|
|
Hledání Vilu v Lípové ulici jsem navštívila jednoho chladného podzimního večera. Čekal tam správce – mladý hoch – v čepici po americku štítkem otočenou dozadu. Procházeli jsme setmělým domem, který se změnil z bytové vily na sídlo firmy, jejíž zástupci působí v Praze, Brně a Ostravě, a tak zde jsou vedle kanceláří, zasedacích a klubových prostor i apartmány pro krátkodobé bydlení. Podvečerní šero a do oken bušící vítr vytvářely v domě zvláštní atmosféru. Přesto, že vila byla rekonstruována, vybavena novým nábytkem, podlahovinami i sanitární keramikou, dýchaly z ní „zlatá třicátá léta“. Správce pobíhal z místnosti do místnosti, radostně mi ukazoval „tohle a zase tamto“, přičemž se všeho dotýkal téměř s nábožnou úctou. Na otevřené noční terase se zasnil a svěřil se, že by alespoň na chvíli chtěl v žít v době, kdy zde bydlel původní majitel. Bohužel mi o něm ani o architektovi, který dům navrhl, neuměl říci nic. Při loučení mě ale prosil, abych se pokusila zjistit historii vily, protože ji miluje a rád by o ní věděl úplně všechno.
Zdálo se to jednoduché, brněnští památkáři jistě „to všechno“ budou vědět, v archivech budou mít původní i současné půdorysy vily a zajisté se najde i zmínka o původních majitelích. Památkáři ale nepomohli, dům není památkově chráněn. Dověděla jsem se však, že autorem stavby je brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Hledání pokračovalo v jeho rodině, neboť se synem, dnes osmdesátiletým architektem Jindřichem Kumpoštem jun., jsem před řadou let po ukončení studií seděla v kanceláři. Ani on nic nevěděl, tehdy jako jedenáctiletý chlapec si příliš nevšímal, pro koho a co tatínek navrhuje. Pátrání vedlo dál k brněnským znalcům architektury, kunsthistorikům a k hlavnímu architektovi… všichni potvrdili autorství, nic dalšího. Po roce hledání v archivech, literatuře a u různorodých zdrojů se ozvala firma Brik – máme to! Položili přede mne hromadu nažloutlých dokumentů podrobně zachycujících vznik a historii domu včetně orazítkovaných kolků ke „komisionelnímu“ jednání u Městské rady zemského hlavního města Brna z listopadu roku 1930.
Kdo byl Jindřich Kumpošt Patřil mezi významné brněnské architekty třicátých let, jejichž věhlas tehdy daleko překročil hranice bývalého Československa. Rodilý Brňan (1891-1968) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a poté studoval ve Vídni na Akademii der bildenden Künste u profesora Leopolda Bauera (čtenáři sledující televizní pořad Šumná města mohli zaznamenat jeho četné stavby například v Opavě a Krnově). Po vídeňských studiích se Jindřich Kumpošt vrátil do Brna, kde působil v létech 1920-1925 jako hlavní architekt Stavebního úřadu města Brna a poté měl samostatnou projekční kancelář. Těsně po druhé světové válce se stal vedoucím odboru výstavby Zemského národního výboru v Brně, předsedou Zemského studijního ústavu plánování v Brně a externě učil na Vysoké škole technické v Brně. V Brně také dodnes stojí řada významných veřejných budov, nájemných domů, rodinných domů a vil, které navrhl. K nejznámějším patří komplex nemocenské pojišťovny ve Veveří ulici, obytné domy s 220 malometrážními byty v Brně-Táboře, vlastní vila v Barvičově ulici, soubor 24 rodinných domů v Rezkově ulici, do podkovy řazené obytné domy na Vaňkově náměstí, nájemné domy na Veveří, v Žabovřeskách aj., rodinné domy v Zábrdovicích, Stránicích, Žabovřeskách ad.. Vedle toho je architekt Kumpošt podepsán pod dostavbami a rekonstrukcemi různých veřejných budov, hotelů, restaurací a kaváren, návrhy regulačních a urbanistických plánů Brna i mnoha dalších měst. Zařadil se mezi tehdy mladé, avantgardní brněnské architekty, kteří městu zanechali bohatství funkcionalistických budov. Podařilo se jim včlenit se i do mezinárodního proudu moderní architektury. Architekt Jindřich Kumpošt patřil mezi noblesní Brňany tvořící českou intelektuální elitu v městě, v němž žila početná skupina německého obyvatelstva a jež bylo často označováno jako „předměstí“ Vídně.
Střípky historie Z původní dokumentace, kterou se podařilo firmě Brik získat od architekta Pavla Kučery z brněnského Archstudia, jež vilu rekonstruovalo a navrhlo i podzemní přístavbu, vyplynulo, že rodinný dům byl postaven pro prezidenta prvorepublikových Československých státních drah ing. Václava Pokorného. Pozemek je na vrcholu brněnského Žlutého kopce, nazývaného Helgoland, na němž se rozkládá náměstí Karla Vaňka. Vznikl v zeleni v místě, kde z náměstí směrem do Pisárek vede ulice Lípová, a to vykoupením od dvou majitelů. Protější domy do půlkruhu projektoval rovněž Jindřich Kumpošt. V suterénu dvoupodlažní stavby bylo její technické zázemí, kotelna, prádelna, místnost na nářadí, sklepy na uhlí i ovoce, spíž a pokoj s kuchyní pro správce či zahradníka. V přízemí navazovala na vstup a zádveří předsíň s WC. V podélně orientované dispozici pokračovala západním směrem kuchyně s přilehlým pokojíkem pro služku. Hlavní obytné místnosti – jídelna, obývací pokoj a ložnice jsou umístěny na jižní straně domu. Na kraji ležící ložnice s šatnou a hygienickým zázemím se francouzskými dveřmi otevírá na východ, zatímco zasklenou verandou napojenou ze západu na jídelnu se dá vyjít na terasu a pak i do zahrady. V prvním patře je bytová dispozice téměř identická.
