Konstrukce podlahy začíná podložím

Co znamená pojem „základová půda“? Část geologického prostředí, které spolupůsobí se stavební konstrukcí. Účinky zatížení a další vlivy, které v tomto prostředí vyvolá jak vlastní konstrukce podlahy, tak její okolí, se přenášejí do základové půdy a způsobují změny v chování konstrukce. 

Vlastnosti základových zemin lze nejlépe definovat jejich materiálovým složením a charakteristickými parametry. Z hlediska složení dělíme základové půdy na jemnozrnné, písčité, štěrkovité, zvláštní zeminy a skalní horniny. Jejich podrobnou klasifikaci uvádí ČSN 73 1001 (Základová půda pod plošnými základy).

Začínáme stavět. Plošné základy tvoří stavební prvek, který svou základovou spárou přenáší zatížení z konstrukce na základovou půdu. Rozlišujeme zde jednak podsypy (prosté, zpevněné či vyztužené geosyntetiky), jednak podkladní betony.

 

Prostý podsyp může být buď štěrkopískový, nebo z drceného kameniva (to je hrubší, ale může mít různou zrnitost). Právě křivka zrnitosti je jedním z podstatných parametrů podsypu. Mechanické vlastnosti pak prozrazuje deformační modul: tento parametr kontroluje, zda je podsyp řádně zhutněný (podle normy ČSN 72 1006). Prostý podsyp může být pro zvýšení odolnosti vyztužen geosyntetiky.

 

Také základ pro další typ podsypu – podsyp zpevněný – tvoří nejčastěji štěrk nebo drcené kamenivo, pro zpevnění se používá hydraulické pojivo. Jako podkladní beton se používají betony nižších pevnostních tříd – B10 a B15. Základním parametrem kvality podkladu je pevnost v tlaku (ČSN 73 1317).

Tepelná jímavost podlahy

Předpokladem pro správné provedení konstrukce plovoucí podlahy je – ještě před položením tepelné či jiné izolace – právě důkladné vyrovnání podkladní plochy. Zvláště důležité je to u lehkých plovoucích podlah. Při celoplošném pokládání podlahových prvků na masivní strop lze malé nerovnosti (do 10 milimetrů) vyrovnat sádrovou stěrkou, na větších plochách se vyplatí použít samonivelační stěrku. Pokud aplikujete kompletizované desky z pěnového polystyrenu s dřevotřískou pro suché podlahy, jsou nerovnosti přípustné maximálně do 2 milimetrů.

 

Jak vyrovnat značné nerovnosti – řekněme nad 10 milimetrů? K tomu slouží podsyp z expandovaného Perlitu ES, který také zlepšuje protihlukovou a tepelnou izolaci a můžete jím podle potřeby dorovnat výšku podlahové konstrukce. Perlitový podsyp je hospodárný a poskytuje vysokou protipožární ochranu. Jeho použití je – vzhledem k nízké objemové hmotnosti – výhodné také u rekonstrukcí starých domů s dřevěnými trámovými stropy. Právě tady totiž můžete narazit na četná statická omezení, jimž vyhoví odlehčené plošné základy vyrovnané pomocí Perlitu ES.

První podlahové vrstvy tvoří izolace. Z hlediska celkové kvality podlahy jde o vrstvy takřka rozhodujícího významu. Izolovat podlahu lze proti mnoha vlivům: proti radonu, zemní vlhkosti, stékající a tlakové vodě (hydroizolace), proti parám (parozábrana), proti tepelným ztrátám, hluku či otřesům.

 

Protiradonovou izolaci mohou tvořit asfaltové materiály, fólie HDPE (vysokohustotní polyetylen čili mikroten) nebo fólie z měkčeného PVC. Stejné materiály zároveň tvoří hydroizolaci. Právě fóliové krytiny na bázi měkčeného PVC představují progresivní trend v současných izolatérských technologiích. Podle normy ON 73 0607 (Izolace z měkčeného polyvinylchloridu a pryží) mohou tvořit ochranu staveb jak proti vodě podpovrchové, tak i povrchové. Jako stěrková hydroizolace poslouží také modifikovaný asfalt.

Kde a proč je třeba používat tepelnou izolaci? Uplatní se všude tam, kde dochází k ochlazování konstrukce vlivem rozdílu vnitřní a vnější teploty. U jednotlivých typů podlah je nutno zajistit co nejmenší únik tepla zevnitř (tedy co nejnižší součinitel prostupu tepla UN). Hodnoty tepelného prostupu, jaké požaduje ČSN 73 0540–2, se liší podle prostředí, které tyto konstrukce oddělují.

