Nejstarší keramické pozůstatky prý pocházejí z mladší doby kamenné, to znamená přibližně z devátého tisíciletí před naším letopočtem, kdy se začali lidé usazovat na jednom místě, objevili zemědělství, hrnčířství a textilní výrobu. Nádoby pro nejrůznější účely se rodily na hrnčířském kruhu poprvé snad mezi řekami Eufrat a Tigris, tedy v Mezopotámii, a za pomoci tohoto geniálně jednoduchého a účinného nástroje vznikají často dodnes. Postupně se pak měnilo složení hmoty, z níž se keramické výrobky vytvářejí, takže vývoj nakonec dospěl k průsvitnému tenkostěnnému porcelánu. Všechny typy tohoto nádherně tvárného materiálu a všechny druhy kameniny — obyčejné hrnčiny nebo kameniny tvrdé, která se dnes používá především při výrobě dlažeb a s níž s oblibou pracují výtvarníci, nebo kameniny měkké, v různých jazycích nazývané též fajáns nebo majolika — jsou ryze přírodní materiály, a proto se těší oblibě lidí už tolik tisíciletí. Základ tvoří různé hlíny jílovitého charakteru, rozemletý křemen a živec, v případě porcelánu pak velký podíl kaolinu, což je velmi speciální zemina objevená nejprve v Číně na hoře Kao-ling. Dokud Evropané nevypátrali naleziště shodného materiálu také na svém území, byla naděje na odhalení tohoto čínského tajemství mizivá. Podařilo se to v březnu roku 1709 Johannu Friedrichu Böttgerovi, který náhodou zamíchal do hmoty pro výrobu obyčejné kameniny kaolin z Aue, používaný do té doby pouze k pudrování paruk. Evropský porcelán byl na světě a díky saskému kurfiřtovi a zároveň polskému králi Augustu Silnému, který byl porcelánem přímo posedlý, vznikla na jeho středověkém hradě Albrechtsburgu v Míšni první evropská porcelánka. Vázy, které dnes zdobí naše domovy, však nemusí být pouze porcelánové, v přesile jsou vázy z tvrdé či měkké kameniny, protože jsou buď levnější, nebo vytvářejí odlišné efekty. Nabízíme vám malý výběr zajímavých tvarů ze všech těchto typů.   TEXT: BEA FLEISSIGOVÁ FOTO: ARCHIV a MATĚJ FLEISSIG Zdroj: Moderní byt 11/01