Co že tam hledají? Samozřejmě: na podzim kamsi založené a už zapomenuté květinové truhlíky! Když je objeví, ihned se shánějí po kvalitní zemině a samozřejmě po sazenicích vhodných druhů rostlin. Berou útokem nádherně barevná pařeniště „svých“ (pohříchu pomalu vymírajících) klasických zahradníků i přeplněné pulty kvalitně zásobených supermaketů.
Nabídka tzv. truhlíkových rostlin je rok od roku bohatší a přibývá množství novinek – jak se tedy v přepestré květinové záplavě vyznat? Pojďme si tedy na tuto otázku odpovědět, nechat se trochu inspirovat a správně jarně naladit! Nejprve se však vraťme k našim truhlíkům.

Chvála plastu
Truhlíky si většinou nepořizujeme na jeden rok, a tak bychom jejich výběru měli věnovat pozornost. K dostání jsou především výrobky plastové – ty jsou k pěstování rostlin určitě nejvhodnější, ovšem i zde je dobré vybírat a zbytečně nešetřit.
Především by truhlík měl být dostatečně objemný – v malých nádobách rostliny rychle spotřebují veškeré živiny. Navíc příliš hustě prokoření celý vnitřní prostor, čímž se radikálně zmenší možnosti ukládání vodní zásoby po zálivce: voda při zalévání rychle vyteče mimo dosah kořenů a zvláště během suchých a teplých letních dní rostliny pernamentně strádají suchem.
Pozor, plastická hmota, z níž jsou truhlíky vyrobeny, je někdy příliš měkká. Toho si většinou všimneme až poté, co nádoby doma naplníme zeminou a ony se nám ve střední části nepříjemně roztáhnou a někdy doslova „rozjedou“. Přes snížený okraj potom při zálivce uniká rozmočený pěstební substrát.
Mnohý laický pěstitel „truhlíkovek“ dělá jednu zásadní chybu: zapomene zkontrolovat, zda mají truhlíky vyrobené otvory pro odtok přebytečné zálivkové vody! Tahle na první pohled přehlédnutelná maličkost je pro řadu rostlin otázkou života a smrti. Trvale přemokřené kořeny totiž nevydrží dlouhodobý nápor prostředí bez půdního vzduchu a podlehnou ataku hnilobných bakterií. Pokud výrobce otvory „zapomene“ udělat, musíme si je, např. pomocí vrtačky nebo rozžhaveného hřebíku, vytvořit sami.
Barvu truhlíků volíme podle svých estetických potřeb a vkusu; nepříliš vhodné jsou nádoby bílé (barva může dominovat nad krásou pěstovaných květin) a zcela černé (obsah takto zbarvených truhlíků se na sluníčku příliš přehřívá). Z uvedených důvodů je asi ideální červená imitace pálené hlíny.

Keramika neuškodí
Pokud se někdo zhlédne v keramických nebo kameninových pěstebních nádobách, také nedělá chybu. I v takových truhlících, mísách nebo žardiniérách se rostlinám daří dobře, ovšem péče o ně má některá specifika.
Zálivka rostlin pěstovaných v pálených výrobcích s neglazovaným povrchem musí být intenzivnější – pórovitá struktura totiž umožňuje odpar nezanedbatelného množství vlhkosti. Problémy může dělat rovněž větší hmotnost keramiky nebo nadměrné usazování špatně odstranitelných uhličitanových solí na vnitřním povrchu nádob.
Vrtání opomenutých otvorů na dně keramické nádoby je poněkud složitější a je dobré je svěřit zkušenějším rukám – pokud tato možnost není, použijeme speciální tvrzený vrták určený k práci v betonu a zdivu. Vrtáme při nízkých otáčkách a na dno nádoby nalijeme kvůli chlazení trochu vody.
Dřevěné truhlíky byly doménou našich babiček, dnes se s nimi setkáváme už jen zřídka a k pěstování rostlin je nelze doporučit.