 

Při aplikaci izolace nad sklepem, suterénem či rostlým terénem je právě kvalitní tepelná izolace požadavkem prvořadým. Prostory pod podlahou jsou totiž v těchto případech vytápěny na nižší teplotu nebo nejsou vytápěny vůbec. Tím dochází logicky k úniku tepla do spodních místností, případně přímo do terénu. Dostatečnou tloušťkou tepelné izolace v podlaze nebo umístěním izolace na chladné straně (pod stropem suterénu nebo na rostlém terénu) dosáhnete splnění požadavků normy.

 

Jaké materiály používají výrobci tepelné izolace? Nejčastěji jde o izolační desky z pěnového polystyrenu či pěnového polyuretanu, nebo o minerální izolaci (používají se termíny minerální vlákno, skelná vata či kamenná vlna). Další možnosti tvoří izolační pěnové sklo, polystyrenbeton nebo lehčený beton. Ve srovnání s běžně používaným pěnovým polystyrenem má pěnový polyuretan nižší tepelnou vodivost, což znamená, že stejné hodnoty tepelného odporu dosáhne nižší vrstvou izolace. Navíc odolává většímu rozsahu teplot a hodí se i pro podlahy s podlahovým vytápěním (horní hliníková vrstva tu plní roli reflexní fólie).

Minerální izolace dokáže dosahovat vynikajících izolačních parametrů. Zpravidla umožňuje prostup vodních par a tím zaručuje trvalé vysušování nosné konstrukce (příkladem může být kamenná vlna Rockwool či Orsil vyrobená z čediče). To má pro výsledné parametry tepelné izolace značný význam: vlhkost v konstrukci totiž působí jako tepelný vodič, který umožňuje teplu ve větší míře unikat (vytváří tzv. tepelné mosty).  

Nad obytnými prostorami jsou ovšem neméně důležité požadavky na zvukovou izolaci podlah (ČSN 73 0532). Z tohoto hlediska rozlišujeme vzduchovou neprůzvučnost R (odolnost vůči hluku, který se šíří vzduchem) a kročejovou neprůzvučnost L (zdroj zvuku je v přímém kontaktu s dělicí konstrukcí).

 

Pro vzduchovou neprůzvučnost platí obecné pravidlo: Čím větší je plošná hmotnost daného prvku, tím lepší jsou jeho zvukověizolační vlastnosti. Požadované ochrany proti kročejovému hluku však nelze – na rozdíl od ochrany proti hluku ze vzduchu – dosáhnout pouze zvětšením hmoty ve vztahu k ploše. Vždy je nutno vylepšit ochranu prostřednictvím horního povrchu stropu.

 

Konstrukce plovoucích podlah se dělí podle plošné hmotnosti nosné (roznášecí) vrstvy – tedy vrstvy nad izolací. Lehkou plovoucí podlahu z podlahových desek může izolovat násyp (Knauf, Liapor apod.), ale jako účinnější prostředek se jeví měkká pružná podložka z kamenné nebo skelné vlny (např. Rockwool, Isover, Orsil, Ursa, Rotaflex): jednak brání průniku zvuku šířícího se hmotou do stropní konstrukce, jednak zlepšuje izolaci vůči hluku ze vzduchu.

 

Vysoké nároky klade konstrukce lehkých plovoucích podlah na pečlivé vyrovnání podkladu pod izolací: právě tady se rozhoduje o rovinnosti pro kladení nášlapné vrstvy. Povolená odchylka činí 2 mm na dva metry, při pokládce vlýskové podlahy maximálně 4 mm/2 m.

Nejlepšího efektu zvukové izolace u těžkých plovoucích podlah dosahují akustické desky z minerálních vláken s vysokou objemovou hmotností (Isover, Orsil, Rockwool, Rotaflex, Ursa). Zvuk je totiž mechanickým vlněním vzduchu, které se přenáší jako vibrace k lidskému uchu. Jde tedy ve své podstatě o energii. Vhodně vytvořená deska z minerálních vláken dokáže svými vlastnostmi pohlcovat široké spektrum zvukových frekvencí, snížit odraz zvuku a přeměnit jeho energii na teplo. Dá se tak účelně spojit izolace zvuková, tepelná i protipožární. 

