|
|
Trh se stavebními materiály je v současné době obrovský a často nepřehledný i pro odborníky – tedy architekty či stavební firmy. Jak se pak v něm má vyznat amatér, který sám chce začít stavět nebo modernizovat domek či byt? Proto je vždy důležité důvěřovat odborníkům – architektům, statikům, specializovaným inženýrům. Každý z nich vám potvrdí, že stavební materiál by měl být v první řadě dlouhodobě vyzkoušený.
Některé nové stavební produkty přinášejí podstatně zlepšení užitné vlastnosti a jsou i lépe přizpůsobeny určitému použití, než výrobky starší, také samotná stavba je při jejich použití podstatně rychlejší a jednodušší. Na druhé strany jsou opět „v módě“ klasické stavební materiály, které po dlouhá léta přinášejí užitek při nízkých nákladech na údržbu.
Mezi klasické stavební materiály patří i cihla, z níž se staví domy již více než 5000 let. Základní surovinou pro jejich výrobu je jíl a cihlářská hlína. Výhodou je, že jílovitých hmot je v přírodě k dispozici nepřeberné množství. Přesným složením surovin, vypalovací teplotou i dobou vypalování lze dosáhnout přesně požadovaných vlastností cihel, tedy zejména pevnosti, objemové hustoty, odolnosti vůči povětrnostním vlivům, tvarové a objemové stálosti a podobně. V posledních desetiletích také došlo k podstatnému snížení energetické náročnosti výroby cihel. Navíc cihelny v mnoha případech stojí v blízkosti ložisek surovin, dopravní cesty jsou krátké, a díky tomu jsou také nižší dopravní náklady. U staveb z klasických cihel lze také dosáhnout příznivých hodnot v oblasti tepelné a zvukové izolace (například pomocí dvouvrstvých bytových nebo domovních příček) i požární ochrany.
Současná nabídka cihel zahrnuje vedle plných a příčně děrovaných i cihly pro pohledové a lícové zdivo, nechybí speciální izolační cihly s tepelně technicky příznivých děrováním a póry, kterých se docílí přidáním polystyrénových kuliček nebo pilin do hlíny, které pak při vypalování cihly vyhoří.
Při stavbě každé cihlové zdi je dobré znát jednoduchý „cihlový“ slovníček: cihly pokládané horizontálně ve směru zdi se nazývají nosníky, cihly pokládané napříč směru zdi vazníky. Nejčastěji se používají dvě cihlové vazby (tedy uspořádání cihel ve zdi) – běhounová vazba a polokřížová vazba. Poslední vrstva cihel na zdi se nazývá koruna. Již od základu je nutné věnovat kladení cihel náležitou pozornost, aby zeď byla rovná v horizontálním i vertikálním směru a množství malty ve všech spárách bylo stejné. Nejvhodnější maltou pro cihlové zdi je směs cementu, vápna a písku v poměru 1 : 1 : 8-9. Pro cihlové zdi, u kterých hrozí, že by více mohly nasakovat vodou, se může použít i menší podíl písku. Z cihel se ovšem nestaví jenom klasické zdi, ale vyrábějí se z nich i mezistropy – ať jako prefabrikované nebo nosníkové stropy se závěsnými cihlami.
Nebojte se izolovat Při stavbě zdi z klasického stavebního materiálu – tedy cihly – je důležité, aby zdí jednak nepronikala nežádoucí vlhkost a také, aby zeď byla dokonale tepelně izolovaná. Vlhké zdi totiž nejen poškozují samotnou podstatu stavby a snižují hodnotu domu, mohou například ovlivňovat klima v místnostech, zvýšit tepelnou vodivost stavebních materiálů a podporovat růst nejrůznějších plísní. Klasický postup vzniku vlhkosti ve zdi je celkem jednoduchý. Zemní vlhkost, která proniká do zdiva, se odpařuje. Soli, které jsou do zdiva přiváděné společně s vlhkostí, zde krystalizují. Přitom se zvětšuje jejich objem a tak vzniká rozpěrná síla které může vést k porušení omítkového pláště i samotného zdiva. Vlhkost, kterou ve většině případů způsobuje kondenzace vodní páry, se může vyskytnout od sklepa až po střechu. Nejčastěji se majitelé staveb setkávají s vlhkostí zejména v rozích místností, které jsou tvořeny vnějšími zdmi. Příčina je jednoduchá – teplý vnitřní vzduch o určité teplotě a obsahu vlhkosti ve formě vodní páry se setkává s částí stavby nebo s oblastí, která má teplotu výrazně nižší, než vzduch uvnitř místnosti. Teplejší vzduch se ochladí a nebude tak moci udržet stejné množství vody jako při teplotě vyšší. Vodní pára se tedy srazí jako voda a provlhčí zdivo. Při stavbě zdi je proto velice důležité přesně určit všechna místa, kde je tvorba kondenzátu možná, a ta kvalitně izolovat. Jsou to například spáry v tepelné izolaci, kde vzniká takzvaný tepelný most (tedy místo, kde se sráží kondenzační voda a dochází k provlhnutí obložení stěn a omítky), nebo například pod střechou, kde není dokonale provedená parotěsná zábrana.
