|
|
Máte rádi divokou krásu hor a skalních útesů, výchozů, suků, kamenů, sutí, horských květin, ale čas a vzdálenost vám brání v častém naplnění této záliby? Dobře postavená a osázená skalka spolehlivě poskytne iluzi kousku hor a jejich květeny.
Poznal jsem řadu skalničkářů, takových, kteří měli pár kamenů a dvě tři kamenná korýtka, i těch, pro něž se stala velká strmá skála hlavním životním tématem. Vesměs to byli lidé klidní, rozvážní, vstřícní, jež hned tak něco nerozhází. Věřím, že kdyby se udělal průzkum, přišlo by se na to, že mezi nimi se jen vzácně vyskytují vážné civilizační choroby, infarkty, mozkové příhody a jiné.
Velká díla umělců
K těm drobným pokladům přírody, z nichž mnohé se uchytí a prospívají jen v úzkých skalních spárách, v místech, kde je kapka vody vzácností, v kamenné suti či jen v průrvách, kde vzlíná kapilární voda, se musí přistupovat s myslí vyrovnanou, klidnou, pozornou, protože stačí malá nerozvážnost, malá chybička a podmínky, vztahy, závislosti, celá ta křehká harmonie se poruší a pokazí. Když pozorujete třeba Jaromíra Grulicha ze Sedloňova v Orlických horách, jak leze po své vysněné skále, kterou mu jako zázrakem obnažil prudký poryv větru od stromů a keřů, jak trpělivě a soustředěně vysazuje a pečuje o rostlinky v místech, kde se sám sotva udrží, nebo tak činí ze zavěšené horolezecké sedačky, říkáte si, co žene toho muže, aby tu na ohromném prostoru pomáhal přírodě oživit a probarvit tmavou skálu, její velké předpolí a vytvořit neobyčejný útvar? Pochopíte to z jeho pohledu i slov, ze zvláštního zanícení – stejného, s jakým umělec přistupuje ke svému dílu. Vzniká tu vlastně obraz, skulptura, výtvory, které stejně jako v galerii přimějí mnoho lidí, aby vážili i dalekou cestu, zastavili se v tichém obdivu, potěšili se a hluboce se zamysleli.
Stejné otázky si člověk může klást u Karla Zvolánka v Dobřichovicích, kde se nad zahradní skalkou vysoko tyčí strmá skála s bohatou květenou, mezi níž nyní nechybí ani mnohé u nás vzácné rostliny Skalnatých hor. Jaká síla a touha to hnala manžele Švecovy z Českého Krumlova, že se vydali do opuštěného lomu plného haraburdí a odpadků, které místu zvanému Vyšehrad zrovna dobrou vizitku nedělalo, a vytvořili tu kouzelný kout, místo, které se silnými dojmy navštíví ročně stovky lidí?
Kde se vzal ten impulz, jenž přiměl manžele Tlatlovy, aby v Prusicích přetvořili smetiště v jeden z nejkrásnějších přírodních výtvorů u nás, před nímž v okouzlení stojí každý rok tolik lidí z domova i z daleké ciziny? Obdivu se netěší jen přírodní, oživené skály, ale také s invencí a s velkými znalostmi na zahradách vybudované skalky, imitující nejrůznější přírodní útvary, jakými se mohou pochlubit třeba Oto Vlasák v Bořanovicích u Prahy, známá zahradnická rodina Horákových v Bystřici pod Hostýnem, Evžen Gola v Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí a mnozí další. Jenom těch, kteří umožňují návštěvy, jsem napočítal přes osmdesát! To je fenomén, s jakým se v jiné zemi těžko setkáte. Naši skalničkáři patří ke světové špičce a není divu, že třeba ing. Jan Halda buduje skalky v Evropě a dokonce i ve Spojených státech.
