové druhy jsou mobilnější a můžeme s nimi pohybovat dle potřeby.
Jako ideální dominující rostliny běžných obýváků lze určitě doporučit zástupce palem, diefenbachií, dracén, a fíkusů, náchylnější jsou už např. banánovníky, cykasy nebo juky. Při výběru palem si musíme dát pozor: vedle tropických, tedy celoročně teplomilných druhů (jako je např. v zahradnických centrech běžně sehnatelná Licuala – viz obr. 1) existují i subtropičtí zástupci, kteří vyžadují studené zimování a do prostor vytápěných na „pokojové“ teploty nejsou vhodní (např. rody Chamaerops a Phoenix). Při pořizování palmy si musíme uvědomit, že kupujeme doslova „mládě“, které se nám v příhodných podmínkách rychle vyvine do mnohdy nepříjemných rozměrů. Až na výjimky (jednou z nich je běžně prodávaný druh Areca lutescens) nemůžeme palmy zmlazovat řezem – proto musíme už při jejich nákupu myslet poněkud více na budoucnost.
Především začátečníci by ovšem měli sáhnout nejlépe mezi fíkusové druhy a odrůdy. Tito olistění nezmaři vyhledávají v přírodě často značně potemnělá pralesní stanoviště a na naše špatné zacházení a suchý bytový vzduch si už velmi dobře zvykli. Výběr fíkusů je opravdu veliký, většinou se rozhodujeme mezi pilotními druhy Ficus benjamina (obr. 2) a Ficus elastica. Pokud se nám příliš vytahují pěstované dracény (jako např. nejznámější Dracaena marginata nebo D. deremensis), je nutno je občas otočit za světlem, popř. i zmladit seřezáním bujně přirůstajích vrcholů. Vysoké a objemné keře a stromy můžeme dobře vyvážit středně vzrůstnými zelenolistými druhy – výborné a nenáročné jsou např. „tchýniny jazyky“ (Sansevieria), šáchory (Cyperus) nebo reprezentanti rodů Spathiphyllum a Schefflera… K dispozici máme také spousty lián – ty pneme buď přímo po dřevinách a nábytku nebo po speciálních konstrukcích a tyčích obalených mechem. Asi nejosvědčenějšímu a nepřekonatelnému plazivci „potosu“ (Epipremnum) zdatně sekundují monstery (na snímku č. 3 je představena jejich vzácnější panašovaná forma) nebo zástupci rodů Piper, Cissus, Roicissus, Syngonium, Pothos a řada dalších.
V nepříliš výslunném obývacím pokoji nemůžeme počítat s velkým využitím kvetoucích pokojových rostlin. Barevnou nádheru jejich květů lze plně nahradit mnohými pestrolistými druhy – zatímco např. známý kroton (Codiaeum) nebo Maranta porostou v místnosti (a to i docela potemnělé) celoročně, u áronovitých klenotů rodů Alocasia (na snímku č. 4 je nejčastěji nabízený hybrid Alocasia „Amazonica“) a Caladium (obr. 5) musíme počítat s tím, že se nám rostliny na zimu „schovají“ do hlíz a vyraší opět až zjara.
I přes téměř absolutní platnost předchozích dvou vět v rostlinném světě existují četné výjimky. I v polostínu mohou rozkvést velkokvěté orchideje teplomilného rodu Phalaenopsis (obr. 6). Pokud jim dopřejeme kromě zálivky dešťovou vodou a pravidelného přihnojování také občasné orosení jejich ztloustlých listů, můžeme se z efektních květů radovat opakovaně a po dlouhé měsíce.
Naopak zcela ortodoxně sezonním „pracantem“ na poli zkrášlování zejména zimních a brzce jarních obýváků je vznešená amarylis (správně latinsky Hyppeastrum), jejíž volné cibule nebo předpěstované sazenice jsou běžně k dostání. Tuhle kytku však musíme po odkvětu „uklidit“ do chladnějších prostor a na jaře nejlépe pod širé nebe. Jedině tak může načerpat novou energii pro období „zimního spánku“, který bezpodmínečně potřebuje pro kvetení v následujícím roce. V poslední době trochu opomíjenými, přesto však velmi vděčnými kvetoucími obyvateli nepřetápěných obývacích pokojů, jsou také ibišky (obr. 7). Dobře pokvetou, postavíme-li jejich keříky v zimě přímo na okenní parapety a v předjaří je přesadíme a zároveň zmladíme hlubokým řezem.
text: Zdeněk Ježek foto: autor |
Ozeleňme svůj dům!
Pokojové rostliny často doma zprostředkovávají jediný kontakt s přírodou. Je proto jistě na místě zajímat se o možnosti a zásady jejich pěstování.
