|
|
Na počátku byl… dvojí formát! Doma se nám hromadí do kupiček, kupek a kup. A to je navíc třeba vědět, co je jejich obsahem, protože si to ne vždy pamatujeme a může se stát, že některé programy v domácích počítačích ani neotevřeme – a tak bychom se nikdy nedověděli, co nám nabízejí. Chytré firmy dávají k CD zmenšený výjezd s obsahem, u těch ostatních si to musíme zařídit jinak, ale pak se k onomu malému nosiči informací nové doby přidružuje opět starý dobrý papír, bohužel obvykle v jiném formátu, než má krabička CD… Problému se ujali designéři Mnohdy jsou na kolečkách a dají se zaparkovat kdekoliv v bytě. Jindy vytvářejí umělecké skulptury, které si nárokují dostatek prostoru, aby jejich hodnota a útroby plné CD vynikly. Mohou být dlouhé a nízké jako had, vysoké jako sloup, baňaté jak kopeček hlíny, oválné, striktně geometrické… Mohou viset na stěně, ze stropu, ležet na podlaze či okenním parapetu. Mohou být otevřené nebo vybavené roletkou, aby se k citlivým CD nedostalo ani zrnko prachu. Ať je to jak chce, a přes všechna racionální opatření týkající se třídění, vždy marně hledám to „cédéčko“, které právě potřebuji. Jako kdyby CD měla schopnost přemisťovat se z oddělení do oddělení, nebo měnit kabátek, podle něhož poznám, co se skrývá uvnitř. Text: Lenka Žižková, Foto: Iveta Kopicová a archiv firem |
