|
|
Popínavky ve službách domu
Kompaktní porost břečťanu má v zimě stejné izolační vlastnosti jako zdivo na šířku cihly. V jižní Evropě naopak zelené kabáty brání přehřívání. Kromě prostého efektu zastínění je část energie vyzářena odrazem a část je proměněna transpirací – dýcháním s vypařováním vody. Tepelná energie je pohlcena až ze 70 %. Teplotní setrvačnost, kterou takto chráněné zdivo má, zajišťuje tepelnou pohodu, zvláště u stavebně nedokonale izolovaných domů. Ochrana zamezí prudkým výkyvům teplot způsobujících pnutí zdiva a spárovacích hmot.
Takto stabilizovaná stavba nepodléhá tolik stárnutí.
Příroda není žádný hlupáček. Naučila své rostliny mírného klimatického pásu vystavovat listy do optimálního úhlu vůči dopadajícímu světlu. Pro popínavé rostliny to znamená, že listy rovnoměrně nastavují své čepele jako šindelová střecha. A jako střecha chránící před poryvy deště také fungují. Popínavá zeleň chrání, ale zároveň nechává zdivo dýchat. Zeptejte se kteréhokoli zkušeného stavitele, jakou cenu právě tato vlastnost pro dům má. Také předpoklad, že bujně porostlý dům bývá vlhký, je z kategorie pověr. Déšť, který k fasádě nepronikne, nemá možnost zdivo zvhlčovat, a mohutný kořenový systém současně odebírá vodu ze základové spáry a vysušuje celé základy. Kořeny však nejsou natolik agresivní, aby mohly potrhat byť jen průměrně dobře provedené zdivo. „Rozežírá omítku, trhá fasádu,“ zní nejčastější další námitky. Popínavým rostlinám vybaveným příchytnými kořínky a terčíky není dáno něco rozežrat. Princip uchycení spočívá v měkkých destičkovitých buňkách v přirůstajícím pletivu. Ty se přichytí podkladu a záhy zkorkovatí. Nefunguje zde žádný chemismus jako u pravých kořenů a zmíněné úchyty se také od nich morfologicky liší. Jen vlastní vahou mohou rostliny omítku odtrhnout. Jenomže v takovém případě je omítka nepochybně zvětralá a brzy by opadala dobrovolně. Neboli – rostliny poničí to, co by samo dožívalo. Rozšíří pukliny, odtrhnou odfouklou fasádu. Jen trochu slušně zachovalému povrchu však ublížit nemohou, naopak prodlouží podstatně dobu mezi opravami.
To všechno dělají rostliny pro dům. A co dělají pro nás?
Popínavky v našich službách
Kromě tepelné pohody uvnitř domu ovlivňují popínavé rostliny i mikroklima svého okolí. Výparem z povrchu listů snižují teplotu v okolí a zvyšují jeho relativní vlhkost. Hmota, kterou rostliny rychle vytvoří, je srovnatelná se součtem listové plochy starého stromu včetně jejího blahodárného vlivu na spotřebu kysličníku uhličitého a zároveň produkci kyslíku. Tento zázrak zvaný fotosyntéza je základem existence veškerého života na Zemi. Díky nenáročným popínavým rostlinám je možné progresivně rozšiřovat plochy zeleně i v městech, v ulicích, kam kvůli chaoticky ukládaným inženýrským sítím stromy nemůžeme vlastně vysadit. Malá vynechávka v dlažbě opatřená kompostovou zeminou umožní vývoj mnoha metrům čtverečním fotosynteticky aktivní zelené plochy bez nutnosti žádat pokorně o povolení deset zarytých institucí správců sítí. Malé zahrady i veřejné prostory získají naopak popnutím zdí biologickou a estetickou hodnotu, kterou by jinak omezený prostor neumožnil dosáhnout. Víte, jak se chová zvuk v uličním koridoru? Jako pingpongový míček. Odráží se od hladkých stěn a tím násobí svou intenzitu až do stupně nepříjemného hluku. Povrchy fasád členěné vegetací právě tento efekt zásadně potlačují. Zkušenost říká, že zeleň sama o sobě má bídné zvukověizolační vlastnosti, avšak právě účinek roztříštěného odrazu zvukových vln má velmi pozitivní význam pro celkové velké snížení hlučnosti prostředí.
A co můžeme udělat my pro rostliny?
Správně si vybrat. Pro velké plochy jsou ideální samopnoucí rostliny, které vytvářejí velké koberce a nepotřebují oporu (přísavníky, břečťany). Pro menší stěny jsou naopak vhodné druhy ovíjivé a šlahounovité, kterým jejich životní prostor determinuje podpůrná konstrukce (růže, zimolezy, révy, plaménky).
Svislé konstrukce jsou výhodné pro ovíjivé druhy. Ale například silná rostlina vistárie může po čase zcela zdeformovat rouru okapu. Mezi rostlinami u nás použitelnými je však ojedinělým případem. Použití popínavých rostlin jim určuje místo u paty domu. To často bývá pod střešním převisem ve srážkovém stínu. Někdy se musí rostliny vysadit do vynechávky v dlažbě okapového či obvodového chodníčku a opět je to stav vodního deficitu. Na to musíme myslet a loubinec, přísavník, révy i břečťan po tři roky zalévat. Později to již není nutné, protože bohaté kořeny si již vláhu najdou. Subtilnější druhy, většinou na trelážích, potřebují však zalévat podle potřeby dlouhodobě. Když přece jen potřebujete omítku domu opravit, nestrhávejte nikdy rostliny živé, v plné síle, ale nejprve je podřízněte nad kořenovým krčkem s několika spícími očky a hmotu na zdi nechejte zcela uschnout. Suchá rostlina se dá lépe odstranit bez rizika hlubokého poškození omítky. Pokud se podaří po dobu rekonstrukce uchránit kořenový systém matečné rostliny s nepoškozeným kořenovým krčkem, je pravděpodobné, že v krátké době se porost rychle obnoví v celé kráse.
Text a foto Eva Vodrážková
Zdroj: Modrní byt 7/01
|
