Přivolejme jaro

Tato květina pocházející ze Středomoří nejenom že kouzelně vypadá, ale často i krásně voní. Květy mohou mít odstíny bílé, žluté, oranžové a smetanové. Do květináče vysazujeme několik cibulí blízko sebe a z hlíny (mohou ale být zasazeny i ve štěrku) necháme vyčnívat jen krčky. Když se objeví poupata, přeneseme květináče do osvětlené místnosti, nikoliv však na přímé slunce. V tomto období vyžadují také přiměřenou, vyrovnanou teplotu vzduchu okolo 15 °C a stále vlhkou půdu, nesmíme je však přelít. Hnojení by mělo být pravidelné.

Stěží bychom hledali rostlinu, která by měla tolik rozmanitých odrůd, barev a tvarů květů jako právě tulipán. Cibule je dobré zasadit do zeminy ve skupině a zajistit dostatek čerstvého vzduchu. Pokud jsme cibule zasadili později, je dobré pravidelně po deseti dnech hnojit, ale pouze do té doby, než se objeví poupata. Zálivka se u tulipánů doporučuje spíše mírnější a teplota by se měla pohybovat mezi 10 až 15 °C. Rostlině svědčí světlé prostředí, ale pozor na přímé slunce! Náchylná je k plísňovým chorobám. Tulipány nejlépe vyniknou, pokud je nemícháme s jinými odrůdami.

Rostlina z čeledi liliovitých pochází z oblastí Balkánu, Malé Asie, Kavkazu a střední oblasti bývalého Sovětského svazu. Dorůstá výšky 10–20 cm, ze stonku vyrůstají světlezelené úzké člunkovité listy. Kvete od března do dubna. Květy jsou zářivě modré a tvarem připomínají zvoneček (nerostou vzpřímeně, nýbrž visí na několika stvolech v hroznovitých útvarech směrem dolů). Ladoňka má kulovité cibule, které vysazujeme koncem září do živné propustné humózní půdy. Hloubka výsadby by se měla pohybovat mezi 6 až 10 cm, vhodná vzdálenost mezi cibulkami, pokud je chceme pěstovat venku na zahradě, je 10 cm. Rozmnožuje se dceřinými cibulemi a semenem. Daří se jí na slunných až polostinných stanovištích. Pěstuje se i bílá varieta, která má kromě květů bílou i cibuli.

Kromě základní purpurové barvy existuje několik pěkných kultivarů – např. Aphrodite s čistě bílými květy a zelenou kresbou na vnější i vnitřní straně, Charon patřící k nejtmavším kultivarům nebo kultivar Pomona, který má bílé květy s tmavou purpurovou kresbou.

Hyacint se díky bohatému a intenzivně vonícímu květu používá k rychlení. Existuje množství barevných variet: bílá, žlutá, oranžová, růžová, červená, modrá, fialová, a to v různých odstínech. Rostliny nechte v květináči až do doby, než začnou žloutnout listy, a pak cibule vyndejte, uložte do půdy a vysaďte na podzim. Vhodná hloubka výsadby je 15 cm. Květiny vyžadují lehčí humózní půdu a slunná stanoviště. Množí se dceřinými cibulkami. Doba květu březen a duben.

S rychlením rostliny začínáme už od září. Do nádoby vysadíme podle velikosti 10–15 cibulí, zalijeme a nádobu umístíme na 8–10 týdnů na tmavé a velmi chladné místo. Zemina nesmí vyschnout. Po zakořenění postupně zvyšujeme teplotu, dokud se vyrašená poupata nezačnou zabarvovat. Dbáme na to, aby neměla moc světla, jinak se květů nedočkáme. Kvetoucí rostlinu umístíme na chladné, světlé místo, kde nám déle vydrží.

Jedna z mála rostlin, která nám nejčastěji vykvete. Rostlinám nejvíce vyhovuje, když je necháte na jednom místě. Rostlina umístěná v tmavším koutě často překvapí bohatým květem. Na podzim rostliny umístíme do chladnější místnosti s teplotou 8–15 °C. Když se na jaře objeví květní stvol a doroste asi 10 cm, můžeme rostlinu přemístit do tepla a začít více zalévat.

Tato tropická rostlina má domov v Peru a Ekvádoru. Pěstujeme ji ve velkých nádobách nebo ve sklenících. Krásné vonící květy se za vhodných podmínek musejí objevovat celoročně. Vyžaduje stabilní teplotu a dostatek světla.