|
|
Mezi takové zdánlivě neužitečné předměty, kterými si naplňuji svůj svět já, se řadí třeba starý gramofon na kliku. Ten, co vám představuji, nepatří kvalitou ke špičce své doby. Ačkoli je značky opravdu proslulé – His Master’s Voice, jde o běžný kufříkový přenosný gramofon, který býval brán s sebou na výlety, aby při pikniku na lesní mýtině nebo u vody bylo možné přehrávati milé společnosti nejposlednější šlágry. Přiznám se, nepouštím na takovém gramofonu staré desky moc často, protože každým přehráním se tyto vzácné relikvie opotřebovávají. Ale přece jen si ten luxus občas dopřeju.
Historické nahrávky ze starých standardních desek, takzvaných křaplavek, jsou sice vydávány v digitálních reedicích, ale hrány na starém gramofonu s mechanickou přenoskou mají nenapodobitelný šmak. Deska šumí a praská, hudba přichází z dálky, jako by se pracně drala k uším přes tu vzdálenost osmdesáti let. Ale oč je zvuk méně dokonalý, o to intenzivněji probouzí mou fantazii. „S.O.L. Blues“ – Louis Armstrong, Chicago, rok 1927. Bicí nejsou skoro slyšet, protože bubeník byl zahnán do nejvzdálenějšího koutu dřevěného studia, aby svými údery nepoškodil choulostivou nahrávací membránu. Přesto kapela fantasticky šlape, protože strhující rytmus tryská z Louisova kornetu. Ze starého gramofonu nemusí znít vždycky jen jazz. Mám rád i staré nahrávky klasické hudby. Symfonické orchestry jsou roztomile splašené, ale projev je zpěvnější a emocionálnější, než slýcháváme dnes. Miluji nahrávky starých operních pěvců. Ta nenásilnost a neokázalost a přitom schopnost přímočaré kantilény mě fascinuje. „Sluníčko za hory zachází,“ zpívá Ema Destinnová. Opravdu musela být božská. Její nahrávky jsou z dnešního hlediska velmi nekvalitní, a přesto je v jejím zpěvu cítit mimořádná muzikálnost, hlas sálá nebývalou energií…
Takže kde jsem to skončil s tím starým gramofonem? Teď nevím přesně… no, tak já radši zase zatočím klikou a dáme si další pěkný kousek, řekněme… copak tu máme… á, tak tohle je krásná věc – raný Armstrong, „Gut Bucket Blues“. Mimochodem, víte, že si s Armstrongem…, abych pravdu řekl, teď nevím, kde jsem to slyšel, možná jsem to někde četl… to je jedno, představte si, že si jednou s Armstrongem zazpívala i Ema Destinnová…
Kontakty: ANTIK – STAROŽITNOSTI, Skořepka 7/422, Praha 1, tel.: 224 227 409; ANTIK RYBNÁ, Rybná 2, Praha 1, tel.: 224 819 674; HI-FI STORE, Bubenské nám. 306, Praha 7; SEV LITOVEL, Palackého 34, Litovel, tel.: 685 492 233
text: Ondřej Havelka foto: Oto Pajer, Robert Virt a archiv |
Gramofon na kliku Ondřeje Havelky
Dnešnímu světu interiérového designu vládne praktičnost a účelnost. Z těchto dobrých vlastností však na mne čiší chlad. Moje duše tíhne k věcem, jejichž dokonalost byla už sice dávno překonána, ale z estetického hlediska nezestárly vůbec a hlavně – jejich osudy by mohly vyprávět. Rád se obklopuji věcmi, které něco pamatují. Mám pocit, že na to, jak jsou velmi staré, mají paměť dobrou. To o něčem svědčí…