Na podložku, která tvoří kročejovou izolaci stropu, je třeba uložit roznášecí (nosnou) vrstvu. Ta rovnoměrně rozkládá zatížení podlahy nábytkem a zároveň plní úlohu vyrovnávací a ochranné vrstvy nad izolací. Právě podle druhu roznášecí vrstvy se plovoucí podlahy dělí na lehké a těžké.

 

U těžkých plovoucích podlah bývá roznášecí vrstva většinou betonová, obvykle ještě vyztužená drátěným pletivem. Její tloušťka se pohybuje zpravidla mezi 40 až 50 mm. Tato vrstva je od zvukové izolace oddělena lepenkou, která plní funkci hydroizolace (brání zatečení vody z betonové mazaniny do izolační podložky). Plošná hmotnost těžké plovoucí podlahy přesahuje 75 kg/m².

 

Předpokladem správného fungování podlahy je provedení bez zvukových mostů. Jsou obdobou mostů tepelných: pevná spojení mezi izolační vrstvou a stropem nebo postranními zdmi, která přenášejí zvuk. Tím značně zhoršují izolační působení podložky vůči kročejovému hluku. Často vznikají prostřednictvím stěrkových hmot, tvrdých krycích podlahových lišt, zárubní dveří či dodatečně namontovaných konzolí pro otopná tělesa (k porušení izolačního účinku stačí, aby například malta pronikla do spáry mezi plovoucí podlahou a zdí). Příprava celé podlahy – nejen viditelné nášlapné vrstvy, ale především vrstev ležících pod ní (roznášecí a izolační) – proto vyžaduje velmi pečlivou práci.

 

Na zdi a konstrukce (např. zárubně, potrubí) je před instalací potěru třeba přiložit okrajové pásky zvukové izolace, které musí být vyvedeny od nosného podkladu až po horní hranu nášlapné vrstvy a u potěrů pro podlahové vytápění musí umožňovat pohyb minimálně 5 mm. Okrajové pásky smíte odříznout až po dokončení podlahové krytiny. V případě, že na okrajích vzniknou spáry, lze je vyplnit trvale elastickým spárovacím tmelem.

 

U lehkých plovoucích podlah tvoří roznášecí vrstvu zpravidla lehčí, za sucha montované desky (dřevotřískové desky na pero a drážku, speciální sádrokartonové, sádrovláknité nebo cementotřískové desky – např. Knauf či Cetris). Ty se většinou pokládají ve dvou vrstvách (horní z nich je obvykle vrstvou nášlapnou) a jejich výrobci mají vytvořeny speciální systémy pokládky. Plošná hmotnost lehkých plovoucích podlah bývá vyšší než 15 kg/m². 

Teprve teď jsme se „prodrali“ až tam, kde s potěšením spočinou obdivné pohledy všech návštěvníků – k nášlapné vrstvě. Kdo by si nepřál, aby tato „třešnička na dortu“ byla dokonalá? Abyste však měli ze své nové podlahy dlouhodobou radost i užitek, musí být především plně funkční. Proto se vyplatí nezapomínat na vrstvy, které sice nejsou vidět, ale přesto mohou podstatně zvýšit celkovou pohodu vašeho bydlení.

Kontakty:

BACHL, spol. s r. o.,

Brněnská 669, Modřice u Brna

tel.: 547 428 111,
GSM: 602 724 831,

fax: 547 428 100

e-mail: bachl@bachl.cz,
www.bachl.cz

 

CIDEM HRANICE, a. s.,

Divize CETRIS,
Nová ulice 223, Hranice

tel.: 581 676 342,
fax: 581 602 947

e-mail: cetris@cetris.cz,
www.cetris.cz 

KRONOSPAN CR, spol. s r. o.,

Na Hranici 6, Jihlava

tel.: 567 124 204,
fax: 567 124 132

e-mail: prodej@kronospan.cz,
www.kronospan.cz 

 

LIAS VINTÍŘOV,

Lehký stavební materiál, k. s.,
357 44 Vintířov

tel.: 352 324 444–8,
fax: 352 324 499

e-mail: info@liapor.cz,
www.liapor.cz

 

 

KNAUF PRAHA, s. r. o.,

Mladoboleslavská 949,
Praha 9

tel.: 272 110 111,
fax: 272 110 301

e-mail: info@knauf.cz,
www.knauf.cz