Za co může voda Nežádoucí vlhkost ve zdivu, zejména cihlovém, může vést k různému poškození staveb. K mechanickým poruchám může dojít, když voda ve stavebním dílci například zmrzne, přitom dilatuje a vyvine rozpěrný tlak. Může také dojít k působení solí, které mohou vyvíjet stejný rozpěrný tlak jako zamrzlá voda. Stavební materiály také mohou být napadeny nejrůznějšími mikroorganismy, případně plísněmi, které vznikají jako důsledek tvorby kondenzační vody. U zdí nedostatečně izolovaných proti vlhkosti může také dojít k tzv. chemické korozi, jejíž příčinou jsou plynné škodliviny z atmosféry nebo dešťové vody. Chemickou korozi nejlépe poznáte podle odstávající vnější omítky, odlupujících se nátěrů a snižující se pevnosti stavebních materiálů. Každý stavebník, kterému vlhkost již způsobila škody na zdi, by nikdy neměl sám odstraňovat její příčiny (pokud nespočívají například v poškozeném okapovém žlabu nebo svodu). Vždy je důležité poradit se s odborníkem. Ovšem hlavní zásadou je, že každou vlhkost je nutné odstranit, a to jak u zdí nových, tak starých. Možností je několik: Horizontální izolace, vertikální izolace a drenáž. Horizontální izolaci lze provést i dodatečně u starých zdí pomocí mechanického postupu, kdy se ve zdivu proříznutím nebo vyfrézováním vytvoří spára, do které se vloží izolační vrstva, případně vlnitá deska z oceli – tady je však podmínkou existence vodorovné spáry ve zdi, což nejlépe splňuje cihlová zeď. Osvědčují se také vrtané injekce, u kterých se vodorovně v odstupu několika centimetrů navrtají do zdiva otvory, které se vyplní injekčním materiálem. Ten obsahuje hydrofobní (vodoodpudivé) substance, které zužují kapiláry a póry. V tomto případě však nesmí být zdivo příliš vlhké, protože pak by byly kapiláry a póry již tak nasáklé vodou, že by se tekutina z vrtaných otvorů nemohla dostatečně rozptýlit. Je také možné používat takzvané sanační omítky. Rozdíl oproti klasické omítce je v tom, že vlhkost se neodpařuje na povrchu, ale v pórovité struktuře sanační omítky. Tak také soli vykrystalizují, aniž by způsobily jakékoliv škody. Velice důležitá při stavbě každé cihlové zdi je tepelná izolace. U novostaveb existuje nepřeberné množství možností, jak výběrem vhodných materiálů nebo konstrukčních vrstev dosáhnout požadované tepelné izolace. Existují tři základní systémy – spřažené tepelně izolační systémy, které jsou vhodné zejména k izolaci hladkých ploch, zezadu odvětrávané obložení vnějších stěn a dodatečná jádrová izolace. Při tepelně izolačních systémech se používají zejména tepelně izolační desky, které se na zeď lepí pomocí speciální lepicí malty nebo lepidel, které zároveň vyrovnávají i menší nerovnosti zdiva. Přes tyto izolační desky se pak překryje základní omítka, většinou armovaná tkaninou ze skelných vláken, pak následuje základový nátěr a nakonec krycí omítka.
