Skip to content

Pestré květy rododendronů

Bohatě kvetoucí kultivary rododendronů s oblaky velkých, zářivě barevných květů právem patří k nejoblíbenějším dřevinám. V pozdním jaru, kdy kvetou, se do vyhlášených parků a zahrad vydávají doslova procesí lidí. Hlavní záplava květů přichází koncem května a začátkem června, ale původní botanické druhy kvetou už od února.

Galerie

Rododendrony, někdy česky nazývané i nepříliš vžitým jménem pěnišníky, jsou zajímavé vřesovcovité keře (Ericaceae) rozsáhlého rodu s více než tisícovkou druhů. Jsou rozšířené po celé severní polokouli, vývojové centrum leží v Himálaji, kde roste největší počet druhů. K dalším oblastem velmi bohatým na rododendrony překvapivě patří Nová Guinea a Borneo, kde je známo přes 200 druhů.

S rododendrony se setkáme i na jižní polokouli – na severu Austrálie. Poměrně málo druhů nalezneme v Evropě a v Severní Americe. V Africe ani v Jižní Americe nerostou.

Bohatstvím a sortimentem druhů i odrůd je pověstný zámecký park v Průhonicích.

Bohatá paleta druhů

Jednotlivé druhy se od sebe poměrně výrazně liší, najdeme mezi nimi přes 20 m vysoké stromy i sotva 20 cm dorůstající keříky, druhy stálezelené i opadavé, jimž nepřesně říkáme azalky, v tropech dokonce i epifyty (sekce Vireya). Listy mohou být dlouhé necelých 10 mm (rododendron obtížený – R. impeditum) nebo dorůstají délky až 90 cm (R. sinogrande).

Stejné rozdíly najdeme u květů: korunka rododendronu drobnokvětého (R. micranthum) měří kolem 1 cm, zatímco u druhu R. griffithianum ze severní Indie (Sikkim) a Bhútánu dosahuje květ průměru až 16 cm a navíc nádherně voní.

Tenké kmínky rododendronů se větví nízko nad zemí. Kořenová soustava je mělká, velmi hustá, složená převážně z bohatého vlášení. Většina druhů i kultivarů má listy silné, tuhé a kožovité, bývají střídavé, většinou krátce řapíkaté, celokrajné, u některých druhů vroubkované nebo pilovité. Tvar mají různě podlouhlý, bývají zelené, vzácně našedlé, někdy z rubu rezavě nebo světle plstnaté. U opadavých azalek se na podzim hezky barví do oranžova.

Azalky se často říká těm druhům rododendronů, které mají opadavé listy. Vynikají bohatstvím květů sytých barev, nápadné jsou především odstíny žluté, oranžové a červené. Jen málokdo však tuší, že rododendrony jsou jedovaté, zvláště pak krásné květy.

Květy jsou souměrné, kalich pětičetný, koruna může být nálevkovitá, zvonkovitá nebo kulovitá, pěti až deseticípá v odstínech od bílé, nažloutlé, růžové, oranžové, červené, fialové, purpurové, modré až po nahnědlou. Plodem je dřevitá, podélně pukající tobolka s velkým množstvím drobných semen.

U většiny stálezelených zahradních kultivarů i u některých původních druhů je olistění poměrně husté, někdy až jednolité a „těžké“. Většina původních stálezelených druhů má texturu řidší, neuspořádané chomáče listů na koncích větví a kmínky ve spodní části holé. Opadavé druhy působí mnohem lehčím a vzdušnějším dojmem. Z těchto vlastností a (samozřejmě) bohatého kvetení vycházejte při výběru rostlin do své zahrady.

Bíle kvetoucí odrůda má výstižné jméno Persil. Opravdu!

Hledání vhodných podmínek 

Rododendrony se nehodí do každé zahrady – a také v každé nenajdou vhodné podmínky pro správný růst. Základní podmínkou je vlhké klima, nezáleží tolik, zda v podhůří nebo v nížině. Mírné přistínění vyššími stromy není bezpodmínečně nutné, ale pomáhá chránit před zimním a předjarním sluncem, které může spálit listy.

Obecně lze říci, že čím větší má rostlina list, tím vyšší je potřeba zastínění, velký list znamená i nižší mrazuvzdornost. Všechny opadavé druhy snášejí umístění částečně na slunci, stálezeleným se lépe daří ve stínu. Pokud však přikrývkou z chvojí přitlumíme účinek zimního a předjarního sluníčka, na jaře a v létě ho obvykle snášejí.

Z toho vyplývá, že ideální místo nacházejí rododendrony v severní nebo západní poloze v lehkém zástinu, kde jsou navíc chráněné před prudšími větry.

Velmi povedenou sérií odrůd jsou Jelínkovy azalky, zde kultivar ´Labe´. Všechny jsou drobné, kompaktní a velmi bohatě kvetou v různých barvách.

Zálivka a půda

Během sušších zim někdy rododendrony zkroutí listy a odumírají. Pěstitelé se domnívají, že keře zmrzly. Bývá to však jinak, rostliny doplatily na nedostatek vody v půdě a uschly. Fakt, že vždyzelené druhy a odrůdy mívají svěšené listy, ještě neznamená, že i v zimním období netranspirují, takže se musí, i když ne často, zalévat.

Dostatek vláhy v půdě i vyšší vzdušná vlhkost bývají podmínkou dobrého růstu rododendronů, proto jim prospívá časté postřikování. Vhodné je i mulčování rašelinou či borkou.

S výjimkou rododendronu chlupatého (R. hirsutum) a rododendronu raného (R. x praecox) rododendrony nesnášejí vápník, půda má být kyselá a humózní, nejlépe s vysokým podílem rašeliny nebo lesní borové hrabanky.

Mladé rostliny se vysazují v předjaří, vždy s kořenovým balem. Pokud koupíte rostliny a ihned je nezasadíte, je třeba je vlhčit. Oschlé kořenové baly před výsadbou postavte na půl hodiny do nádoby s vodou, aby důkladně nasákly. Přihnojujte pouze od dubna do června, ne později, aby letorosty stihly do zimy vyzrát.

Rododendrony se zásadně neokopávají do hloubky, protože koření i těsně pod povrchem půdy.

Co české zahrady

Mnohem častěji než botanické druhy se pěstují velkokvěté hybridy. Kvůli množství kultivarů bylo nutno sortiment rozdělit na několik skupin podle zahradnického hlediska podle původu na opadavé azalky a stálezelené rododendrony, které se dále člení na skupiny: japonské azalky (rozdělené do 20 podskupin podle použitých výchozích druhů) a na velkokvěté rododendrony (vyšší a nižší).

Z obrovského množství pěstovaných druhů a kultivarů se těžko doporučuje, záleží na prostorových možnostech konkrétní zahrady, klimatu i osobním vkusu. Vhodné je přitom sledovat dobu kvetení, správná volba znamená prodloužení radosti z kvetoucích keřů. Nejdříve kvete rododendron špičkolistý (R. mucronulatum) – již koncem ledna, naopak až koncem srpna zazáří purpurově červený rododendron slívolistý (R. prunifolium).

Důležité je také povšimnout si, odkud který kultivar pochází. V našich podmínkách se mnohem lépe osvědčují odrůdy vyšlechtěné v kontinentálních podmínkách (např. v Německu), které jsou mnohem mrazuvzdornější. Anglické a holandské odrůdy bývají sice efektnější, ale také výrazně choulostivější na nízké zimní teploty a u nás vymrzají.