Trvalky časného jara

Čemeřice

K nejznámějším jarním květinám patří čemeřice. Tyto vytrvalé byliny se řadí do čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae), jsou tedy značně jedovaté! Často rozkvetou již pod sněhem, na konci února.

Asi 20 až 25 druhů roste hlavně v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. Nejčastěji se setkáte se stínomilnou, asi 30 cm vysokou čemeřicí černou (Helleborus niger), která vykvétá časně, někdy dokonce již pozdě na podzim. Navzdory jménu má čistě bílé květy, vhodné k řezu.

Čemeřice korsická (H. lividus subsp. corsicus) pochází z horských luk a pastvin Korsiky a Sardinie. Má pilovitě zubatý okraj listů, dorůstá až 70 cm a vyžaduje zimní kryt ze suchého listí.

Setkat se můžete i s temně červeně kvetoucím druhem čemeřice nachové (H. purpurascens) nebo s velmi variabilní čemeřicí východní (H. orientalis) s krémově bílými, často skvrnitými květy.

Mnohem častěji než původní druhy se ovšem v zahradách pěstují zajímavé a krásné hybridy. Kvetou v barevné škále od krémově bílé, světle zelené, růžové, purpurové až po fialově černou. Květy mají různorodé formy.

V přírodě čemeřice nejčastěji rostou ve světlých listnatých lesích. V zahradách se sázejí do podrostu stromů, do zásadité či neutrální půdy. Rostou-li ve vlhčí půdě, snesou i slunce. Množí se dělením trsů nebo výsevem.

Sasanka

Jedna z našich nejznámějších jarních květin, sněhobíle kvetoucí sasanka hajní (Anemone nemorosa) roste hojně v listnatých lesích i v parcích a oborách. Méně se ví o zajímavých zahradních formách s květy jiných barev nebo plnokvětých.

Tato křehká hajní rostlina vykvétá už v březnu a dubnu, poté vytvoří plody a zatahuje do podzemních orgánů do příštího jara. Potřebuje vlhčí kyprou půdu a přistínění.

Velmi atraktivním druhem je sasanka věncová (A. coronaria), původem ze Středozemí a západní Asie. Kvete v dubnu a v květnu a stejně jako předchozí druh patří mezi takzvané efemeroidy – to jsou hlíznaté nebo oddenkaté druhy, které brzy po odkvětu zatahují.

Pěstuje se pouze pestrá směs kultivarů s květy jednoduchými ´De Caen´ a plnokvětými ´St. Brigid´. Výborně se uplatní ve skalkách nebo před keři na okrajích záhonů.

Hlízovitý oddenek má i sasanka vábná (A. blanda), pocházející z jihovýchodu Evropy. V přírodě ji najdeme v horách, ve výškách kolem 2 000 m nad mořem. Dorůstá do výšky 10 až 15 cm, původní druh má květy blankytně modré. Pěstují se četné odrůdy v různých odstínech bílé, růžové, modré a fialové barvy.

Tomuto nenáročnému druhu se daří v kamenitých propustných, ale nikoli na suchých a vyprahlých půdách. Dobře roste i kvete na slunci i v polostínu.

Koniklec

Všech asi 30 druhů osidluje především Evropu a západní Asii. Některé rostou jako skalničky, jiné ve stepích, horské koniklece zase nejčastěji nalezneme na loukách či pastvinách. Jejich zvláštní kouzlo spočívá nejen v časných květech, mají také efektní péřité plody.

Z původních druhů se nejčastěji pěstuje koniklec německý (Pulsatilla vulgaris) a koniklec velký (P. grandis). Koniklec německý vykvétá zároveň s rašením listů, koniklec velký nejdříve vykvete, jeho listy vyrůstají až po odkvětu.

V zahradnických firmách ovšem najdeme řadu dalších druhů i hybridů, oblíbený je koniklec alpínský (P. alpina) z evropských hor a Kavkazu, koniklec albánský (P. albana) rostoucí od Balkánu po Kavkaz a Írán nebo koniklec horský (P. montana) z Alp a Balkánu. Vyhledávaní jsou především kříženci s bílými, žlutými a růžovými květy, zajímavé jsou i hybridy „plnokvěté“ (s hluboce dřípeným okvětím).

Koniklece vyžadují propustnou, lehkou, hlubší půdu, obsahující vápník a plné slunce. Díky kůlovitému kořenu dospělé rostliny špatně snášejí přesazování. Semena se vysévají ihned po dozrání v létě, nažky se dlouhým ochmýřeným přívěskem samy zakroutí do země.

Povrchový výsev umístěte do studeného pařeniště, kde musí projít asi tříměsíční periodou chladu. Zjara, po vyklíčení rostlinky vyžadují více zálivky. Při množení kultivarů ale dochází k barevné i tvarové degeneraci potomstva.

Plicník

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) patří k časným a nenáročným zvěstovatelům jara v listnatých lesích. Je domácí po celé Evropě a v Rusku.

Temně zelené, drsně chlupaté listy ozdobené světlými skvrnami jsou atraktivní po celé vegetační období. Zahradníci proto vybírají a množí zvlášť zajímavé formy a vznikají nádherné a velmi různorodé kultivary. Květ se postupně zbarvuje od růžova do modra až modrofialova.

Plicníky rozkvétají mezi březnem až počátkem května. Vyžadují stanoviště v polostínu s vlhčí humózní půdou, vysazují se například s prvosenkami, čemeřicemi, jarními sasankami nebo jaterníky. Snadno se množí rozdělením starších trsů i výsevem.

Jaterník

Drobná, nenáročná hajní rostlina z čeledi pryskyřníkovitých je jedovatá. Patří však k milým symbolům jara. Jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis) najdete v listnatých lesích mírného pásma na severní polokouli.

Chlupaté stonky nesou po jednom květu rozkvétajícím koncem března a v dubnu. Srdčitě trojlaločné přízemní listy se vyvíjejí na jaře po odkvětu a přezimují. Květy bývají modrofialové nebo modré, vzácněji i v přírodě růžové nebo bílé. Pěstují se i plnokvěté formy s kultivarovými jmény.

Jaterníky se vysazují do stinného podrostu pod listnaté dřeviny do humózní vlhké půdy nebo do zastíněných skalek. Množí se dělením trsů po odkvětu, semena lze vysévat ihned po dozrání na povrch rašelinného substrátu.

Prvosenka – posel jara

Prvosenek známe mnoho. Prvosenka jarní neboli petrklíč je symbolem jara v přírodě. V zahradách vládne prvosenka zoubkatá (Primula denticulata) s krásným kulatým květenstvím v modrofialových, růžových a bělavých odstínech.

Původem pochází z Himálaje, kde roste na travnatých horských loukách v nadmořských výškách od 1 500 do 4 100 metrů. Květní stvoly bývají až 10 až 40 cm vysoké. Rozkvétá už koncem března a přetrvává až do května.

Potřebuje vlhčí nevysychající půdy, roste jak na slunci, tak v polostínu. Snadno se množí výsevem nebo dělením.