Druhou možností je zezadu odvětrávané obložení vnějších stěn. Jde v podstatě o dvě konstrukční vrstvy zdi, oddělené izolační vrstvou vzduchu. Tato mezera zaručuje, že se mezi vrstvou chránící před vlivy počasí a izolační vrstvou nebude vytvářet kondenzační voda. Tento systém je velice jednoduchý – vnitřní konstrukce ze svislých příčných a vodorovných roznášecích latí se připevní na zeď tak, aby se mezi latě daly zasunout izolační desky a aby mezi izolací a deskami zůstal volný prostor, umožňující tzv. zadní odvětrávání. Tento způsob izolace je ještě dnes možné vidět na starých domech ve formě nejrůznějších dřevěných desek či dřevěných šindelů. Třetí možností venkovní izolace pak je dodatečná jádrová izolace. Zejména ve starší zástavbě je řada domů s dvouvrstvými vnějšími zdmi, jejichž pláště odděluje pouze vzduchová vrstva bez jakékoliv další izolace. Je proto vhodné vyplnit tuto dutinu izolačním materiálem, který zejména odstraní tepelné mosty.
Nezapomeňte na základy Při stavbě klasické cihlové zdi nesmíme zapomínat ani na to, že zeď dosti často svými základy stojí v zemi, a proto je nutné bránit se i této vlhkosti, vzlínající do zdi ze země. Možností je opět několik – použití vícevrstvých krycích nátěrů či tmelů, drenáž, jejíž trubky jsou tak hluboko, aby dolní horizontální těsnící vrstva na vnější zdi a dolní strana dna sklepa ležely bezpečně nad nahromaděnou vodou, jako izolace proti vodě jsou vhodné také živičné pásy nebo plastové těsnící pásy. Ve všech případech odstraňování vlhkosti platí ovšem základní pravidlo – domácí kutil by měl odolat pokušení, že sám přiloží ruku k dílu. Každé opatření, které se provádí bez dokonalé znalosti příčiny vzniku vlhkosti, totiž může vést k ještě větším škodám.
Zvenku nebo zevnitř? Z tepelně energeticko-technického hlediska je jako dodatečná nejvýhodnější vnější izolace, protože dům „obalí“. Přesto existují mnohé stavební situace, kdy se doporučuje ještě izolace vnitřní, například u památkově chráněných domů. Mezi hlavní výhody vnitřní izolace cihlových stěn patří to, že izolace zvyšuje teplotu vnitřních povrchů stěn a tak snižuje rozdíl oproti teplotě vzduchu v místnosti. Tak odpadnou nepříjemné pohyby vzduchu a průvan. Zevnitř izolované místnosti se také rychleji ohřejí. K výhodám dále patří, že izolační práce lze provádět místnost po místnosti, navíc je vnitřní izolace levnější než jiné druhy izolace. Pro většinu z nás je nejdůležitější také to, že vnitřní izolace je většinou možné provádět svépomocí, kutilsky.
Jaké možnosti vnitřní izolace existují? Například izolace pomocí izolačních desek z minerální vlny, které se upevňují na kovovou vnitřní konstrukci, přes tuto izolaci se napne parotěsná zábrana a nakonec upevní sádrokartonové desky, které se dají jednoduše povrchově upravovat. (Parotěsné zábrany se upevňují zejména na vnějších zdech nebo na zdech, souvisejících s nevytápěnými místnostmi, a to opět z již známého důvodů difúze vodní páry). Je také možné vynechat kovovou, případně dřevěnou vnitřní konstrukci, a lepit izolační desky přímo na zeď.
Stavitel – amatér, který chce vnitřní izolace zdí provádět sám, by se měl v každém případě informovat ve specializovaných prodejnách se stavebninami, jaké izolační materiály může použít, a tam, kde je to nutné z hlediska poměrů vlhkosti vnější zdi a tepelných mostů, se minimálně poradit s odborníkem. Ať už však budeme provádět izolaci sami, nebo se obrátíme na stavební firmu, musí platit, že před začátkem stavebních nebo rekonstrukčních prací je vždy nutné odstranit příčinu vlhkosti a také škody, které způsobila.
text: Vladimír Tachecí foto: Vladimíra Storchová |
Každá zeď, ať u nového rodinného domku, klasické chalupy či garáže by měla být postavena z materiálů, které chrání před chladem a dalšími povětrnostními vlivy, brání pronikání vlhkosti a také nejsou zdraví škodlivé.
