|
|
Výstava zachytila historický vývoj a osobité kouzlo u nás dosud podceňovaného nábytku z překližky. Jeho dějiny začal psát Belgičan Jean-Josef Chapius na počátku 19. století, dále je posunuly pokusy a vítězství Michaela Thoneta, vliv Bauhausu a anglických designérů. V prvním článku jsme ještě stačili zmínit objevy a patenty Alvara Aalta a zastavili jsme se u významných experimentů Američanů Charlese a Ray Eamesových.
Opakování: Co je překližka
Překližka je deska vytvořená obvykle z lichého počtu dřevěných dýh na sebe kolmo naklížených. S překližkou lze dále pracovat, například ji ohýbat, natírat, tvarovat, laminovat. Různé metody jejího zpracování měly a mají zásadní vliv na historii sedacího nábytku.
Kdo zná Tapiovaaru?
V historii ohýbaného nábytku se zapomíná na finského designéra Ilmariho Tapiovaaru, který podobně jako Alvar Aalto experimentoval s překližkou v Korhonenově továrně v Turku. Působil také v ateliéru Le Corbusiera.
K nejproslulejším Tapiovaarovým židlím navrženým pro finskou firmu Asko patřil poválečný model Domus z roku 1947, jehož originál určený pro studentskou kolej Domus Academy v Helsinkách zachycuje černobílý snímek. Židle se pak vyráběla ve Švédsku, Velké Británii a USA, kde ji firma Knoll prodávala pod obchodním názvem Finnchair. Vyrobilo se jí 750 000 kusů! Úspěšnou konstrukční koncepci použil autor i u židle Aslak z roku 1958, kterou dodnes v několika barevných provedeních nabízí firma EFG Asko.
Kdo zná Wirkkalu?
Finové se v poválečných 50. letech dostali na výsluní slávy světového designu, a to i v tvorbě s překližkou. Finský výtvarník, sklář, sochař a grafik Tapio Wirkkala z ní navrhl na konci padesátých let několik nábytkových kusů. Velká mísa ve tvaru listu vyrobená z tvarované vrstvené překližky získala v roce 1951 americkou cenu za nejkrásnější předmět světa a společně s dalšími objekty i několik ocenění na milánském trienále v tomtéž roce. Tapio Wirkkala předvedl překližku ve zcela jiné podobě, než to doposud činili všichni designéři. Pokoušel se využívat vrstvení březových dýh tak, aby prosvítala jejich struktura. Výsledkem byla plocha s grafickým nebo abstraktně fantazijním obrazcem, s nímž pak dále pracoval. Úspěchy sklízel v Německu, Francii, USA i na světové výstavě EXPO v roce 1958.
Padesátá léta – Dánové a Italové
Doslova ráj představovala pro vývoj nábytku z překližky padesátá léta. Ve stejné době, kdy Američané Eamesovi uskutečňují své významné objevy, experimentuje se podobným způsobem pod vlivem rozvoje materiálů v leteckém průmyslu i v Evropě, především ve Velké Británii. Poté, co v polovině čtyřicátých let uveřejnil italský časopis Domus dílo manželů Eamesových (viz MD 3/2001), se zrodilo pod jejich vlivem i mnoho atraktivních italských návrhů sedacího nábytku z překližky.
V padesátých letech zasáhli do vývoje nábytku radikálně také dánští designéři, mezi nimiž vyniká Arne Jakobsen s překližkovými židlemi potvrzujícími skandinávskou senzitivitu.
Dodnes oblíbená židle na třech nohách Mravenec z roku 1951 a 1952 dostala název díky své podobě s tělíčkem tohoto hbitého hmyzu. Vyrobila ji (a stále vyrábí) dánská firma Fritz Hansen, stejně jako další skupinu proslulých Jakobsenových židlí série 7, které mají sedáky z tvarované překližky nasazené na nohách z trubkové oceli.
Fritz Hansen rozvíjel metodu ohýbání dřeva od roku 1915. K 125. výročí založení firmy vyrobilo studio proslulou limitovanou sérii křesel PK od Poula Kjaerholma, jejíž prototyp vznikl v roce 1952.
Také židle Dána Hanse Wegnera patří k ceněné světové klasice. Z celkového počtu 500 navržených modelů se ty, které využívaly překližku, zařadily do hnutí „Dánské moderny“.
A co dnes?
S překližkou pracují stále a rádi Finové (Artek, EFG Asko, Isku, Korhonen, Martela ad.), Dánové (BCI, Bent Kroh, Botium, Frederica, Fritz Hansen, Radius aj.), Švédové (Lammhults, Iform aj.) – včetně firmy IKEA, která v ní vidí materiál pro „demokratický design“ určený co nejširším zákaznickým vrstvám.
Od let sedmdesátých se výrazně na mezinárodní scéně zapisují také Norové (např. firmy HAG, Stokke, Hov Dokka, Foraform). Z překližkové rostoucí dětské židle Petera Opsvika Tripp Trapp (viz MD 3/2001) se stal nehynoucí a na celém světě kopírovaný hit. Norové přišli rovněž s pohupovadly a klekosedy, u nichž se často používá překližka v kombinaci s lamelovou konstrukcí.
V Evropě nelze opomenout ani španělskou nábytkovou tvorbu, v níž se samozřejmě objevuje překližka v různých podobách. K dobrým firmám, které překližku používají ve svém výrobním programu, patří například Amat3, Enea, Indecasa, Miscel-lania de Merce, Mobles 114, Punt Mobles, Sellex, Stua. K designérům, kteří ji bravurně v nábytku uplatňují, patří Jorge Pensi, Josep Llescá, Oscar Tusquens, J. María Vela a další.
Oblíbenou překližku neopustila nikdy ani firma Thonet, která ji tvořivě aplikuje od počátečních dob. V roce 1997 vypsala firma Thonet Vienna mezinárodní soutěž na nové typy židlí a stolků v duchu Bauhausu, které se do výroby dostaly v roce 1999.
O tom, co dokáží s tímto materiálem podnikat kreativní Italové, se lze snadno poučit ze záplavy objektů předváděných na veletrzích i v showroomech firem.
K nejznámějším firmám, které používají překližku, patří Alias, Bieffe, Bross, Brunati, Calligaris, Frigetto, Desalto, Lapalma, Kartell, Molteni & C, Origlia, Porada, Potocco, Vibieffe, Vibiemme, Zanotta ad. Mezi italskými designéry se nenajde snad jediný, který by po ní někdy v nějaké formě nesáhl.
Poslední Mezinárodní veletrh nábytku (IMM) v Kolíně nad Rýnem potvrdil zvýšený zájem o překližku. V rukou mladé generace se tak „stará“ překližka stává materiálem hodným třetího tisíciletí.
Zdoj: Můj dům 4/01
Foto: Schnakenburg & Brahl fotografi, archiv firem, Lenka Žižková
|
