|
|
Na nádoby, nářadí i svítidla, nábytek i další interiérové prvky se v běhu věků dosud ideálnější materiál nenašel. Mění se jeho složení, způsob zpracování i povrchové úpravy, ale láska člověka ke kovu zůstává. Během různých uměleckých slohů se pochopitelně měnila i podoba kovových předmětů. Nejstarší poznané kovy, zlato, stříbro, cín a měď, se brzy rozmnožují o bronz, olovo, železo, ocel a litinu. Barva a povaha jednotlivých kovů naučila člověka využívat jejich vlastnosti i při zařizování interiéru: k původně ryze praktickým důvodům přibývá i pohled estetický — kov zůstane v interiéru navždy zárukou bezpečí a spolehlivosti, zároveň však umí vyvolat pocit tepla nebo chladu, nevázanosti i uměřeného odstupu, může být barokně rozmařilý i funkcionalisticky přesný. Současné trendy Zlato, stříbro, hliník Většina nábytku nebo ostatních interiérových prvků však využívá tradiční oceli a odlehčených slitin s různou povrchovou úpravou. Vedle nich se nejvíc prosazuje relativně levný, měkký a lehký hliník. Stříbřitě bílý lehký kov nemění na vzduchu svou podobu, snadno se zpracovává a jeho povrch nevyvolává tak chladný dojem jako ocelový lesk. Na to, že se hliníkové předměty nesmějí dávat do myčky na nádobí, jsme si sice museli přijít každý sám, ale na oblibě hliníku to nic nemění. FOTO: IVETA KOPICOVÁ, LUBOMÍR FUXA, PETR ZHOŘ A ARCHIV, Text: Pavlína Blahotová Kontakty: |
Když se Homér v 7. st. př. n. l. zmiňuje o kalení železa na ocel, má tento materiál za sebou tisíciletou historii. Starořecké hostiny na bronzových stolech a lehátka Římanů zdobená bohatým kováním už nebyla ničím výjimečným. Není divu, z historie dobře víme, že největším nositelem pokroku jsou války, a těch bylo v antice požehnaně. Kovové výrobky se velice rychle dostaly z privilegovaných vrstev až k těm nejchudším.