Skalní výchoz na zahradě
Stavbu rozmanitých druhů skalek dokonale popsali ing. Vojtěch Holubec a Oto Vlasák ve své knize Skalky a jejich stavba a každý, kdo uvažuje o rozšíření svého zahrádkářského záběru o tuto zvlášť pěknou zálibu, měl by si jejich doporučení podrobně přečíst. Dozví se, jak se skalka správně začleňuje do prostoru, jak se postupuje při základní úpravě terénu, jaké kameny pro různé typy skalek vybíráme, jak je dopravujeme. Jak se staví skalka z oblých nebo nepravidelných kamenů, z hornin s balvanitou odlučností, z valounů, z vrstevnatých hornin, kvádrů, deskových kamenů, jak se zavádí voda, jak se vedou cestičky apod. V tomto článku zaměříme svou pozornost více na typ skalek, které propracoval a zavedl ing. Jan Halda ze Sedloňova a u nás je staví zejména Karel Veselý z Kutné Hory. Jejich velkou předností je, že skalku můžeme budovat i na malé zahradě s přesvědčivým a věrným účinem. Je to útvar, s jakým se v přírodě setkáváme velice často – skalní výchoz. Název napovídá, že vystupuje z rovné nebo svažité plochy a v přírodě může být několik desítek metrů dlouhý nebo je dva tři metry vysoký. Na zahradě samozřejmě volíme minimální variantu. Zpravidla má jednu stěnu strmou a od ní se výchoz mírněji svažuje. Právě na této straně, je-li skloněna k jihu, k jihovýchodu či jihozápadu, vznikají erozí, pukáním skály vlivem vody a mrazu či přirozeným rozpadem horniny na vzduchu velice příhodná místa pro nejrůznější skalničky. Musím říci, že když jsem u Františka Lesáka z Čáslavi viděl poprvé tento typ skalky, velice jsem se podivil tomu, že její zadní stěna, od níž se skalka svažuje jižním směrem do zahrady a nabízí jedinečné pohledy od odpočinkových zákoutí u domu, má zadní opěrnou stěnu z betonu a tvárnic. To však není nic, co by vlastnímu účelu vadilo, protože stěna nezůstane díky popínavým, převislým a stínomilným rostlinám rostoucím u její paty dlouho obnažena. Celkový dojem, že tu na zahradě skutečné trčí ze země skála, je dokonalý. Samozřejmě, že sestavení kamenů je do jisté míry věda, protože zvětrávání hornin má sice svá pravidla, ale v konečném efektu jde o velmi rozmanité praskliny – vertikální, horizontální i šikmé, které se využívají pro různé rostlinky. V měkčím terénu musíme takovou skalku dobře založit, ať už na štěrkové, kamenné nebo pražcové lože, protože její konečná váha je značná a mohla by se propadnout.
Nějak se začít musí
Pravověrní skalničkáři pohlížejí na amatérské pokusy s určitým despektem. Ono první snažení, které často vyústí do bez plánu rozházených kamenů na stráňku, mezi nimiž rostou různé skalničky i květiny, které k nim nepatří, jim zpravidla nestojí ani za pohled, ale já to beru s pochopením. Nějak se začít musí a ne každý má čas se důkladně na věc připravit. Mnohý zakladatel podobných „skalek“ nezůstal jen u těch pohozených kamenů, ale postupně své dílo zlepšoval, přestavoval, až se propracoval k dobrému výsledku. I na skalkách těch nejzkušenějších pěstitelů se setkáváme s širší základní skupinou květin, kterou pak doplňují různé vzácnosti a exotické rostliny podle zaměření skalničkáře. Do té širší, opakující se skupiny, kterou najdete na většině skalek, patří hlaváček, česneky, tařice, pochybky, sasanky, úročníky, huseníky, trávničky, tařičky, zvonky, hvozdíky, dryádky, pryšce, hořce, šater, čemeřice, jaterník, štěničník, netřesky, lewisie, modřence, dračíky, plamenky, prvosenky, koniklece, úrazník, mydlice, lomikameny, ladoňky, rozchodníky, rozrazily a mnoho dalších. Vidíme, jak četná je tato skupina. A jak teprve široká je paleta těch vzácnějších a náročnějších!
Začínáme od jednoduchého
Stejně jako v užitkové zahradě se hned nepouštíme do pěstování vinné révy, kardů, přísně vedených kordonů a vřeten, také na skalce získáváme zkušenosti a postupně přecházíme k náročnějším druhům až po úspěších s těmi skromnými. Pro dobrou zahradní půdu s pískem a pro stanoviště na slunci (některé snesou i polostín) volíme nejprve pochybky, sasanky, huseníky, zvonky, ladoňky, štěničník skalní, modřenec, dobromysl. Pro suchá slunná místa, zpravidla s vápenitým podkladem, volíme třeba tařici horskou či skalní, trávničky, tařičky, drobné hvozdíky, netřesky, plamenky, koniklec. Dál doporučovat už by bylo zbytečné; jakmile se udrží a vykvetou první rostlinky na skalce, bývá náš nový skalničkář lapen. Už mu nestačí pár kamenů, ale pídí se po radách a odborné literatuře a časem si svůj okruh zájmu spolehlivě najde. Někdo dá přednost spíše rozchodníkům, jiný řebčíkům, případně jiným cibulovinám, další si oblíbí hořce a protěž, mnozí si opatří květenu balkánských, asijských, amerických a třeba i novozélandských hor. Skalka je skvělou kompenzací k dnešnímu hektickému, často stresujícímu, zvláště pak městskému světu. Učí trpělivosti, klidu, porozumění přírodě.
Pavel Chobotský, Snímky autor
Zdroj: Můj dům 5/01
|