Čistota – půl zdraví
Osázené truhlíky vydrží na parapetech oken nebo na balkonových zábradlích díky stále teplejšímu klimatu až do pozdních podzimních měsíců; teprve začátkem prosince rostliny nenávratně zničí první silnější mrazy. Tehdy jejich majitelé na okamžik přeruší svůj zahradnický zimní spánek a truhlíky i s obsahem prostě někam schovají. Dělají chybu!
Všechny pěstební nádoby by totiž měly být ihned po ukončení sezony vyprázdněny – a když ne přímo dezinfikovány (např. výplachem slabě růžového roztoku hypermanganu), tak alespoň řádně vyčištěny a umyty. Tímto na první pohled zbytečným opatřením snížíme riziko jarních invazí živočišných škůdců.
Při několikaletém používání se v truhlících mohou usazovat pro rostliny příliš „slané“ nánosy zmiňovaných uhličitanových solí. Z plastikových truhlíků je odstraníme mechanicky, např. pomocí nože nebo drátěného kartáče. Horší je to s usazeninami v keramických nádobách. Tady je nejlepší sáhnout k osvědčené „chemii“ našich hospodyněk – truhlíky ponořit na 24 hodin do octové lázně a poté vše důkladně odrhnout a vymýt pod tekoucí vodou.

Zemina základem úspěchu
A teď jeden vzkaz šetřílkům: rozhodně nelze opakovaně užívat tutéž zeminu po dobu dvou a více let! Substrát je i po jednosezonním pěstování rostlin znehodnocen příliš intenzivním využíváním – půdní struktura je zborcená, pH vychýleno od běžných hodnot a časté jsou i infekce a zvýšené koncentrace kořenových chorob a škůdců. Proto je dobré obsah truhlíků každoročně kompletně vyměnit a starou zem i se zbytky kořenů nechat zregenerovat někde na kompostu. Jaká zemina je tedy nejlepší a kde ji vzít?
I když jsme v posledním desetiletí zahradnickými firmami rozmazlováni a přibývá „zaručeně nejvhodnějších“ substrátů např. pro muškáty, petúnie nebo jiné truhlíkové druhy, opět je na místě zdrženlivost při jejich výběru. Ne všechny typy zemin jsou totiž nejvhodnější.
K výrobě směsí nabízených v obchodní síti je většinou používána jen mírně obohacovaná a upravovaná těžená rašelina. Ta je sice relativně dobře vzdušná, horší je to však s udržováním optimální půdní vlhkosti a především s obsahem důležitých minerálních látek. Takže při nákupu „čistých“ rašelinných substrátů je třeba počítat s tím, že budeme muset častěji zalévat a hnojit (nejlépe jednou za 1–2 týdny roztokem komplexního hnojiva, např. Kristalonu či Vegafloru).
Majitelé zahrádek mohou koupený substrát vylepšit přimícháním objemové třetiny až poloviny lehčí humózní zahradní země (pozor ovšem na půdní zásobu semen plevelných rostlin!). Použití „čisté“ zeminy z polí a záhonů není pro truhlíky nejvhodnější – je příliš těžká a hutná (což lze někdy upravit přídavkem bílého říčního písku). Pro nápravu podmínek výživy rostlin v chudých rašelinných směsích lze využít i pomalu rozpustné hnojivové tablety, které při sázení mladých rostlin ukládáme v blízkosti jejich kořenů.

Každý podle svého gusta
Truhlíky lze osazovat mnoha způsoby. O tom, jak budou výsledná truhlíková „aranžmá“ vlastně vypadat, rozhodují nejen estetické potřeby a vkus tvůrců, ale také jejich zahradnická erudice a prostorové možnosti. Je nabíledni, že jinými druhy budeme osazovat např. zábradlí severních a jižních balkonů, značné rozdíly musíme udělat také mezi denně opečovávanými domácími nádobami a „firemními“, často až příliš opomíjenými lodžiovými „minipopelníky“…
Většina českých fandů a fanynek balkonového pěstovaní květin dává, vzdor rozšiřující se rostlinné nabídce, přednost tradičním „monokulturám“ starých dobrých převislých muškátů, petúnií nebo surfinií. Proti gustu žádný dišputát – ale pohled na pestrobarevný truhlík, sesazený třeba z desítky barevně a vzrůstově sladěných druhů,
není vůbec špatný. Stačí jen trocha odvahy a vše může vypadat jinak. Sesazované kompozice mají kromě své rozmanitosti i jiné výhody – např. má-li některá z použitých rostlin květní útlum, nahradí ji hned několik jiných. Návodem ke konkrétním způsobům a možnostem kombinovaných výsadeb je obrazová příloha článku – snímky představují ty druhy rostlin, které jsou krásné a navíc vhodné k tvorbě sesazovaných truhlíků.

Zdeněk Ježek, Foto: autor

Zdroj: Můj dům 6/01