Ve druhém patře byly situovány dva pokoje, v plánech nazývané jako komory, doplněné koupelnou a záchodem, sušárna a velká terasa ne nepodobná palubám zámořských lodí. Tento známý funkcionalistický výraz domů je i u této brněnské stavby potvrzen kulatými okénky na uliční a východní fasádě. Horní „paluba domu – lodi“ je nad částí terasy chráněna kulatě zakončenou stříškou připomínající žehlicí prkno položené na jedné straně na pevné části domu a nad vlastní terasou se jen neviditelně opírající o dva subtilní železné sloupy. Totéž tvarosloví se opakuje u zakulacené západní terasy navazující na jídelnu v prvním patře. Schodiště domu přiléhá k fasádě orientované do ulice.
Změny v čase Ze zažloutlých původních plánů a skic je vidět, že manželé Václav a Zdenka Pokorní s architektem Jindřichem Kumpoštem nad podobou domu diskutovali. Najdeme zde poznámky o velikostech jednotlivých místností, posunech příček, skici budoucího možného rozmístění nábytku, změny posazení a velikosti oken i umístění dveří, tvaru střech a verand a tu a tam se na dokumentech odráží i to, zda u diskuse pili kávu, či červené víno. Časové srovnání jednotlivých kresebných dokumentů, půdorysů, řezů a pohledů na různé fasády ukazuje, že se konečná podoba domu v drobnostech měnila zřejmě do položení poslední cihly.
O další historii vily ani o životě manželů Pokorných nic dalšího nevíme. Až plány její přestavby z roku 1997 dosvědčují, že k domu byly později nevhodně dostavěny garáže a různé přístavky, byla změněna i poloha vstupu do domu. Rekonstrukce a dostavba se snažila co nejvíce vrátit k původní podobě vily a očistit ji od prvků, které zde čas bez piety navršil. Rezidenční sídlo firmy, jež se stala majitelem objektu, má dnes v suterénu umístěnou halu, jednací místnost se salonkem, čajovou kuchňku a kancelář správce. Pod úroveň terénu, kterou částečně převyšuje, bylo dostavěno respirium s hygienickým zázemím. Na zahradě tak vzniklo nové, stavbou a terénem uzavřené atrium s přímým napojením na respirium.
V prvním nadzemním podlaží, do něhož se vstupuje přes terasu do haly, jsou čtyři pokoje doplněné dvěma koupelnami. Pokoje v současnosti slouží jako administrativní sídlo firmy, mohou se však snadno změnit ve dva menší byty nebo jeden luxusně velký. Třetí nadzemní podlaží slouží pracovníkům firmy k přechodnému ubytování. Tři pokoje mají vlastní koupelnu s WC. Rozlehlá terasa (vybavená vlastním WC) s výhledem na město a okolní vily Masarykovy čtvrti obklopené vzrostlou zelení je jako stvořená pro byť obchodní, přesto romantická firemní setkání.
V celém domě jsou používány současné materiály, avšak voleny tak, aby byly charakterem co nejblíže k původním. Například na podlahách v původních obytných místnostech jsou to vlýsky, marmoleum a keramická dlažba, v nových společenských prostorách pak umělý kámen, na schodištích, podestách a schodišťových halách broušené teraco a na terasách vymývané teraco. Pokud se nedaly použít nebo zachránit další prvky jako jsou kování, kliky, armatury apod., snažil se architekt najít nebo navrhnout a nechat vyrobit jejich repliky.
Nábytek Nábytek pro reprezentační a administrativní fungování firmy i pro přechodné bydlení jejích pracovníků navrhla a vyrobila firma Brik. Nejednou jsme psali o její elegantní, střízlivé a kultivované produkci navrhované slovenským architektem Ivanem Čobejem. Také v prostorách této firmy působí zařízení nevtíravě a vypadá, jako by zde bylo odjakživa, což je vždy považováno za pozitivní vklad do prostor zachycujících ducha dob minulých. Ze skic naznačujících původní vybavení rodinné vily se zdá, že Brik se svým nábytkem „trefil“.
text: Lenka Žižková foto: Iveta Kopicová |
Návrat ztracené elegance
Zavolali mi z firmy Brik, že vyráběli nábytek do jedné vily z třicátých let na brněnském Žlutém kopci a že by mě to mohlo zajímat. To tedy ano, v bývalé Masarykově, později Jiráskově a dnes opět Masarykově čtvrti, k níž se tzv. Žluťák řadí, stojí řada významných funkcionalistických architektonických objektů, které vstoupily do historie nejen naší architektury, ale patří i ke skvostům architektury světové.
